Co ukazuje korespondence TGM se Slováky

Místo srdce máte druhá játra

Co ukazuje korespondence TGM se Slováky
Místo srdce máte druhá játra

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Slova užitá v titulku této recenze byla napsána (nadiktována?) slovensky a v originále znějí takto: „(...) Váš podráždený a zlobný postup proti odporcom (zväčša domnelým) často mi vnucuje myšlienku, že nemáte srdca, že miesto neho máte druhú pečeňu – taký ste zlostný a rozčúlený. Dokážte, že máte srdce, že necítite len nenávisť k tým svojim odporcom (opakujem zväčša domnelým), ale že to svoje Slovensko, in concreto teda Slovákov a Čechov tiež, aspoň trochu, milujete. Na nenávisti a zlobe, verte, nedá sa nič dobrého a trvalého vybudovať; preto Ježíš dal prikázanie lásky a to platí tiež v politike. / T. G. M.“ Adresátem byl Andrej Hlinka (1864–1938), slovenský římskokatolický kněz a politik, „vodca najväčšej slovenskej strany“ (řečeno s Masarykem; míněna Hlinkova slovenská ľudová strana), podepsaný pod telegramem, na nějž zakladatel Československa a jeho první prezident 12. října 1929 reagoval. Mimochodem – ze slovenských Topoľčianek, kde rád trávíval letní až podzimní měsíce.

Co přesně v telegramu stálo, nevíme, Jan Rychlík, Richard Vašek a Miroslav Lacko, editoři knižního souboru Korespondence T. G. Masaryk slovenští veřejní činitelé (19181937), o němž je zde řeč, píší, že se jej „nepodařilo dohledat, jeho obsah však částečně cituje Karol Sidor ve své biografii Andreje Hlinky“. Je to tedy z druhé ruky, ale aspoň tak: „Slovensko sa zvíja v mukách. Sľubovala sa nám osobná svoboda, sloboda tlače. Šliape sa po týchto sľuboch. Denník Slovák je vystavený každodennej cenzúre... Demokracia, liberalizmus, voľná diskusia sa stali prázdnými pojmami. Žiadam Vašu pomoc a podporu, aby atrubúty slobody neboli úplne potlačené.“

Jak patrno, svazek s názvem spíš nepřitažlivým než poutavým (ani knižní obálka není zrovna projevem kdovíjakého esteticko-typografického důvtipu) přináší leccos pozoruhodného. Jako ostatně celá Masarykova korespondence, zveřejňovaná našimi akademickými masarykology nespěchavě už skoro dvacet let. V roce 2001 se objevil první svazek řady, jejíž rozsah nebyl dosud ani odhadnut (!), totiž Korespondence T. G. Masaryk – Bedřich Hlaváč, přítomný „slovenský“ soubor má na hřbetě pomyslnou patnáctku (vydavatelé v tomto případě – na rozdíl od Spisů TGM – jednotlivé knihy bůhvíproč nečíslují). Zatím nejhlubší a asi nejpřekvapivější sondu do hlubin Masarykovy osobnosti přinesly dva svazky korespondence s J. S. Macharem, žijícím a pracujícím ve Vídni v době, kdy TGM už měl naopak vídeňská léta za sebou a s manželkou, dvěma dcerami a dvěma syny žil v Praze (1. sv. 1893–1895, 2. sv. 1896, další se chystají). Jistě dojde i na dopisy rodinné a snad také na milostný listář zachycující překvapivě pozdní románek „starého pána“ (jak o něm důsledně mluvil Karel Čapek) s přítelkyní Oldrou Sedlmayerovou, věkem patřící mezi jeho děti Herberta a Jana.

Čekání si můžeme krátit právě četbou Masarykovy korespondence se Slováky (ale nejsou to výhradně muži), mezi nimiž ovšem nenajdeme toho vůbec nejpodivuhodnějšího, Milana Rastislava Štefánika; co si psali a telegrafovali s Masarykem, už známe od roku 2008 ze svazku Korespondence T. G. Masaryk – slovenští veřejní činitelé (do r. 1918). Trojice výše jmenovaných editorů teď mezi 279 korespondenčních jednotek zařadila i dopisy nositelů příjmení Masarik/Masaryk, žijících v místech Masarykova dětství a obracejících se na hlavu státu s prosbou o přímluvu či materiální pomoc, například: Kopčany 6. 11. 1933: „Slovutný pane prezidente a nás drazemilovaný stríčku, na pripis Vašej kancelarie a za poslanych mne 200 Kč Vám srdečne ďakujem, aby Vás pán Boh dlho medzy nami živil, lebo ste naším dobrodincom, který nám pomaha.“ Atd. K tomu editoři věcně: „Petru Masarikovi odpověděl 11. 11. 1933 za Kancelář prezidenta republiky dr. Strnad. V dopise mu sděloval, že prezident nemá v rodokmenu žádného příbuzného jménem Ondráš. Ohledně jeho žádosti o zaměstnání v Holíči nebo v Hodoníně mu doporučil obrátit se přímo na tyto státní podniky.“

Hle, malé dějiny v propletenci s těmi velkými.

Korespondence T. G. Masaryk slovenští veřejní činitelé (19181937). Masarykův ústav a Archiv AV ČR a Ústav T. G. Masaryka, 489 str.

Jaromír Slomek

1. března 2020