„Návštěva se uskuteční u příležitosti 30. výročí sametové revoluce, která ukončila vládu komunistů v této zemi.“ Už jenom obyčejná diplomatická fráze amerických úřadů ukazuje, že s návštěvou českého premiéra Andreje Babiše u prezidenta Donalda Trumpa není všechno v pořádku.

Samotnou návštěvu není důvod nějak dramaticky kritizovat. Američané ho pozvali ze známých důvodů. Češi se v posledních měsících projevili jako protagonisté americké politiky na starém kontinentě. Jak připomněl velvyslanec Hynek Kmoníček, před rokem vydali americkým úřadům ruského hackera Jevgenije Nikulina, zároveň v prosinci nařídili prověrky dodávek čínské technologické firmy Huawei a tím se distancovali od obou velkých soupeřů americké zahraniční politiky. Dává smysl pozvat premiéra takové země do Bílého domu, aby setrval v dosavadním kurzu, případně vztahy posílil například objednávkou zbraní nebo reaktorů do jaderné elektrárny.

Také ti, kdo diplomatickým schopnostem premiéra Babiše nedůvěřují, mohou ocenit, že pěstuje transatlantické kontakty, a maximálně se mohou obávat toho, že slíbí nějakou věc, kterou nebude Česko schopno splnit. Vtipálci se mohou vysmívat Babišově návštěvě v centrále CIA a spekulovat, že byl před Listopadem dvojitý agent, který kromě StB pracoval také pro americkou tajnou službu, ale v zásadě není věcný důvod, proč by reprezentant České republiky měl ve velkém světě způsobit nějakou ostudu.

Proč teď mluvit o sametu

Zůstává jen otázka, proč se v tiskové zprávě Bílého domu objevila provokativní věta o sametové revoluci. Není pochyb, že se sametová revoluce odehrála před třiceti lety a že svrhla komunisty. Poté byl nastolen demokratický režim spojovaný v Americe se slavným bojovníkem za svobodu Václavem Havlem a od té doby se Česko automaticky počítá do okruhu přátel nezpochybnitelného lídra demokratických národů, kterým Spojené státy jsou. Není divné, když se představitelé dvou demokratických zemí sejdou k přátelskému rozhovoru právě u příležitosti slavného vítězství demokracie před třiceti lety. To by ovšem nesměl přijet do Washingtonu Babiš, který svou osobou přitahuje komplikace jako magnet.

Dnes jako premiér reprezentuje v Americe demokratické Česko, jenže ještě před třiceti lety byl členem KSČ, pracoval pro StB a jako takový reprezentoval v Maroku komunistické Československo. Samotný fakt, že se stal premiérem, je dostatečným příkladem, že revoluce byla příliš sametová a umožnila vedoucím komunistickým kádrům v převleku a oklikou přes ekonomiku znovu ovládnout zemi. Nemluvě už o tom, že Babiš vládu symbolicky přijal z rukou Vojtěcha Filipa, předsedy současných komunistů, kteří se k předlistopadovým tradicím neochvějně hlásí. Před třiceti lety porazili Češi a Slováci komunismus, právě při pohledu na Babiše však je možné uvažovat o tom, že přinejmenším v Česku šlo jen o dočasnou výhru.

Kdo si váží bývalého rozvědčíka

Češi si museli na Babiše v čele státu zvyknout a jeho návštěva ve Washingtonu je pro ně zneklidňující připomínkou, v jakých absurdních politických poměrech vlastně žijí. Režim odvozující svou legitimitu z vítězství nad komunismem reprezentuje dlouholetý komunista. Proč musel tiskový tajemník Bílého domu větu o pádu komunismu vůbec vyslovit?

Můžeme ji považovat za doklad toho, že i ty zásadní okolnosti tuzemské politiky jsou pod americkou rozlišovací schopnost, případně může přece jen jít o určitý naschvál. Amerika má v úmyslu posílit svou pozici ve střední Evropě a tolik nezáleží na tom, jestli v dané zemi vládne Petr, Pavel, nebo třeba Andrej. Minimálně ovšem stojí za to připomenout, že v Andrejovi přijímáme zástupce demokratického Česka, nevážíme si ho však jako bývalého komunistického diplomata a agenta, se kterým se sametová revoluce neuměla vypořádat.