Vláda změnou právní taktiky a nově vydanými opatřeními značně snížila šance občanů ucházet se u státu o odškodnění za ušlý zisk v době koronavirové krize. Kabinet Andreje Babiše totiž v pondělí schválil usnesení, kterým zrušil svá předchozí krizová opatření týkající se omezení pohybu lidí a zavření obchodů a restaurací do konce března. Vláda však šalamounsky vzala na vědomí mimořádná opatření ministerstva zdravotnicí v obdobném i přísnějším rozsahu, opírající se o zákon o ochraně veřejného zdraví. Podle oslovených ústavních právníků a advokátů se vláda mohla leknout možných žalob ze strany podnikatelů a živnostníků nebo také soudních přezkumů, zda stát postupoval v souladu s ústavním pořádkem.

Vláda v době vyhlášeného nouzového stavu dosud postupovala podle krizového zákona. Zlom nastal v pondělí, kdy se odpovědnost za přijatá omezení přenesla na ministerstvo zdravotnictví. Právní změna tím zřejmě zmenšila šance živnostníků i běžných lidí získat od státu náhradu škody nebo ušlého zisku, která jim podle krizového zákona náležela téměř automaticky.

Podle ústavního právníka Jana Kysely se na začátku vyhlášení nouzového stavu nabízel dvojí právní režim, kdy se mohlo postupovat podle krizového zákona nebo spíše právě podle zákona o ochraně veřejného zdraví. „Jelikož opatření vláda nijak neodůvodňuje, tak je to otevřené ke spekulacím. Buď je za tím obava z množství žalob o odškodnění nebo také důsledek toho, že některá opatření byla u soudu napadena. Ve chvíli, kdy je vláda zrušila a nahradila něčím jiným, tak soudní řízení ztratilo předmět. Může to tedy být i snaha vyhnout se soudnímu přezkumu,“ řekl pro Echo24 Jan Kysela.

Ani ústavní právník Jan Kudrna nechce spekulovat, co za rozhodnutím vlády stojí. Připustil však také, že by za tím mohla stát obava vlády z žalob podnikatelů o náhradu škody a ušlého zisku. „Může se to za tím skrývat. S náhradami škod se stát bude muset vyrovnat, i když se to zřejmě nebude řešit cestou plné kompenzace. Pokud to přeženu, tak pokud stát nemá zbankrotovat a nemá být provedena měnová reforma, tak se nemůže dát každému postiženému náhrada v plné výši,“ řekl pro Echo24 Jan Kudrna.

Lidé, kterým vznikla škoda či ušel zisk z důvodu krizových opatření, mohou žádat o odškodnění za 10 dní mezi 13. až 24. březnem, kdy platila opatření přijatá podle krizového zákona. Podle specialisty na uplatňování nároků na náhradu škody vůči státu Jakuba Svobody z advokátní kanceláře Arzinger & Partneři se mohou o odškodnění ucházet všechny fyzické i právnické osoby, které utrpěly škodu v souvislosti s krizovými opatřeními. „Nárok na náhradu škody či ušlého zisku vzniká však pouze v případě, pokud byly způsobeny v přímém důsledku krizového opatření,“ řekl pro Echo24 Svoboda.

Vláda rozhoduje v hybridním režimu

Ústavní právník Jan Wintr pak nechápe původní směřování vlády, kdy se řídila právě krizovým zákonem. „Myslím si, že na epidemie máme primárně zákon o ochraně veřejného zdraví, kde jsou opatření jako zákaz nebo omezení styku osob podezřelých z nákazy s ostatními osobami či omezení hromadných akcí. To všechno lze uvést mimořádným opatřením a je to asi správnější, pokud na to máme speciální právní úpravu,“ řekl pro Echo24 Wintr.

Vláda navíc mimořádná opatření Adama Vojtěcha nenařídila, pouze je „vzala na vědomí“. To je podle Kysely značně nepřehledné, protože se rozhodování kabinetu Andreje Babiše pohybuje v hybridním režimu. „Vláda totiž neponechává zodpovědnost na ministru zdravotnictví, protože usnesení byla založena na tom, že vláda ukládá ministrovi zdravotnictví, aby něco udělal. Našel jsem i formulaci, že vláda bere na vědomí. Také jsem ale našel usnesení, ve kterém vláda ta opatření schvaluje. Je to zvláštní postup, kdy vláda ani ministr nerozhodují. Hledá se tak střední cesta a jde o zvláštní kličkování,“ řekl dále Kysela.

Některá mimořádní opatření pak vzbuzují otázky, zda je může ministerstvo zdravotnictví vůbec nařídit. Jedno z nich dokonce omezuje pohyb nejvýše dvou lidí na veřejnosti. Opatření také nařizuje pobyt v místě bydliště a fakticky to znamená zákaz cestovat na chaty a chalupy.

Podle Wintra je v tomto směru hranice tenká a záleží na zákonném výkladu a přiměřenosti omezení lidských práv. „U některých případů je problém, zda mají dostatečný zákonný základ. Ministerstvo zdravotnictví se rozhodlo poměrně hojně využívat zbytkovou kategorii „zákaz nebo nařízení další určité činnosti k likvidaci epidemie nebo jejího vzniku“, což je dost široké a vejde se do ní leccos. Právě tím, že je to poměrně široké, by se mělo hlídat, zda opatření jsou opravdu nezbytná, a v momentě kdy nejsou, tak by se dělat neměla, protože budou narážet na omezování základních práv bez zákonného podkladu. Riziko zde je,“ řekl pro Echo24 Jan Wintr.

Podle Václava Vlka z Unie obhájců je ale postup ministra zdravotnictví protiústavní. „Opatření totiž zasahují v obrovském počtu do lidských práv, že už to není možné svěřit jednomu člověku. Musí to být svěřeno kolektivnímu orgánu, tedy exekutivnímu nebo zákonodárnému. Právě proto by to mělo zůstat v rukou vlády,“ řekl pro Echo24 Václav Vlk.

Náhrada o odškodnění

Žadatelé o náhradu ale budou muset prokázat, že jejich škoda souvisí s nařízeními vlády. „Poškození podnikatelé budou muset prokázat, že jim škoda nebo ušlý zisk vznikly v souvislosti s krizovým opatřením. Příkladem takové škody může být například hodnota surovin, jež se podnikateli zkazily v důsledku zákazu provozu restaurací. Příkladem ušlého zisku pak může být denní tržba, kterou mohl podnikatel prokazatelně očekávat, pokud by nedošlo ke krizovému opatření,“ uvedla pro Echo24 právnička advokátní kanceláře Forlex Darja Pavlorková s tím, že podnikatelům, kteří zvažují uplatnění náhrady škody po státu, lze poradit, aby průběžně evidovali veškerou škodu, která jim v důsledku přijatých mimořádných opatření vznikla a shromažďovali podklady k prokázání.

Podobně hovoří i Svoboda z Arzinger & Partneři. „Klientům doporučujeme vést o vzniku jakýchkoli škod či o výši ucházejícího zisku co nejpodrobnější dokumentaci, zaznamenávat si důležité skutečnosti, zachovávat veškeré s tímto související doklady a listiny,“ uvedl Svoboda.

Prokázat příčinnou souvislost mezi škodou a vládními nařízeními ale nemusí být snadné. „V minulosti jsme v obdobných sporech se státem nechávali vypracovat znalecké posudky, kterými byla stanovena výše ušlého zisku na základě údajů o jeho výši před zásahem státu. Záleží především na oboru podnikání a druhu způsobené škody, nelze proto obecně paušalizovat, co je třeba doložit pro uplatnění škody vůči státu,“ dodal Svoboda.