Předsedou sociální demokracie se stal Jan Hamáček, kariérní politik, který od svých třiadvaceti pracuje ve stranických funkcích. Pro úkol, který na nového předsedu čeká, by byl lepší Tom Cruise. Přivést sociální demokracii do koalice s Andrejem Babišem se dá označit za Mission: Impossible, na niž kromě agenta Cruise nikdo nemá.

Na nedělním sjezdu ČSSD vystoupil geniální rétor, legenda polistopadové politiky a nově zvolený prezident Miloš Zeman. Vyzval straníky, ať podpoří menšinovou vládu Andreje Babiše. „Moje doporučení zní, nechcete-li upadnout do zapomenutí, pracujte. A pracovat můžete pouze tehdy, když budete v jakémkoli složení, v jakékoli konfiguraci účastni vládních aktivit,“ prohlásil. Tento skvělý proslov změnil náladu na sjezdu. Sociální demokraté zvolili za předsedu Hamáčka, za jeho prvního zástupce Jiřího Zimolu, kteří se spolupráci s hnutím ANO nebrání. Tím dali najevo, že chtějí vystoupit ze svého ghetta, obnovit dobré vztahy se Zemanem, a proto také aktivně hledat cestu, jak vládnout s Babišem. Na vlně Babišova úspěchu se mohou svézt, pokud se s ním na veřejnosti přestanou hádat.

Zhruba takový výklad královéhradeckého sjezdu se dá najít zvláště v těch médiích, která patří holdingu Agrofert. Věrohodnosti mu dodávají i mnohé další informace, například o tom, že podporu pro Hamáčkovo zvolení organizovali lidé, kteří mají na spolupráci s Babišem eminentní zájem, nejčastěji bývá připomínán europoslanec Miroslav Poche a další členové pražské organizace.

Přesto může tvrzení o triumfu babišovsko-zemanovského křídla a brzkém vstupu sociálních demokratů do vlády věřit jenom ten, kdo na sjezdu nebyl.

Mizerný rétor

Se sjezdovou realitou si odporují řeči o geniálním rétorickém výkonu prezidenta. Fakticky byl proslov mimořádně slabý. Kdo jiný než Miloš Zeman mohl na sjezdu ČSSD vystoupit jako jeden z tvůrců polistopadové politiky, který hodnotí současnost ze vznešeného odstupu, velkomyslně přechází osobní spory a nezištně odhaluje skrytá pravidla politického provozu. Přesto tak neučinil. Delegáti viděli malého člověka, který ze všeho nejdříve oznámil, že má novou černou listinu politiků určených k likvidaci, konkrétně do ní patří hejtmani Královéhradeckého, Pardubického a Plzeňského kraje, kteří volili jeho konkurenta Jiřího Drahoše. Hejtmana z Hradce Králové Jiřího Štěpána dokonce přirovnal k předlistopadovému pohlavárovi Miroslavu Štěpánovi.

Tím s urážkami neskončil. Postěžoval si, že polovina delegátů jsou „drahošovci“, což prý myslel bez jakékoli pejorativní konotace, vysmál se debatě o jednacím řádu a připomněl, že sociální demokraté jsou odkázáni na „těch ubohých patnáct poslanců“. Nezabrala ani knížecí rada, podle níž by se měla ČSSD dohodnout s ANO na vládě výměnou za posty náměstků. Dokonce Hamáček, který jinak prezentoval jasně prozemanovskou pozici, k tomu poznamenal, že tak by si výsledek jednání o vládě nepředstavoval. Ani delegáti nebyli z prezidentova projevu nadšeni, jak doložili spíše povinným potleskem.

Proto se nedá ani v nejmenším říci, že zahořeli nadšením pro spolupráci s ANO. Sice pověřili Hamáčka, ať jedná s Babišem o vládě, přesto odhlasovali podmínku, že „ČSSD považuje účast trestně stíhaných osob ve vládě za zásadní problém a vyzývá ANO, aby nenominovalo trestně stíhané či obviněné osoby“. Sám Hamáček přišel s nápadem, že případnou dohodu s ANO schválí stranické referendum.

Novému předsedovi ČSSD může těžko někdo závidět. Jde jednat o vládě s autoritářským politikem, jehož emisar v podobě Zemana nabídl sjezdu pouze místa náměstků. Domluvit lepší podmínky nebude snadný úkol, a ještě horší bude přesvědčovat straníky, že dohoda se vyplatí. Nemluvě o tom, že sociální demokraté nikdy referendum nepořádali a na první pokus to třeba nemusí organizačně vyjít. A to ještě stranický sjezd neskončil. Byl přerušen do sedmého dubna, kdy se kromě volby řadových místopředsedů bude znovu mluvit o vládě. Pokud do té doby dojde k nějakým dohodám s Babišem, mohou být snadno smeteny.

O výsledku Hamáčkova tažení je možné pochybovat tím spíše, že za jeho pravou ruku sjezd zvolil Zimolu. Tento rytíř smutné postavy má zřejmě ze všech sociálních demokratů nejmenší kompetenci cokoli dohadovat. V roce 2016 se stal hejtmanem s podporou od hnutí ANO, partneři ho však při první příležitosti podrazili, když jim ODS slíbila, že podpoří jejich hejtmana. Jihočeská organizace ANO byla natolik neschopná, že nedokázala domluvit v krajském zastupitelstvu většinu, a tak se udrželi sociální demokraté, raději ovšem bez Zimoly. Teď má hlavní poražený z jihočeské krize zachraňovat situaci v Praze.

Ve straně dobrý

Příznivci Babiše a Zemana si mohou pochvalovat, že některé balvany z cesty k dohodě se sociálními demokraty, a tím k vládě s podporou sněmovny byly na sjezdu ČSSD odvaleny. Opravdu se do čela strany dostali lidé, kteří chtějí jednat. Zároveň se však na cestu svalily další balvany, které všechno zdržují a komplikují. Vyhlídka, že se musí čekat na dokončení sjezdu, pak na stranické referendum, na stanovisko poslaneckého klubu, možná i na komunální volby v říjnu, není z pohledu prezidenta a premiéra úplně skvělá. Každý týden navíc s vládou bez důvěry a v demisi se vyostřuje výčitka, že vládu instalovali v rozporu s ústavou. Pokusili se o dobrodružnou změnu politických poměrů, uvázli však na mělčině a na pomocnou ruku od ČSSD čekají jako na smilování. Ke všemu je možné, že nové balvany se na cestu nesvalily úplnou náhodou.

Většina dotázaných delegátů si průběh sjezdu pochvalovala. Důvodem nebyl Zemanův projev, u kterého mnozí mladší delegáti nechápali, proč jim tento člověk dává školení, jak se má chovat sociální demokrat. Nešlo ani o to, že se hrnou do spolupráce s ANO. Podstatné bylo zjištění, že strana není rozdělená, jak se po volební katastrofě mnozí obávali. Našla kompromisního kandidáta, dohodla se i na tom, jak dál postupovat při jednání o vládě. Není to přesně podle scénáře o skládání Babišovy vlády, z pohledu sociálních demokratů se tím však vyřešilo něco důležitějšího.