Když před Vánoci propukly protesty proti maďarskému zákonu o přesčasech, zahraniční média tomu věnovala až překvapivě velkou pozornost vzhledem k tomu, že protivládní protesty – řádově větší – nejsou v Maďarsku ničím výjimečným. Po volbách v dubnu minulého roku se konala demonstrace, kam podle odhadů pořadatelů přišlo vyjádřit nespokojenost přes sto tisíc lidí, tedy asi desetkrát více než na největší z protestů proti takzvanému otrockému zákonu. Nějakou roli v tom asi sehrál časový souběh s vlnou demonstrací, které zalily Evropu od Francie po Srbsko.

Krátce před Vánoci poskytl ministr zahraničí Péter Szijjártó interview renomovanému redaktorovi CNN Richardu Questovi v jeho relaci Quest Means Business. Na desetiminutový rozhovor v angličtině se můžete podívat zde. Zajímavé jsou reakce pod videem, především od cizinců, kteří mají o situaci jen zprostředkované informace, a vycházejí z toho, jak na ně rozhovor působil. Většina komentářů je nakloněná ministrovi, přestože obhajuje opatření, které je z podstaty věci nepopulární.

Jenže Szijjártó redaktora postupně dostává do defenzivy, když vyvrací jedno tvrzení za druhým, zatímco znejistělý Quest utíká k pochybným výrokům, v jednu chvíli třeba přirovná třetí vítězství vládní strany v řadě k Sovětskému svazu. Závěrečné přání k Vánocům od maďarského ministra a Questovy viditelné rozpaky v reakci na to, jsou už jen potupným knokautem.

Maďarský levicově-liberální web 444.hu reagoval komentářem, v němž zpochybňuje některé Szijjártóovy výroky, ale také žehrá nad tím, že „to je už několikátý rozhovor, v němž ministr od samého počátku velice úspěšně odráží útočné otázky plné polopravd (…) plynoucí z nedostatečné informovanosti novináře o situaci v Maďarsku a komunikačních technikách maďarské vlády.“

Viktor Orbán s rozhovory pro zahraniční média šetří, poskytuje je výjimečně, většinou v německém jazykovém prostředí. A podle zvláštního, nevyzpytatelného klíče, naposledy rakouskému deníku Österreich. Szijjártó naproti tomu nikoho neodmítá a na BBC nebo CNN je jako doma. Mluví dobře anglicky, má příjemné a asertivní vystupování, nikdy se nenechá vyvést z míry.

Poslední vlastnost z něj dělá dopředu vítěze rozhovorů se zaujatými aktivistkami, které si formát pletou s inkvizičním výslechem, a nedostatečnou přípravu nahrazují agresivitou. To je případ zřejmě nejslavnějšího Szijjártóova rozhovoru s redaktorkou BBC Emily Maitlisovou, který se v létě šířil i českými sociálními sítěmi a jen s titulky v češtině měl sledovanost v řádech statisíců.

Trochu méně špatný výkon podala další z hvězd CNN Christiane Amanpourová, i tento rozhovor však maďarské vládě přihrál mnoho příznivců v zahraničí a posloužil k upevňování vládní popularity doma. Není sporu o ministrových rétorických schopnostech, Szijjártó je šikovný a talentovaný, v angličtině pohotový diskutér, v době vrcholící migrační krize obstál i v HARDtalku Stephena Sackura. Ani mě nenapadá český politik, který by se mu vyrovnal.  

Nelze si ale nevšimnout, jak moc mu to ulehčuje vedle afektovaných redaktorek nízká úroveň znalosti maďarské politiky, jíž nelze poctivě porozumět bez znalosti jazyka. Je nepochopitelné, že se i tak obrovské a finančně zajištěné redakce spokojí s jednostrannými interpretacemi, přefiltrovanými přes svoje spojky v domácí opozici. Ty ale někdy zamlčují podstatné nuance, aby situace vypadala hůř a nezanechala prostor pro pochybnosti. S tím, jak věci komunikuje vláda, se ani neobtěžují seznámit. Pro Szijjártóa pak není těžké jejich propozice rozbít. Proto ochotně poskytuje rozhovory liberálním médiím v zahraničí, ale už ne doma.

Nemá cenu zpochybňovat volební výsledky, ale pochopit maďarský volební systém, který patří k nejsložitějším v Evropě. Quest byl zaskočený, že CEU z Budapešti neodchází a zákon o přesčasech je založený na dohodě zaměstnance se zaměstnavatelem. Obojí má samozřejmě své háčky, ale těžko mohl Szijjártóovi poučeně oponovat, když neznal vládní argumentaci a nemohl se na ni připravit. Další oblíbenou mediální figurou je antisemitismus. Jako jediný příklad se stále opakuje kampaň proti Sorosovi. Ta je třeba lživá, ale proč nutně antisemitská? Izraelské pravici leží Soros v žaludku podobně a Netanjahu v tom neváhá Orbána veřejně podpořit. Proč se raději neptat po důkazech Sorosovy údajné podvratné činnosti?