Dva a půl domu
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.
Stojí v Praze, přitom na vesnici. Nabízí vysoký standard moderního bydlení, přizpůsobuje se ale staré okolní zástavbě. Nový rodinný dům v Jinonicích nabízí hned několik rovin, jejichž spojením vznikla stavba hodná pozornosti.
Hlavní přednosti pozemku, který si pro stavbu rodinného domu mladá rodina z Prahy vybrala, jsou bezesporu poloha a okolní prostředí. Leží totiž ve starých Jinonicích, malém koutě na jihozápadním okraji Prahy, kde se jakoby zastavil čas někdy na začátku minulého století. Díky tomu si tato ospalá lokalita dodnes zachovala výrazně vesnickou atmosféru panského dvora. Jeden ze zapomenutých koutů hlavního města výrazněji neproměnila ani nová výstavba – patrně kvůli úzkým ulicím a kopcovitému terénu. Zároveň je ale oblast dobře napojena na okolní město, a to jak osobní, tak i veřejnou hromadnou dopravou. Zkrátka vysněné místo pro mnoho rodin hledajících klidné bydlení v metropoli.
Když se na jednom zdejším pozemku objevila cedule „Na prodej“, investoři neváhali. Od začátku ale bylo jasné, že výstavba nového domu nebude snadná. Na parcele zasahující do prudkého svahu totiž stál starý zanedbaný dům, který by požadavky rodiny naplnit nemohl. Majitelé chtěli rodinný dům šitý přímo na míru svých přání a potřeb. A aby si byli jisti, že takový dům opravdu získají, oslovili hned tři různá architektonická studia, od kterých získali různé varianty. Splnění osobních představ o bydlení ale nebyla jejich jediná „meta“ – dům svým řešením musel také zapadnout do velmi specifického prostředí převážně starých stavení venkovského charakteru.
Jednoznačně si proto vybrali návrh zpracovaný architekty Jiřím a Barborou Weinzettlovými a Veronikou Indrovou z architektonického studia Ateliér 111 architekti. Ti byli stejně jako investoři přesvědčeni o nutnosti přizpůsobit návrh domu lokální zástavbě. Zároveň jde ale o stavbu na první pohled současnou a zcela svébytnou.
Architekti se museli vypořádat s komplikovaným zasazením domu do terénu, a to vzhledem k prudkému svahu, který tvoří největší část pozemku – plocha po starém domě totiž nestačila a výrazněji níže do ulice už zasahovat nešlo. Starý objekt, který musel jít k zemi, autoři popisují jako „hmotový slepenec“, což je ostatně pro podobný typ zástavby typické. A podobný slepenec (nikoli ale s pejorativním významem) nabídl také návrh nového domu. Tvoří jej totiž de facto tři vzájemně propojené hmoty, vlastně dva a půl. Architekti usilovali o zachování části starého kamenného domu lemujícího ulici, což byl také jeden z principů, jak zachovat atmosféru místa. Jde ale opravdu jen o polovinu hmoty původního domu, která nyní slouží jako vstupní hala s úžasným (až sochařsky pojatým) schodištěm vedoucím do patra hlavního obytného patra.
Po vystoupání tímto schodištěm na návštěvníka čeká velké překvapení: zasklená chodba (včetně stropu), která spojuje obě nové stavby. Rozdělení do dvou objektů se sedlovými střechami zároveň pomáhá přiblížit se menšímu měřítku sousedních domů. Tato zasklená chodba pak ústí do nejvýraznější části domu s opravdu velikým fixním oknem ve štítu, jejíž celá horní část slouží jako velký obývací pokoj s kuchyní a jídelnou. Velkorysost tohoto prostoru podtrhuje jeho otevření do krovu s odhalenou konstrukcí, což je velkorysé vůči slunečnímu svitu. Zmíněné fixní okno precizně umístěné v líci fasády si každý ihned zapamatuje. Mnohým by samozřejmě vadilo kvůli nevyhnutelným pohledům sousedů, majitel s ním ale problém nemá. Přímo u okna je jeho pracovna, kterou lze od obývacího prostoru oddělit posuvnou dřevěnou stěnou a tím i přerušit vizuální kontakt s ulicí. Druhá oddělená hmota domu pak v úrovni patra nabízí ložnici rodičů, nad kterou jsou dva dětské pokoje.
Co se týče práce architektů, je potřeba vyzdvihnout propojení domu s exteriérem. Přestože jejich návrh řeší složitý terén s výrazným převýšením, podařilo se jim zajistit všem místnostem včetně dětských pokojů (v podkroví!) přímý vstup na zahradu. Výsledek dotažený do detailu včetně několika atypických řešení svědčí o tom, že si architekti s majiteli zkrátka rozuměli a vzájemně si důvěřovali. Ostatně spolu už nyní pracují na dalších projektech.