Ředitelství vodních cest je unikát. Asi není možné najít úřad, který má okolo dvaceti zaměstnanců, a přesto je schopen utratit bez užitku částky v řádu miliard. Zároveň se ještě stihne proslavit jako společnost, jejíž investice jsou učebnicovým příkladem zmařených dotací. Zhruba takový závěr vyplývá ze zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu, případně dalších souvisejících informací. Přečíst by se dal i jako naléhavá otázka, jestli je třeba Ředitelství vodních cest (ŘVC) dál platit z peněz daňových poplatníků.

NKÚ popsal, jak se během přípravy plavebních stupňů Děčín a Přelouč II v rámci modernizace Labské vodní cesty utratila skoro miliarda. Přesto stavby dosud nebyly schváleny, zvláště po připomínkách ministerstva životního prostředí. Kontrolní zpráva dále zmiňuje, že v posledním dvacetiletí bylo vypracováno celkem 55 analýz o záměru vodní magistrály Dunaj–Odra–Labe (D–O–L), u kterých ovšem nebyly vyčísleny náklady. Přesto není stavba soustavy kanálů blíže k realizaci, než byla na počátku století.

Bez vědomí těch, koho se to týká

Experti NKÚ dokonce podezírají investiční společnost pro říční plavbu z toho, že oba projekty – modernizaci Labské vodní cesty a kanál D–O–L – ani nemyslí vážně. Přinejmenším to logicky vyplývá z četby kontrolní zprávy. „Nedořešeno zůstává i právně závazné ukotvení požadavků na zajištění spolehlivé splavnosti Labe na německém území,“ upozorňuje zpráva, že je sice možné zlepšit podmínky pro labskou plavbu na české straně hranice, němečtí sousedé však úsek mezi Drážďany a Magdeburgem nepovažují za dopravní tepnu, ale spíše za chráněné území s unikátní přírodou. ŘVC sice bojuje za stavbu jezu v Děčíně, o další cestě přes Německo však s cizími úřady příliš nekomunikuje.

V souvislosti se snahou o propojení Dunaje s Odrou přes řeku Moravu se znovu píše: „Prvním z předpokladů pro pokračování přípravy tohoto projektu je dosažení jednoznačně vyjádřené a právně závazně potvrzené shody všech států, kterých se projekt přímo týká (v redukované variantě je to Polsko, Slovensko, Rakousko a z důvodu využívání vody z Dunaje i Maďarsko), na zájmu o jeho budoucí realizaci.“ Tím se například myslí, že v případě stavby kanálu by museli Rakušané souhlasit s likvidací všech chráněných území na řece Moravě a ještě s potopením části národního parku Dunajské louky mezi Vídní a slovenskou hranicí. Pokud budou proti, pak nezbývá než s dosud nevyřčeným souhlasem slovenské vlády prokopat napříč Malé Karpaty.

Dokument už nepřipomíná, že se ŘVC proslavilo také jinak, například zdviháním mostů na Labi, aby pod ním mohly proplouvat dosud jen minimálně využívané kontejnerové lodě. Symbolem zbytečného vyhazování dotací ve východní Evropě se nejen v Bruselu stal železniční most v Kolíně, který byl před rokem 2013 za miliardu zvýšen tak, aby se pod něj vešly dva kontejnery naložené na sobě, a ještě opatřen zdvihacím zařízením pro případ, že budou projíždět lodě se třemi řadami kontejnerů nad sebou. Dodnes nejsou zprávy o tom, že se most někdy zdvihl. Evropská komise jen částečně proplatila dvoumiliardovou investici, s jejíž pomocí ŘVC prohloubilo Vltavu a umožnilo tak rekreační plavby mezi Českými Budějovicemi a Týnem nad Vltavou.

Daňový poplatník může mít obavu, s čím dalším ještě investiční úřad přijde. V případě vybudování plavební komory u Staroměstského jezu v Praze nemusí jít jen o půlmiliardové náklady, ale i o to, jak se změní obraz hlavního města.

Zadržte soumrak lodníků

Lodníci na řekách jsou uznávanou profesí a schopnosti českých kolegů z nákladních lodí jsou vysoce hodnoceny přinejmenším od německých nebo nizozemských kapitánů, kteří Čechy rádi zaměstnávají. V současné konkurenci silnic a železnic však hrozí, že o vodní kompetenci Česká republika přijde. Modernizace plavební cesty především po Labi a dolní Vltavě je nejspíš nezbytnou podmínkou, která se musí splnit, pokud chce Česko říční plavbu zachovat.

Tak zní hlavní argument, se kterým Ředitelství vodních cest prosazuje své projekty a fakticky zdůvodňuje svou existenci. V tom může i nezaujatý člověk dát jejich manažerům za pravdu. Přesto vzniká otázka, jestli dlouhá léta marného schvalování klíčových staveb a realizace zbytečných projektů spíše neurychlují zánik jednoho úctyhodného odvětví. Když provozovatelé říční plavby požadují takové nesmysly, pak jich nebude žádná škoda, může si říci laik, i když lodníci ani rejdaři za nic nemohou. Zprávu NKÚ je možné považovat za nezištnou radu, jakým způsobem připravovat projekty a jak se dohodnout se zahraničními partnery či ochránci přírody, aby se vůbec něco dokončilo. Těžko říci, jestli tyto rady dokáže přijmout současné vodní ředitelství.