Když se Polák probudil do povolebního pondělí, měl tři jistoty: že skončil víkend, že ještě nebude sečteno a že to, co sečteno bude, si vláda a opozice se spřátelenými médii budou interpretovat každý po svém a naprosto opačně.

Pokud jde o sčítání hlasů, polský systém je naprosto archaický. Český stav, že volby končí ve dvě a v šest je sečteno do poslední osady na Šumavě, je Polákům neznámý. Sčítá se dva tři dny, někdy i více, jako třeba v případě letošních komunálních a regionálních voleb.

Bezprostředně po volbách se dá vycházet jen z exit pollů, což ale může být ošemetné; typicky v případě prezidentských voleb, když je mezi dvěma kandidáty menší rozdíl. Poláci taky volí přímo primátory měst a (ne)spolehlivost exit pollů se projevila například ve Varšavě, kde se konečné výsledky odchylovaly o více než avizovaná dvě procenta. Rafał Trzaskowski z Občanské platformy ale vyhrál přesvědčivě se ziskem 56,67 procenta. Jeho protikandidát z PiS Patryk Jaki prohrál s větším rozdílem, než se čekalo, nicméně jde o slibného mladého politika, o němž ještě uslyšíme.

Už v pondělí ráno ale bylo zřejmé, že ve volbách zvítězili vládní konzervativci, zatímco opozice obhájila stávající pozice ve velkých městech. Způsob, jakým o tom informovala polská média, nebyl pro znalce poměrů nikterak překvapivý. Provládní Gazeta Polska na titulní straně oznamovala, že PiS získal sněmíky, tedy krajská zastupitelstva („Sněmíky pro PiS“); opoziční Gazeta Wyborcza si zase libovala, že velkoměsta odmítají vládní politiku („Velká města říkají PiSu ne“).

Vědomí, že média v Polsku, ale i v Maďarsku jsou až na výjimky stranická, mají světonázor a dávají ho i velmi zřetelně najevo, je naprostým základem pro pochopení tamní reality. Neznamená to nutně, že ve prospěch svých favoritů musí lhát – prostě „jen“ odlišně interpretují fakta. Poláci a Maďaři jsou s tím seznámeni, ne tak zahraniční čtenáři, kteří jsou často odkázáni na citace pouze z jednoho typu zdrojů. V Česku je jím v naprosté většině případů opoziční deník Gazeta Wyborcza, což je poměrně dobře a jednoduše kvantifikovatelné na základě monitoringu médií.

Bočním efektem stranickosti médií v Polsku i Maďarsku je, že stále narůstá počet lidí, kteří médiím nevěří, ty tak plní jen funkci utvrzovačů utvrzených, zatímco ostatní rozdělují časopisy, noviny, weby či televize na vládní a opoziční propagandu. Bylo by fajn, kdybychom se v Česku do tohoto stavu nepropracovali a kdyby ani zpravodajství z neposlušných zemí Visegrádu neplnilo funkci tlampače frustrací jedné strany, oproti stavu v Polsku a Maďarsku navíc nepřiznaného.

I přes povinné juchání provládních médií bylo zřejmé, že v táboře PiS uspokojení nezavládlo, spíš naopak. Částečně za to mohou velké oči, pokud totiž výsledky srovnáme s posledními regionálními volbami před čtyřmi lety, PiS si samozřejmě výrazně polepšilo: zatímco v roce 2014 konzervativci vyhráli jen jeden sněmík v podkarpatském vojvodství, kde jsou tradičně nejsilnější, letos se jim podařilo zvítězit hned v šesti; v některých však nebudou moci vládnout sami.

Celkové výsledky v procentech stále nejsou známé. Podle exit pollů PiS získá asi 33 procent (26,9 ve stejných volbách 2014), volební koalice Platformy a strany Moderní 26,7 procenta (26,3 v roce 2014 bez Moderních). Volební účast byla nejvyšší od roku 1990 – ve středu večer přesné číslo dosud neznáme. Potvrdilo se rozdělení na město a venkov, částečně i historické na západ a východ země, žádné jiné – PiS zvítězil i v nejmladší věkové kategorii 18 až 29 let. Pro konzervativce taky hlasuje přibližně stejný počet žen a mužů (cca 31,5 procenta žen a 33,1 procenta mužů).

Potvrdila se regionální síla agrárníků z PSL, kteří se umístili třetí se ziskem kolem 13,5 procenta – tato síla nekoresponduje s výsledky parlamentních voleb (v roce 2014 v lokálních volbách 23,9 procenta, o rok později v parlamentních 5,13). Levice dál upadá. Socialisté z SLD získali historicky nejhorší výsledek 5,7 procenta (v roce 2014 to bylo 8,8), nová levice v podobě strany Razem neuspěla vůbec. Nikdo ji nepotřebuje. Štědrou sociální politiku má v gesci PiS, společensky liberální agendu už z velké části spravuje opoziční Platforma a hlavně její chuťový ocas Moderní.

I v Polsku do komunálních a regionálních voleb zasáhlo téma migrace, konkrétně v podobě spotu vládních konzervativců. Člověk by se i pohoršil, kdyby dříve někteří primátoři opozice nedeklarovali ochotu přijmout do svých měst uprchlíky i proti stanovisku vlády. U nás něco podobného napadlo jen regionální hnutí Žít Brno, které nedávno zmizelo v sutinách dějin. Podobná prohlášení jsou čistě pro efekt, aby se ten či onen feelsgoodman vyjádřil; politicky jsou neprůchozí, což ví kdekdo. Pak ale nemá efektivitu ani boj proti hrozbě, kterou téměř nikdo nevnímá jako reálnou. Působí to trapně.