Komentář Petra Holuba

Problém není mýto, ale stát

Komentář Petra Holuba
Problém není mýto, ale stát

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

S mýtným systémem na dálnicích to nikdy nebylo snadné. Všichni dopraváci si pamatují na nepřesné zadání zakázky i zpackanou soutěž na výběr firmy, která by mýto na dálnicích vybudovala a pak řídila jeho provoz, i když od té doby už uplynulo přes deset let. V čerstvé paměti jsou události roku 2016, kdy potíže s prodloužením zakázky vyvolaly málem vládní krizi. Proto patří k oblíbeným námětům do debaty hledání viníků takového chaosu. Byla to snad společnost Kapsch, která mýto provozuje? Podepsali se pod tím ministři dopravy Milan Šimonovský, který původní zakázku zadal, legendární Aleš Řebíček, jejich současný nástupce Dan Ťok, neschopní úředníci, nebo různí lobbisté, kteří často v poslaneckém rouše zasahovali do provozních záležitostí?

Tyto debaty utichly, nebo aspoň oslabily, protože v uplynulém roce Kapsch odeslal ze svých mýtných systémů do státní pokladny přes deset miliard korun a za provoz si účtoval jen jeden a půl miliardy. Kde jinde má stát takovou slepici snášející zlatá vejce?

Teď navíc předstoupil staronový ministr Dan Ťok, aby se pochlubil, že bude ještě líp. Vypsal zakázku na řízení a provoz systému pro léta 2020–2029. Poptávací cenu možná trochu nadsadil, když nabídl 29 miliard, sešly se mu však čtyři nabídky a tři jsou prý v rozmezí 10 až 15 miliard korun. „Bylo to příjemné překvapení,“ neudržel se Ťok a konstatoval, že když to půjde dobře, poklesnou náklady na systém z původních dvaceti na deset procent.

Po takovém výroku ovšem zaslouží spíše než Ťok pochvalu jeho tiskové oddělení. Jako úspěch se mu daří představit postup, který je přinejmenším sporný. Také se už ozval Kapsch, který se soutěže rovněž účastní a jemuž se Ťokovy výpočty nelíbí. Kapsch vychází z toho, že loni stál provoz mýta 1,5 miliardy. Do toho se ovšem počítaly i výdaje na provoz cca 250 prodejních míst, kde jsou k dostání palubní jednotky, náklady na použití platebních karet při hrazení mýta a bonus za úspěšnost výběru. Pokud by se s většinou těchto nákladů nepočítalo, přišel by provoz systému na necelých 900 milionů ročně – a nový model výběru mýta na roky 2020–2029 s těmito náklady opravdu nepočítá. Tolik data od Kapsche, proti kterým ministerstvo dopravy zatím nic nenamítalo, i když se s nějakými hádkami ještě dá počítat.

Soutěž na systém, který není potřeba

Nejde však o detaily, podstatné je poselství, které z těchto čísel vyplývá. Nabídky jsou vyšší, než stojí dosavadní provoz, a soutěž se tak minula účinkem. Cena není lepší než dosavadních devět set milionů ročně, jak by se dalo při tvrdé konkurenci předpokládat, ale dosahuje nejméně jedné miliardy za rok.

Důvodem může být fakt, že podmínky nové soutěže jsou opravdu pozoruhodné. Dnes se platí na 1227 kilometrech českých dálnic a 203 kilometrech silnic prvních tříd. Od roku 2020 se bude vybírat ještě na devíti stech kilometrech jedniček, což vzbudilo pohoršení zvláště mezi hejtmany, starosty a podnikateli. Asi největší je poprask v jižních Čechách, kde mají být nově zpoplatněny tahy z Českých Budějovic do Plzně a z Českých Budějovic do Havlíčkova Brodu ještě s přípojkou od Tábora. Málokdo chápe, proč k tomu má dojít, protože analýza společnosti Deloitte z počátku roku 2017 ukázala, že rozšíření by se ještě mohlo vyplatit při poloviční délce nově zpoplatněných silnic, při devíti stech kilometrech však není vůbec jisté, jestli bude vůbec nějaký výnos. Tato úvaha vychází z faktu, že výnos na jedničkách je v průměru několikrát nižší než na dálnicích, náklady na provoz systému však jsou srovnatelné.

Další zvláštností je fakt, že zadávací dokumentace k probíhající soutěži zřejmě preferuje satelitní systém mýta, jak svědčí neoficiální informace, že všichni účastníci nabízejí právě tento systém. Není divu, že si Nejvyšší kontrolní úřad stěžuje, že stát nebude nadále využívat infrastrukturu současného mikrovlnného systému včetně mýtných bran, jejíž hodnota se počítá na miliardy. Samo pořízení nového satelitního systému něco stojí, zároveň se dá počítat s tím, že podraží provoz, který bude využívat služeb mobilních operátorů, něco bude stát i výměna palubních jednotek.

Z kritického pohledu vyplývá, že stát nahrazuje plně funkční mýtný systém novým modelem, jehož provoz bude dražší, bude obtěžovat víc obcí i firem, a přitom se ještě nedá předpokládat vyšší výnos. Je možné, že má někdo ze zadavatelů, ať v politických, nebo úřednických funkcích, zvláštní zálibu v satelitním systému, v každém případě je Česko na dohled dalšího mýtného skandálu. Na rozdíl od těch předchozích z něho aspoň plyne poučení. Dříve se laik mohl jen těžko orientovat ve spleti smluv, slibů a finančních toků a mohl jen spekulovat, kdo za veškerý nepořádek může. Dnes je předem jasné, že problémem není mýto a něčí selhání při jeho zavádění, ale že jádrem všech potíží je stát sám o sobě. Zřejmě ani nedokáže využívat funkční systém, ale novými opatřeními ho přivádí do chaosu. Tím se ostatně jen potvrzuje tradiční varování Světového ekonomického fóra, že právě neschopnost státu je hlavní překážkou prosperity České republiky.  

13. března 2018