Z plánovaného zastrašení se stala vražda, která odstartovala monstrproces Státní bezpečnosti. Tři lidé dostali trest smrti a dalších sedm strávilo v některých případech i dvacet pět let za mřížemi. Funkcionářka KSČ Anna Kvašová, která prosazovala kolektivizaci a šikanovala lidi ve vesnici, byla zastřelena za nejasných okolností v lednu 1952 v lese v Ratajské oboře v Posázaví.

Doposud nevyjasněné smrti Anny Kvašové se věnuje historik Ústavu pro studium totalitních režimů Martin Tichý. „Zajímavé je, že za života byla Anna svými straníky kritizována, ale její smrt z ní udělala ikonu,“ řekl Tichý, který je autorem knihy Smrt bez spravedlnosti. Mrtví Ratajského lesa.

Anna Kvašová v padesátých letech začala v obci Smrk v osadě Chrastná na Kutnohorsku prosazovat kolektivizaci a další zájmy KSČ, čímž si znepřátelila spoluobčany. Upozorňovala například obyvatele, že dostatečně neplní zemědělské dodávky, které v té době byly pro hospodáře vražedné. „Můžeme říct, že šikanovala vesnici, rozvrátila pospolitost. Lidé se jí neměli jak bránit, a tak ji chtěli zastrašit, ale to zastrašení se vymklo,“ řekl historik Tichý. V plánu bylo Annu ostříhat, aby se styděla a dostala strach, jenže vše dopadlo jinak. Anna Kvašová byla nalezena 12. ledna 1952 nalezena v lese mrtvá.

Pět let bez výsledku

StB po pachateli pět let bezvýsledně pátrala, ačkoli chtěla případ za každou cenu uzavřít. Věci se však daly prudce do pohybu až v roce 1957, když na okresní prokuraturu přišel muž, který udal své příbuzné. Argumentoval tím, že se o vraždě prořekli v opilosti. „Potřeboval naroubovat hrušky do sadu. Nalezl manžele v hádce, oni ho pohostili a vypili víno,“ líčí příběh historik Tichý. Se sklenkami vína postupně odcházela sebekontrola. „Žena potom začala manželovi vyčítat, že Annu Kvašovou zastřelili,“ dodává.

StB následně manžele Annu a Josefa Kubelkovy zadržela. K podílu na vraždě funkcionářky Kvašové se přiznali a udali další spolupachatele: Josefa Ptáka, Antonína Landstoffa s družkou Marií Novou a Josefa Koupila.

Josef Pták byl soused Anny Kvašové. V Praze si stěžoval Antonínu Landstoffovi, že ho sousedka šikanuje. Kvašová mu měla například vyhrožovat, že ho udá, protože neodevzdal vše ze své živnosti. Landstoff o sobě tehdy tvrdil, že je zapojen do protikomunistického odboje, což Ptáka zaujalo a dostal nápad Kvašovou zastrašit. V plánu bylo ostříhat jí vlasy, aby se styděla a dostala strach.

Josef Pták.

Státní bezpečnost si tehdy tvrdě stála za tím, že šlo o organizovanou akci „třídních teroristů“ a za střelce označila Antonína Landstoffa. Historik Tichý ale zdůraznil, že skupina Kvašovou zavraždit nechtěla. Zmínil dvě verze, proč k vraždě mohlo dojít. „Antonín Landstoff, dnes bychom řekli psychicky narušený člověk, toho večera vkročil do domku, kde bydlela, a řekl jí, že mají jet do Prahy na stranické zasedání. Anna Kvašová po Landstoffovi chtěla nějaký průkaz se jménem. Vyhověl jí a ona nastoupila do vozu, kde byl ještě Josef Kubelka a řidič Josef Koupil. Podle první verze si Landstoff během cesty do Ratajské obory uvědomil, že je jeho jméno dohledatelné, kdyby si ho zapamatovala. Zazmatkoval a vystřelil,“ řekl historik Tichý.

Antonín Landstoff.

I cesta, kde auto v Ratajské oboře zastavilo, měla být vybraná, jednalo se ale o úvoz. „Spíš by hrozilo, že auto uvázne. Je to všechno tak nevhodně vybráno, že se spíše přikloníte k tomu, že místo zastrašení a ostříhání tam někomu v lese ruply nervy,“ řekl Tichý. Dalším faktem je, že nedaleko Ratajské obory měl ve vesnici chatu vysoce postavený komunista Antonín Novotný, který byl od roku 1951 členem předsednictva ÚV KSČ a v roce 1953 se stal jejím prvním tajemníkem. Kdyby byla akce promýšlená dopředu, pachatelé by pravděpodobně spíše zvolili lokalitu, kde by nehrozilo, že bude přísnější dohled.

Podle Tichého ale mohlo také jít o nešťastnou náhodu. Byla lednová noc, tma, vítr a sníh. Dva muži ji vedli lesem, zakopli a ona s nimi, zachytila se o Landstoffa, ten se vytrhl a zazněl výstřel.

„Organizovaná protistátní skupina“

Komunisté využili možná náhodné vraždy Kvašové a udělali z ní velký proces, který poslal tři lidi na smrt a další na mnoho let uvěznil za mříže. V březnu 1958 se konalo veřejné přelíčení v Kutné Hoře. Deset obžalovaných bylo odsouzeno jako organizovaná protistátní skupina. Tři rozsudky smrti padly pro Antonína Landstoffa, Josefa Kubelku a Josefa Ptáka, který byl označený za iniciátora.

Ve monstrprocesu dostalo dalších sedm lidí trest odnětí svobody. Anna Kubelková a Josef Koupil na dvacet pět let, Jaroslav Ledašil a Marie Nová na patnáct let, Jiří Hornych na jedenáct let, Jindřich Šedivý na pět let a Miloslav Hojer na čtyři roky.

„To je ten systém. Je potřeba vybrat toho, kdo to naplánuje a kdo to provede. Je potřeba to rozdělit bez ohledu na skutečnost, lépe se tak dělá propaganda,“ vysvětlil Tichý. Celé to bylo součástí politických procesů v padesátých letech, při kterých zemřely stovky lidí a tisíce jich bylo vězněno.