Vyhrál lepší. Málokdy se dá výsledek voleb hodnotit jednoznačně těmito slovy, pro případ volby českého prezidenta v roce 2018 se ale hodí přesně. Miloš Zeman měl sice výhodu coby dosavadní držitel moci a vyhrál jen těsně. Musel se však ve druhém kole bránit dohodě pěti svých konkurentů. I když Pavel Fischer, Michal Horáček, Marek Hilšer a Mirek Topolánek doporučili svým voličům, aby dali hlas Jiřímu Drahošovi, všichni to neudělali, a co je zvlášť podstatné, kampaň před druhým kolem Zemanovi přitáhla dosavadní nevoliče. O profesionalitě Zemanova volebního štábu svědčí i to, že dokázal udělat výhodu dokonce z jeho špatného zdravotního stavu.

Česko, a zvláště jeho elity, budou muset připustit, že je čeká dalších pět let s prezidentem, za kterého se bude prestiž země dál snižovat. Důvodem nebude ani tak samotná osoba Miloše Zemana, spíše fakt, že v kampani využil heslo „Stop imigrantům a Drahošovi“. Billboard vystavený především v okolí sídlišť, kde prezident sbíral největší podporu, byl nezanedbatelným nástrojem konečného triumfu. Přesto volby nerozhodl a sloužil především ke zpochybnění hlavního protivníka, o jehož záměrech mohli také informovaní experti jen spekulovat. Přesto se z pohledu západní Evropy stali uprchlíci kartou, která rozhodovala tuzemské volby, a Česká republikou jednou ze zemí, kde vládnou nacionálně ladění a protievropští populisté. Špatné pověsti i nadále přispěje fakt, že právě Zemanovu jmenování vděčí trestně stíhaný Andrej Babiš za to, že se stal premiérem. S podezřelou xenofobní a zkorumpovanou zemí nemá smysl domlouvat nic významnějšího. Sama se přihlásila k tomu, že patří spíše na Východ.

Premiérův zlý sen

Pohled z ciziny se vždycky nemusí krýt s realitou. Tu zažijí zdejší občané, kteří si Zemana mírnou, ale přece jen nezpochybnitelnou většinou 150 tisíc hlasů zvolili. Přes mandát z přímé volby platí, že toho prezident příliš mnoho nezmůže. Sice může sjednotit část společnosti a mluvit zcela legitimně jejím jménem, na rozhodnutí jediného ministra však nemůže mít bezprostřední vliv. Jeho role ovšem roste v časech politických krizí, tedy v období, kdy země nemá pevnou vládu. V takové krizi se právě teď Česko zmítá a není pochyb, že Zeman se v ní bude i nadále cítit jako ryba ve vodě. Zemanovo volební vítězství bezprostředně znamená, že prezident nejspíš zdrží druhé jmenování Babiše premiérem do té doby, jak sám říkal, než sežene podporu 101 poslanců. Babiš může vládnout v demisi tři nebo pět měsíců, záležet bude na prezidentovi.

Z pohledu samotného premiéra to není úplně komfortní situace. Zemanovi vděčí za mnohé a také ho před druhým kolem jednoznačně podpořil. Přesto se může ze dne na den dozvědět, že prezident při svém druhém pokusu jmenovat premiéra vybral někoho jiného. Tři měsíce jsou pryč, a Babiš 101 hlasů nezískal, proč to nezkusit s někým jiným? Už do současné vlády musel premiér dosadit pár lidí ze Zemanova okolí, a jeho závislost se může v příštích měsících ještě prohloubit. Pokud se například dostane do situace, že bude nucen požádat o podporu Tomia Okamuru, může si být jist, že šéf SPD projedná podmínky nejdříve s prezidentem. Totéž co pro Okamuru může záhy platit pro sociální demokracii. Účast úřadujícího předsedy Milana Chovance na oslavách volebního vítězství jde snadno vysvětlit jenom tím, že potřeboval zlepšit image v očích zemanovských sympatizantů ve své straně před volebním sjezdem v polovině února, ovšem sám dobře ví, že Zeman si každé podání ruky nechá zaplatit.

Česko zřejmě není na fatálním rozcestí, přesto se dnes určuje směr jeho vnitřní politiky pro příštích pět nebo deset let. Možností, jak vyřešit vládní krizi, je široké spektrum mezi politickým kabinetem vítěze parlamentních voleb a novou vládou úředníků. Výsledek prezidentského klání určil, kdo bude v této hře rozdávat karty. Máme vládce, a pokud on rozhodne, správně rozhodne.