Česká ekonomika je zdravá a podnikatelský sektor stabilní, proto bude cesta ze současných ekonomických problémů snadnější než po ekonomické krizi, která přišla po roce 2009. Myslí si to ředitel firemního bankovnictví Raiffeisenbank Václav Štětina. V rozhovoru pro Týdeník Echo hovořil i o tom, jakým způsobem mohou banky pomoci českým firmám, které jsou momentálně v nesnázích.

Koronavirová krize neúprosně dopadá na ekonomiku. Lze říci, jak zatím proměnila finanční trh v Česku?

Tato doba, tato společenská a ekonomická situace, je pro nás všechny nová a doposud nezažitá. Nemáme zkušenosti s podobnou situací a veškeré možné dopady na ekonomiku můžeme pouze odhadovat v pozitivních nebo negativních scénářích. Osobně se bráním nazývat tuto dobu krizí. Příčiny současného stavu nejsou v ekonomickém cyklu, přišly ze zcela jiné a pro nás všechny naprosto nečekané strany. Jestli se dalším vývojem dostaneme do ekonomické krize, tedy ochlazení, stagnace, propadu, anebo opět rychle nastoupíme na cestu ekonomického růstu, teprve uvidíme. Samozřejmě to bude velmi záležet na době, po kterou budou uplatněná v praxi současná vládní opatření, přijatá s cílem omezení šíření pandemie. To však platí nejen pro Českou republiku, ale vlastně pro všechny ekonomicky významné země, a to z důvodu propojení světového obchodu a exportního zaměření naší ekonomiky.

Ať už to nazýváme krizí, nebo ne, situace na firmy dopadá tvrdě…

Současná situace ze dne na den změnila podnikatelské prostředí a plnou vahou dopadá na ekonomickou situaci firem. Mnoho podnikatelů a firem, především z odvětví služeb, pohostinství, hotelů, přerušilo své podnikání. Dodavatelé velkým automobilovým výrobcům byli konfrontováni s dosud nepředstavitelnou situací přerušení výroby našeho největšího výrobce osobních automobilů. Další firmy musely zásadním způsobem omezit výrobu z důvodu výpadků objednávek nebo omezených kapacit ve vazbě na nutnost přijetí preventivních zdravotních opatření. Celá ekonomika se zabrzdila v řádech dnů. Na podnikatelský sektor samozřejmě tato situace dopadá velmi negativně. Firmy čerpají své finanční rezervy, snaží se řídit a eliminovat mandatorní provozní náklady. Hlavním cílem mnoha firem se stalo vydržet a udržet provoz až do doby ukončení stávajících opatření.

Lze nějakým způsobem odhadnout budoucí vývoj?

Stávající doba s sebou nese aspekt nejistoty, kdy je velmi obtížné odhadnout budoucí vývoj, a to nejen pro firmy, ale i jejich financující banky. Obecné zhoršení podnikatelského prostředí se začíná promítat do horšího ratingového hodnocení českých subjektů, vyšší kapitálové nákladnosti financování pro banky a z toho plynoucí přechodně horší dostupnosti úvěrového financování. Lze očekávat, že vyšší rizikové náklady se mohou promítat do zvýšení úrokových přirážek bank. Současná situace přinesla rovněž nižší tržní úrokové sazby, oslabení kurzu koruny a její vyšší volatilitu. Na druhou stranu tato doba přinesla například i rychlou implementaci digitalizace v komunikaci klientů s bankami a při správě finančních prostředků a řešení finančních potřeb přes internetové bankovnictví.

Myslíte si, že následný vývoj může být srovnatelný s krizí kolem roku 2009? Jaké z ní plyne ponaučení pro banky?

Jsem optimista. Věřím v přechodný výkyv. Naše ekonomika je zdravá a podnikatelský sektor stabilní. Je pravda, že letošní rok bude současnou situací a omezeními silně zasažen. Některé firmy, které neměly dostatek rezervních finančních prostředků, pravděpodobně ukončí své podnikání. Mnozí analytici očekávají pro českou ekonomiku meziroční propad HDP téměř 7 %. Již v roce 2021 bychom se však mohli vrátit zpět zhruba na úroveň před pandemií, tedy vykázat růst HDP přes 6 %. V době po COVID-19 však můžeme očekávat vyšší mírů nezaměstnanosti, velmi pravděpodobně asi i pokles spotřebitelských cen v průměru (potraviny mohou zdražit, zatímco pohonné hmoty výrazně zlevní). Současná situace nás tedy na ekonomickém růstu může stát dva roky, ale to nepovažuji za problém. Moc společných rysů s krizí kolem roku 2009 tu nevidím. Důvody jsou jinde a věřím, že i cesta uzdravení bude významně rychlejší. Poučení pro banky ze současné situace? Stát se může cokoli.

V čem dnes mohou banky českým firmám pomoci?

Především je to v oblasti financování, a to jak v úpravě splátkových kalendářů stávajících úvěrových dluhů a nastavení časově omezených odkladů splátek, tak v úpravě podmínek čerpání stávajících provozních financování, která jsou standardně nastavena proti definovanému procentu oběžných aktiv (zásob nebo obchodních pohledávek dané firmy). Vzhledem k tomu, že došlo k zásadní „poruše“ výrobního a obchodního cyklu, poklesu prodejů a k růstu zásob na skladech, firmy potřebují upravovat parametry a podmínky provozního financování a zajistit si tak dostupnost úvěrových zdrojů na své financování. V případech, kde to výhled finanční situace firmy umožní, mohou banky poskytovat dodatečné úvěrové zdroje na financování výpadku cash flow a úhradu provozních nákladů v době propadu tržeb. Toto financování pak banky mohou realizovat rovněž v rámci záručních programů ČMRZB COVID II a připravovaného programu COVID III či programu, který je připravován ze strany EGAP (Exportní a garanční pojišťovny). V neposlední řadě jsou v současné době banky významně „zaměstnány“ zpracováním odkladů splátek požadovaných na základě ochranné lhůty nedávno schválené vládním zákonem.

Jsou banky nadále finančně zdravé? Mají dostatek prostředků pro úvěry podnikatelů? Zpřísňují se nějak pravidla pro poskytnutí úvěrů?

Banky působící v České republice jsou nepochybně zdravé a jejich likvidita nebyla současnou situací nějak zásadněji ovlivněna. I banky však budou muset reagovat na dopady nastalé situace a začít intenzivněji řešit své provozní náklady. Šetření se ani bankám nevyhne. Spíš než svou likviditu budou řešit zhoršení finančního profilu svých dlužníků a zhoršení kvality úvěrového portfolia, což se velmi pravděpodobně promítne již v letošním roce do tvorby vyšších opravných položek s dopadem do zisků bank a vyšší kapitálové náročnosti úvěrování jako takového. Přestože věřím, že půjde o přechodný a poměrně krátkodobý efekt současné situace, částečné dopady na dostupnost úvěrového financování a cenu úvěrů obecně bych nevylučoval. Současná pravidla úvěrování jsou samozřejmě ovlivněna aktuální situací a ochota bank financovat firmy podnikající v nejvíc zasažených odvětvích je po přechodnou dobu omezená. Stejně tak se to týká firem, jejichž finanční situace vykazovala negativní aspekty již před nynějšími omezeními. Tento stav je však ovlivněn velkou mírou nejistoty dalšího vývoje především s ohledem na dobu trvání současných opatření s dopadem na ekonomiku firem. Přístup bank k úvěrovému financování však bude jistě flexibilní a bude se upravovat podle tržního vývoje.

Jak se v této době banky stavějí k firmám, které se mohou jevit jako rizikové, například k některým start-upům?

Úvěrové financování start-upů je obecně složitá disciplína a v současné době o to náročnější. Osobně zastávám názor, že pro financování start-upů není bankovní úvěr tím nejvhodnějším a mnohdy se jako dostupnější a vhodnější mohou jevit alternativní formy externích zdrojů některých fondů či nebankovních institucí. Nicméně náš obecný přístup k hodnocení úvěrového rizika a úvěrovému financování firem se nemění. Stále posuzujeme ekonomiku společnosti, kvalitu projektu, finančního řízení, managementu a historii a zkušenosti vlastníků a posuzujeme individuálně riziko financování a návratnost poskytnutých úvěrových prostředků. To, že jsme v tuto chvíli obezřetnější a důkladně vyhodnocujeme i zasažení další firmy současnou situací a její schopnost přestát tyto složité měsíce, je samozřejmě logické.