Diplomatická ofenziva českého státu ve věci evropských dotací pro Agrofert slavila takové úspěchy, že si vysloužila hlasitou pochvalu premiéra Andreje Babiše, který Agrofert ovládá. Občan a daňový poplatník však může snadno a rychle propadnout depresi.

Babiš vyhrál víc, než koncem ledna říkal v médiích on sám i jeho podřízení. Veřejnost se od něho dozvěděla, že Evropská komise schválila proplacení 51 milionů, které šly na modernizaci vepřínů a nákup nakladače pro dvě firmy z premiérova holdingu, přesto jeden z nejbohatších Středoevropanů neslavil kvůli padesáti milionům. Podařilo se to objasnit deníku Echo24, který získal od mluvčí Státního zemědělského intervenčního fondu Lenky Rezkové přesnější vyjádření, že „dále propláceny jsou projekty, u kterých byla podepsána dohoda o poskytnutí dotace před 2. srpnem 2018“. To se dá interpretovat jenom tak, že proplaceny budou dotace na zemědělské a potravinářské projekty v hodnotě celkem 530 milionů, které české úřady schválily od června 2017 do července 2018 a o kterých dosud není známo, že se proplatily. Největšími příjemci mají být Olma, Vodňanská drůbež a Kostelecké uzeniny.

Brusel tedy dotace na projekty Agrofertu pošle a tím padá riziko, že náklady uhradí český daňový poplatník. Tak vysvětluje výsledek jednání v Bruselu Babišův marketing. Ve skutečnosti není co slavit. Na částku 530 milionů přispívá Evropská unie 49 procenty a zbytek výpomoci pro premiéra-podnikatele pošle zdejší poplatník. Jinými slovy, Evropská komise něco zaplatí, zároveň ovšem otevírá cestu, aby Češi platili ještě víc. Není divu, že informace o diplomatickém zásahu v Bruselu byly poněkud zamlženy.

Těžko říci, na koho se má český daňový poplatník zlobit víc. Je pravda, že se už málokdo pozastavuje nad tím, že miliardář Babiš využívá stát k tomu, aby opatřil miliardy na provoz svého holdingu. Jak řekl před několika týdny vicepremiér Jan Hamáček: „O těch věcech, které jsou spojeny s Andrejem Babišem, všichni věděli, když šli k volebním urnám.“ Pokud jsme ho tedy zvolili, je dnes zbytečné reptat, když se teď chová stejně jako před volbami. Jako hromosvod se proto nabízí Brusel.

Notoricky známý fakt, že Babiš je ve střetu zájmů a ovládá Agrofert, poprvé formulovala právní služba Evropské komise. Pak už záleželo na jednotlivých bruselských úřadech a příslušných lobbistech, jak tento závěr použijí v konkrétních případech dotací. Do značné míry benevolentně se k tomu loni v červnu a opět v prosinci postavilo ředitelství DG Regio spravující dotace na podporu chudých regionů. Babiš podle něho byl ve střetu zájmů od února 2017, když začal platit příslušný český zákon a vládce Agrofertu byl zároveň ministrem financí. Dotace schválené v tomto období českými úřady tedy Brusel neproplatí. Od května do prosince 2017 už ve vládě nebyl a ve střetu zájmů být nemohl, i když zůstal předsedou koaliční strany. V prosinci 2017 se stal premiérem a střet zájmů opět vznikl.

Všichni dobří rodáci

Ještě dál vstříc Babišovi vyšlo ředitelství DG Agri, které rozděluje zemědělské dotace. Jeho úředníci střet zájmů ani nezkoumali, pokud šlo o přímé platby, kterým se v Česku trefně říká „nárokové dotace“ na každý hektar, na kterém zemědělci hospodaří. Teď vychází najevo, že DG Agri nic nemá ani proti dotacím na projekty, které české úřady schválily do 2. srpna 2018, kdy začalo platit nové, přísnější evropské nařízení o střetu zájmů. Ve hře tak zůstávají jen dotace ve výši 80 milionů, které byly schváleny až poté a jejichž proplácení bylo pozastaveno.

Z toho lze snadno uzavřít, že Babišovi v boji s dotacemi pomáhá nejen to, že je premiérem členské země, který schvaluje evropský rozpočet, ale také že je velkým zemědělcem. Možná je přehnané tvrdit, že lobby velkých zemědělců především z Německa, Dánska a Irska ovládá Brusel, v každém případě je dost mocná, aby jednoho ze „svých“ ochránila. Dost možná se v podobě českého premiéra jenom naplnil ideál, o kterém velcí zemědělci Evropy sní za svých neklidných nocí.