Ve světě omezených zdrojů si člověk málokdy může splnit všechna přání. Blízko takovému ideálnímu stavu se ovšem dostali tvůrci státního rozpočtu na rok 2019 v čele s premiérem Andrejem Babišem. Teď stačí, aby rozpočet schválila vláda a potom sněmovna. Zřejmě půjde jen o formální souhlas a k opravdu závažné debatě nedojde. Ministři zdvihnou ruce do konce září, poslanci mají čas až do prosince. Přece není možné protestovat proti návrhu, ve kterém mají zvolení zástupci lidu příležitost rozdělovat tak velké množství peněz, že mohou splnit snad každé přání svých voličů.

Výdaje státního rozpočtu vyrostou o 140 miliard korun, jinými slovy o desetinu rozpočtu na rok 2018. Minulé vlády si o něčem takovém mohly nechat jenom zdát a velikost této částky si nelze ani představit. Člověk s průměrnou mzdou by na ni vydělával 400 tisíc let. Teď je tedy k dispozici, aby zlepšila poměry ve společnosti.

Z rozpočtové dokumentace je zřejmé, že vláda hodlá napřít síly především ve prospěch důchodců, kterým proti letošku přidá 38 miliard. Sociálně citliví ministři nezapomenou ani na nemocné, pro které navíc připravili čtyři miliardy. Stejně důležité je zvýšit platy státním zaměstnancům, proto půjde přes třicet miliard na to, aby se průměrný plat ve státní správě mohl zvýšit na 36 tisíc korun hrubého. Přitom většinu této částky dostanou učitelé. Deset miliard zajistí zvýšení mezd o patnáct procent, za dalších deset miliard bude možné přijmout do škol šestnáct tisíc nových zaměstnanců. Sociální a školský sektor se obecně staly prioritou, když dalších šest miliard státní rozpočet zaplatí za zlevněné jízdenky pro seniory a studenty.

Proti tomu to vypadá, že ostatní položky rostou spíš z povinnosti. Například Severoatlantická aliance po Česku požaduje, aby svůj armádní rozpočet navýšilo na dvě procenta HDP. Proto ministerstvo obrany dostane obligátní navýšení osm miliard, i tak ovšem armádní výdaje včetně důstojnických penzí nepřekročí 1,2 procenta HDP. Útěk zaměstnanců rozvrací zdravotnictví, přesto vláda přidá jenom 3,5 miliardy, jak ji ostatně zavázal zákon z roku 2017, z časů ministra Miloslava Ludvíka. Vysoké školy dostanou navíc necelé dvě miliardy, výzkum se bude muset spokojit se stejnou částkou. K rozpočtovým superlativům se může řadit 11 miliard, které půjdou navíc do dopravních staveb, tento údaj však bledne po připomínce, že právě investice v dopravě zažily v uplynulých letech historický útlum. Proto nebude v příštím roce dokončena žádná dálnice a až v roce 2020 se mohou řidiči těšit na další úseku D1 na Hané a dokončení dálnice mezi Táborem a Českými Budějovicemi. Zřejmě se začnou významnější stavby typu dálnice D35 z Hradce Králové na Moravu a obchvatu Českých Budějovic, těch se však dočkáme nejdřív až po roce 2022.

Carpe diem podle Babiše

Ideální svět podle rozpočtu se podobá televizním reklamám, které líčí slunný podzim života všech seniorů, případně dravé mládí, které se s pomocí nejnovějších technologických vymožeností přenese přes každou překážku. Zřejmě není nikdo, kdo by nepřál generaci svých rodičů či dětí včetně odpovědných učitelů šťastný život. Člověk se vlastně nemůže cítit šťastně v zemi, kde se mladí a staří nemají dobře.

Zbývá už jenom otázka, kam směřuje tento svět, který se zaměřil na spotřebu a na její rozšíření mezi co největší počet lidí. Rozpočet 2019 na ni neodpovídá, a dalo by se tedy říci, že v tomto ohledu selhává. Je přece zřejmé, že úroveň té starší i nejmladší generace už nebude možné snížit, není však jasné, jak na ni dokážeme v příštích letech vydělat. Do nové dopravní ani vědecké infrastruktury se neinvestuje, hrozby budoucnosti se přehlížejí, ať jde o riziko válečného konfliktu, nebo zhoršující se zdravotní stav populace. Dokonce se snižují výdaje na hospodaření s vodou, i když po letošním suchu každý tuší, že s tím budou v nejbližší době problémy.    

Rozpočet na rok 2019 je učebnicovým příkladem špatné hospodářské politiky státu. Za peníze, které máme k dispozici díky prosperitě, si dnes budeme užívat. Jaký bude zítřek, přece nikdo neví.