Dotace na vraždu

Dotace na vraždu

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Jedna okolnost je na historii zavražděného novináře Jána Kuciaka zvlášť nepochopitelná. V případu, který novinář rozplétal před svou smrtí, z českého pohledu zase o tolik nešlo. „Jen za roky 2015 a 2016 se firmám okolo těchto rodin podařilo získat od Pôdohospodárskej platobnej agentúry na přímých platbách víc než osm milionů eur,“ stojí v článku, který popisuje aktivitu čtyř italských rodin podezřelých z kontaktů s kalábrijskou mafií. Pôdohospodárska platobná agentúra rozděluje zemědělské eurodotace podobně jako tuzemská agentura SZIF. Kromě toho Kuciakův článek pro Aktuality.sk ještě uvádí, že tři firmy jednoho z Italů „získaly například v letech 2012 až 2017 na platbách od státu 8,3 milionu eur“.

Pro české zemědělství se používá referenční rovina Agrofert. Zmíněný koncern podniká i na Slovensku, kde mu patří celkem dvanáct zemědělských podniků především v širším okolí Nitry. V letech 2015 a 2016 inkasovaly tyto podniky dohromady 10 milionů eur, tedy víc než mafiánské firmy na východním Slovensku. V Česku inkasoval Agrofert na zemědělských dotacích ve stejné době dokonce 66 milionů eur. Dotace na výrobu bioplynu dosahovaly podle výroční zprávy Agrofertu v roce 2016 necelých šest milionů eur, tedy čtyřikrát víc, než ročně požadují zmínění Italové.

Ján Kuciak se pozastavil i nad tím, že jedna z podezřelých italských firem v jednom případě „požadovala platby za plochy, za které neplatila nájem a na něž neměla užívací právo“. To je u Agrofertu a ovšem i jiných tuzemských zemědělců běžná praxe.

Takřka se zdá, že Slováci odhalují historii, která za odhalení nestojí. Opravdu se zdá být v nepořádku, že investoři z ciziny investují do místní půdy jen z toho důvodu, že chtějí mít přístup k dotacím. Příliš mnoho povinností jim tím nevzniká, při rostlinné výrobě stačí zaplatit jednoho pracovníka na 200 hektarů. Tento postup je možné označit za zneužití dotací a v řadě zemí Evropské unie se netoleruje. V Česku se ovšem na všechny námitky, že velké zemědělské firmy inkasují dotace v neomezené výši, odpovídá krátce a výstižně, že na to přece mají nárok. Tento nárok stanovila vláda, která dokonce jednoznačně trvá na tom, že se na stávající praxi nebude nic měnit: „Zdůraznil jsem, že pro Českou republiku je povinné zastropování přímých plateb nepřípustné,“ pochlubil se ministr zemědělství Jiří Milek, jak reagoval na návrh Evropské komise, že by největší zemědělci dotace dostávat neměli.

Nezvladatelná touha po penězích

Co tedy Slovákům na vyplácení zemědělských dotací italské mafii vlastně vadí? Pochopitelně upozorňují, že mafiáni státní dotace nepoužívají k rozvoji zemědělského podnikání, ale že je mohou zneužít ke svým blíže neurčeným zločinným záměrům. Jdou ovšem v těchto úvahách ještě dál. Zemědělské dotace jsou tmelem, který spojuje politiky a podnikatele s nezvladatelnou touhou po penězích. Tak se vytváří mimořádně výkonné souručenství, které ždímá za každou cenu stát, snaží se ovládnout jeho klíčové funkce a nezastaví se v důsledku před ničím, ani před vraždou novináře. Tváří v tvář takovému výkladu rezignoval ministr kultury Marek Maďarič, který se na něčem takovém nechce podílet, a komisař Günter Oettinger slíbil prověřit zemědělské dotace pro Slovensko. Při kontrole by se mělo vyloučit, že peníze z Bruselu sloužily jako korupční vazba mezi podnikateli a politiky. Pokud slouží, pak by se měly zastavit.  

Co způsobilo takové pozdvižení na Slovensku, není možné přehlížet v Česku. Co když také u nás dochází ke zločinnému spolčení politiků a podnikatelů, kteří chtějí vyždímat stát a kteří se při své nezvladatelné touze po penězích stávají nebezpečnými pro své okolí? Každý ví, že propojení podnikatelského a politického sektoru u nás zašlo dál než na Slovensku a že nejde jen o premiéra Andreje Babiše. Také ministr Milek patří k největším příjemcům dotací, bez kterých by se nejspíš obešel, a kdo ví, třeba je používá na podporu své politické kariéry. Zdejší političtí podnikatelé mohou být při prosazování svých zájmů stejně bezohlední jako ti slovenští – nakonec Slováci podnikají v Česku a naopak. Proto by bylo užitečné, kdybychom model vyplácení dotací také u nás znovu promysleli.

2. března 2018