V úterý 10. dubna uplynulo osm let od smrti Lecha Kaczyńského. Záplava diskusí o příčinách letecké katastrofy u Smolenska, následném vyšetřování nebo současných krocích vládní strany Právo a spravedlnost, kterou na počátku nového tisíciletí bratři Kaczyńští zakládali, mohou zastínit zahraničněpolitický odkaz někdejšího polského prezidenta. Přitom právě v tomto ohledu se Lech Kaczyński ukázal jako osobnost nesmírně prozíravá a realisticky odhadující vývoj situace. Od okamžiku, kdy se v roce 2005 stal hlavou polského státu, Kaczyński většinu svého úsilí věnoval Východu: ten byl zdrojem jeho obav, ale i možností a nadějí. Považoval se za dědice tradice polské zahraniční politiky, která za klíčovou považovala spolupráci s neruskými národy bývalého ruského a sovětského impéria – Ukrajinou, Pobaltím, a dokonce i s národy Kavkazu.

Hlavním cílem bylo dosáhnout energetické nezávislosti Polska, potažmo celého regionu, na Rusku. Lech Kaczyński byl iniciátorem energetických summitů, na nichž se setkávaly a jednaly politické špičky středovýchodní Evropy s představiteli Ázerbájdžánu, Gruzie a Kazachstánu. V plánu byl megalomanský projekt prodloužení ropovodu Oděsa–Brody, kterým by rozváděl kaspickou ropu dále do Evropy. Byla podporována výstavba plynovodu Nabucco. O tom, že Rusko bralo tyto iniciativy vážně, ať svědčí skutečnost, že Putin se osobně vydal za kazašským prezidentem Nazarbajevem, aby ho (úspěšně) odvedl od myšlenky vyrazit na energetický summit do Krakova. Co se naopak povedlo, bylo položení základů pro vybudování terminálu pro zkapalněný plyn ve Svinoústí. Terminál byl zprovozněn koncem roku 2015 a zásadně změnil dosavadní rovnováhu moci v regionu – otevřel například cestu výraznějšímu vstupu USA jakožto hráče na energetickém trhu do střední Evropy. A také zmírnil negativní dopady německo-ruské spolupráce při projektu Nord Stream pro bezpečnostní situaci Polska a dalších zemí. Proti hrozbě z Východu se snažil bojovat posílením spolupráce v regionu. Udržoval velmi dobré vztahy s ukrajinským prezidentem, který se snažil stabilizovat svou zemi po oranžové revoluci. Dramatickým vrcholem východní politiky Kaczyńského se stal rok 2008 a válka v Gruzii. Když Rusové zaútočili na svého souseda, Kaczyński zorganizoval během několika hodin výpravu do Tbilisi, které se zúčastnil rovněž jeho ukrajinský, litevský a estonský protějšek spolu s lotyšským premiérem. Z úst polského prezidenta tehdy na náměstí v Tbilisi padla prorocká slova: „Poprvé po dlouhé době naši sousedé ze severu ukázali pravou tvář, kterou známe po stovky let. Tito sousedé si myslí, že státy kolem by jim měly podléhat, ale my říkáme, že ne! (…) Moc dobře víme, že dnes Gruzie, zítra Ukrajina, pozítří pobaltské státy a později možná i moje zem, Polsko.“

Z dnešního pohledu se tento postoj nezdá příliš překvapivý, avšak v roce 2008 (a ani později) tak samozřejmý nebyl. Lidé tehdejšího polského premiéra Donalda Tuska odmítli poskytnout pro let do Gruzie vládní letadlo. Teprve když se dozvěděli, že americký prezident George W. Bush přišel s nabídkou poslat do Varšavy Air Force Two, poskytli Kaczyńskému vládní stroj. A co psal tehdy zástupce šéfredaktora Gazety Wyborczé? „Během své vlády v letech 2005–2007 Kaczyńští ve jménu údajné národní cti dovedli vztahy s Ruskem do bodu mrazu. A když prohráli volby, kritizovali vládu, že zlepšuje vztahy s Ruskem na úkor Ukrajiny. Ta protiruská mantra na Poláky nezabrala, a obzvláště odolní se ukázali lidé mladší a lépe vzdělání.“ V téže době ministr zahraničí Radek Sikorski (současný jestřáb a manžel Anne Applebaumové) opakovaně hovořil o tom, že je Rusko „pilířem evropského systému“ a „mohlo by být členem NATO“. Na rok 2015 naplánovala Tuskova vláda velký Rok polsko-ruského přátelství – nakonec zrušený po eskalaci ukrajinské krize. Navzdory Kaczyńského sklonu k velkým romantickým idejím byl jeho odhad situace realistický a navrhovaná řešení, třeba v oblasti energetické bezpečnosti, racionální a pragmatická. Nyní i mnozí tehdejší liberální hlasatelé „resetu“ ve vztahu s Ruskem hovoří (ačkoli si to sami nepřiznají) – jazykem Kaczyńského.