Předseda vlády Andrej Babiš vyhlásil, že Česká republika vede nad koronavirem 1:0. Takový radostný výrok snad lze pochopit, protože národ v karanténě vykazuje známky únavy a potřebuje povzbuzení. Faktický podklad, tedy data a čísla, k němu však v Evropě, v Americe a ani u nás nejsou. Můžeme v Česku zplošťovat křivku, jak chceme, znovu přitvrzovat, až budou praštět kosti, a ještě víc zavírat hranice, nic moc však nevyřešíme. Přitažené šrouby = rozsypaná ekonomika = zásadní úbytek peněz i ve zdravotnictví. A v tomto modu, mezi Skyllou a Charybdou, mezi novým rozběhem infekce a pokračujícím rozvratem ekonomiky, se budeme potácet tak dlouho, dokud nebude k dispozici očkovací vakcína, respektive dokud nepřehodnotíme celkový hysterický postoj k nemoci COVID-19.

Fanatici totální karantény by mohli mít logiku na své straně jedině tehdy, pokud by v dohledné době byla v dostatečném množství k dispozici vakcína. Takový medicínsko-vědecko-průmyslový úspěch ale zatím není příliš reálný. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová (a ta by o tom měla něco vědět) totiž ve stejné době, kdy Andrej Babiš vyhrkl své 1:0, sdělila, že vakcína bude do konce tohoto roku. Její výrok fakticky znamená, že v Evropě, v Americe ani v Číně, dosud není na stole nic konkrétního. Leyenová věří, že se něco vymyslí, pokud ne, stejně už v té době i tato politička bude v příkré nemilosti.

Sami jsme si totiž koronavirus zhysterizovali a můžeme za to poděkovat zejména nesoudným senzacechtivým novinářům a celé mediální mašinerii. Pokud se nezačne o koronaviru mluvit a psát normálně, tedy jako o další chřipce, pokud neskončí celá ta novinářská blamáž a synchronizovaný útok žurnalistů na euroamerickou civilizaci, tak se celý tento náš svět obrátí vzhůru nohama.

Posuďte sami: První informace o novém viru ve Wu-chanu se objevily někdy kolem Vánoc. Zhruba za měsíc, 24. ledna, tam bylo zaznamenáno prvních tisíc nakažených a celkem 41 mrtvých. Média byla na nohou. K deseti tisícům nakažených se Čína dopracovala 31. ledna. A stala se pro další týdny terčem skrývaného i neskrývaného posměchu. Odbornice na středověký čínský verš Olga Lomová v té době popisovala, jak je čínský režim neschopný a jak si vyrobil svůj Černobyl. V podobném tónu, a hůře, za obrovského zájmu našich médií, přizvukoval další takový odborník z ideologické skupiny Synopsis, Martin Hála.

Roztleskávání koronaviru, dokud se týkal jen Číny, nabíralo na obrátkách. První stovka tisíc nakažených byla zaznamenána 6. března, ale to už se do hry vložila Evropa a Amerika. A média se rozběsnila ještě víc. K milionu prokázaných nakažených lidstvo dospělo 2. dubna. Ve stejné době se u nás začalo s potutelně nadřazeným posměchem na adresu Spojených států a Velké Británie. Vždyť tam přece vládnou ti zlí pravičáci, Johnson a Trump, jimž nerozumíme a které je třeba vzít po hlavě mediálním hnojometem za každých okolností.

Jeden a půl milionu prokázaných nemocných bylo ve světě dosaženo už 8. dubna a dva miliony padnou nejspíš v úterý 14. dubna (text je psán v pondělí). Tedy: k první tisícovce jsme kráčeli více než dva měsíce, k prvním sto tisícům prokazatelně nemocných už jen dalších pět týdnů, k prvnímu milionu necelé čtyři týdny a druhý milion je na spadnutí sotva po dvanácti dnech. Tak vypadá křivka exponenciela. V tomto kontextu, i kdyby Česká republika zavedla stanné právo jako Čína v lednu ve Wu-chanu, nic moc se nevyřeší, protože přes 80 % průmyslové produkce musíme z našich kapacitních továren exportovat a bez relativně volného režimu s okolním nezkoordinovaným (a nezkoordinovatelným) světem se neobejdeme.

A co více: K čemu dobrému by nám to stanné právo, jehož podstatné prvky už zažíváme, bylo? Pokud totiž sledujeme výsledky různých přístupů a opatření v Evropě jako celku, nezdá se, že by se dala jen tak snadno rozdělit na úspěšné a neúspěšné, zodpovědné a nezodpovědné. Platí-li teorie o pozitivním vlivu plošné protituberkulózní vakcinace, pak podle posledních čísel, dostupných do neděle 12. dubna, se nezdá, že by míra restrikce měla nějaký zásadní vliv. Na první místo v počtu vykázaných úmrtí na počet obyvatel se vedle Španělska dotáhla i Belgie. Počet mrtvých v liberálním Švédsku, které nejenže nezavřelo školy, nýbrž ani hospody, je (ve srovnání se stejně početnou Belgií) desetkrát menší. Jak to vysvětlit? Nejvíce testů ze zemí nad milion obyvatel ve světě překvapivě provedli ve Spojených arabských emirátech, z Evropy pak ve Slovinsku a Itálii, daleko vzadu jsou východní velmoci, například opěvovaná Jižní Korea, Tchaj-wan anebo až cirka devadesáté (!) Japonsko. Nijak zvláštní úspěchy nezaznamenává ani bůhvíproč dosud chválené Dánsko.

Něco za něco: to je už teď akutně ve hře. Pokud se tedy do společnosti nyní nevrátí aspoň přibližně normální koloběh věcí a normální život, čeká nás buď opravdový národní pohřeb, anebo urychlená výměna hysterické vlády. Tak stojí základní otázka zde v Česku a v celé Evropě, na celém světě.

Tedy: Novináři všech názorů a všech zemí, ukončete svůj mediální výplach. Vypněte to. Nechte vlády (které bez očkovací vakcíny mají naději maximálně na remízu) tu karanténu odbrzdit a vrátit život aspoň přibližně do normálních kolejí. Nebude to totiž už dlouho trvat a majitelé sdělovacích prostředků budou bez peněz. A vy s nimi. Evropa i republika na huntě a perspektiva pracáku. Střelba do vlastní nohy.