Nekonečný příběh skládání vlády už má termín posledního dějství. Dojde k němu v úterý 10. července nebo o pár dnů později. Oznámil to po jednání s Milošem Zemanem v Lánech Andrej Babiš. Bude tak dosaženo rekordu osmi měsíců a dvaceti dnů od voleb, pokud tedy oba politici dodrží své slovo. Nedá se ovšem říci s jistotou, že tomu tak opravdu bude, ani není dopředu jasné, že vznikne avizovaná menšinová vláda ANO a sociálních demokratů.

Opravdu je možné, že Zeman po čtyřech měsících váhání, tedy 6. června, jmenuje Babiše podruhé premiérem. Patnáctého pak doběhne sociálnědemokratické referendum o vládě a v týdnu po 18. červnu přinese Babiš na Hrad seznam svých ministrů. Pokud se bude Zemanovi líbit, jmenuje i vládu a šéf ANO vyrazí podruhé do sněmovny, aby po sedmi měsících vládnutí bez důvěry důvěru konečně získal. Pochopitelně ještě může být všechno jinak. Prezident se například bude s premiérem handrkovat o jménech, jmenování vlády se odloží, třeba bude nutné domlouvat jinou koalici a podobně.

Čtvrteční schůzka v Lánech ostatně neměla za účel stanovit přesný jízdní řád závěrečného jednání o vládě. Neměla ani ovlivnit sociální demokraty během referenda, aby s menšinovou vládou souhlasili. Vzhledem k tomu, kolik má Zeman v ČSSD odpůrců, by nakonec jeho výzva mohla být i kontraproduktivní. Oba ústavní činitelé ve skutečnosti schůzkou deklarovali, že referendum není příliš důležité, pokud má vůbec nějaký význam. Babiš bude premiérem, ať si to sociální demokraté přejí, nebo ne.

Bezvýznamnost ČSSD přitom nezdůraznil premiér, ten pouze na tiskové konferenci zaskočil za Zemanova mluvčího Jiřího Ovčáčka. V této zemi nerozhoduje ČSSD, Babiš a nakonec ani parlament. Hlavní slovo má prezident, případně ten, koho on sám pověří.

Sociální demokraté si to možná nebudou chtít připustit a mohou nadále žít v představě, že stojí na historické křižovatce, kdy interním hlasováním rozhodují nejen o budoucnosti své strany, ale také celé republiky. Jak jim správně naznačil Zeman, ve skutečnosti jsou sedmiprocentní stranou, jejíchž patnáct poslanců náhodou někdo mocnější potřebuje. Zároveň mu nevadí, že s rozhodováním tak zdržují, koneckonců už vládne bez nich.

Alternativní scénář

Sociální demokraté se v referendu mohou k účasti ve vládě přihlásit, za pět ministerských křesel obětovat autonomii své politiky a stát se B týmem ANO. Průběžné úniky z vnitrostranického hlasování také budí dojem, že to většina straníků má v úmyslu. Ovšem po včerejším Babišově představení v Zemanově režii je zřetelně vidět, že samotná přihláška vstup do vlády ještě neznamená. Po patnáctém červnu mohou nabrat události neočekávaný vývoj. Například v seznamu ministrů zůstane za ČSSD Miroslav Poche – a Zeman odmítne takovou vládu jmenovat. Nebylo by na tom nic divného ani nedemokratického, jen by kopíroval postup italského kolegy Sergia Mattarelly z minulého týdne.

Sociální demokraté budou váhat, co s tím, Babiš se dostane do časové tísně, a tak se domluví na vládě s operativnějšími partnery, SPD Tomia Okamury a KSČM. Pokud se budou chtít najednou zbyteční a zdiskreditovaní sociální demokraté udržet ve hře, mohou například s komunisty a okamurovci slíbit toleranci jednobarevné Babišově vládě odborníků, pochopitelně s několika ministry doporučenými přímo z Hradu. Možné jsou i jiné scénáře, ale právě tohle bude výsledek, který Zeman doporučoval už v lednu a který si kromě dodávky ministrů z Hradu přeje také Babiš. Oba zajímá především kumulace moci, a pokud jim v tom bude kdokoli překážet, bude při první příležitosti odstraněn.

Základní poučení z lánského extempore však zní, že pozitivním výsledkem svého referenda sociální demokraté nepotvrdí vznik vlády, ale pouze se vydají na milost a nemilost premiérovi s prezidentem. Při střízlivém pohledu lze předpokládat, že Babiš nějaké sociální demokraty ve vládě nechá za účelem marketingu vůči Evropě. Ale může jim po referendu nadiktovat nové podmínky, jaké se mu právě budou hodit. ČSSD už bude v pozici, kdy to nepůjde odmítnout.