Většina z nás vzpomíná na minulost a dětství s přirozenou deformací, obrušující ostré hrany a lichotící skutečné realitě. Náš mozek rád vytěsňuje některé okolnosti, čímž nám usnadňuje život v přítomnosti. Ale skutečnost daná dobou, ve které jsme vyrůstali, růžová nebyla. Generace mých souputníků, narozených v 70. a 80. letech, zažila normalizaci s ruskými vojáky zabydlenými v našich městech, povinnými prvomájovými průvody a malováním vítězné Aurory, přísahou jiskřiček a pionýrů sloužit své vlasti, brannou výchovou a testováním plynových masek, kumulací obyvatel v anonymních sídlištích a spoustou dalších střípků, které se vážou k dospívání v době totality.

Dětství silně formovalo i Jakuba Janovského, který ho trávil se svou rodinou v Jihlavě. Vzpomínky, které zaznamenává na svých obrazech, vyjadřují často strach a nejistotu, samotu, přirozenou lidskou krutost v kontrastu s dětskou čistotou a nevinností, ironii doby, zasazenou do dokonalých kulis normalizačního prostředí. Mezi českými reáliemi se na jeho pískovišti objeví občas i američtí zastánci Ku-klux-klanu, dětský kočárek, z něhož vyrůstá atomový hřib, vedle houpaček a prolézaček stojí gilotina, hororoví klauni nebo oběšený Hurvínek. Z jeho obrazů cítíte naléhavost, objevování světa z dětské perspektivy, pomíjivost, nezřídka tíživá témata, doplněná o černý humor, který je Janovskému vlastní a pomáhá smiřovat se s krutou realitou.

Janovský je znám převážně pro své kresebné figurální obrazy s potlačenou barevností, ve kterých kromě akrylu vystřídal na plátně, zdi či papíře sprej i silikon, naučil se své kresby ve sklářských dílnách zapékat na plech do smaltu, lepil koláže na podklady stržené z pouličních plakátovacích ploch, až se v loňském roce posunul dokonce i k sochařství, kde svou typickou atmosféru zhmotňuje v trojrozměrné podobě. O tom, jak dobře fungují jeho díla dohromady, aktuálně svědčí vydařená instalace v Alšově jihočeské galerii v Hluboké nad Vltavou, kam se do začátku června vyplatí vypravit nejen za jeho výstavou Betonová zahrada, připravenou v kurátorské spolupráci s Petrem Vaňousem, ale i za nově zahájenou skupinovou přehlídkou umění na téma mužského aktu s názvem MEN.