Občanští demokraté v minulém týdnu představili svůj nový politický program, který mluví o efektivním hospodaření. Ekonomickou část měl na starost mimo jiné i Jan Skopeček, který v rozhovoru pro Echo24 zároveň zhodnotil návrh státního rozpočtu pro rok 2020. ODS se v programu věnuje i tématu klimatických změn. Skopeček upozorňuje, že to byly právě vlády ODS v 90. letech, za jejichž působení se životní prostředí v ČR dramaticky zlepšilo.

Co vám vadí nejvíce na navrhovaném rozpočtu? Je to plánovaný schodek 40 miliard?

Schodek 40 miliard v návrhu státního rozpočtu na příští rok mně určitě vadí, protože se nacházíme v období rekordně nízké nezaměstnanosti a stále ještě kladného hospodářského růstu. Nevadí mi ale „pouze“ rozpočtový deficit jako takový, ale hlavně struktura rozpočtu. Když se podíváme například na investice, tak byť v absolutní hodnotě oproti minulému roku rostou, tak podíl na celkových výdajích je stále pod hranicí deseti procent. To je méně než v období krize, kdy byla pravicová vláda tepána za to, že přiškrcuje českou ekonomiku a prodlužuje stagnaci.

Schillerová argumentuje tím, že deficit v dnešní době není takovým problémem. Navíc se vláda chlubí, že plnění rozpočtu je nakonec vždy lepší a schodek bývá nižší, než se navrhovalo…

Paní ministryně Schillerová bude vždy říkat, co si bude přát premiér Babiš, který z ní coby vysoké státní úřednice, což ani trochu nemyslím pejorativně, vytvořil politicky exponovanou ministryni financí. K rozpočtu přistupuje více úřednicky, méně politicky a už vůbec ne s ekonomickou logikou. Neřeší, že ten rozpočet zvyšuje přerozdělování a moc státu, netrápí ji, že realizuje procyklickou fiskální politiku. Častý argument, že plán ve výsledku neodpovídá realitě, by mě být argumentem opozice, která tepe vládu, že nedokáže dobře plánovat veřejné finance. Ministryně financí by měla přicházet s realistickým rozpočtem, u kterého se dá očekávat, že na konci roku, pokud nepřijde nějaké zemětřesení, nebo přírodní katastrofa, skončí více méně tak, jak si vláda naplánovala.

A co rostoucí mandatorní výdaje?

Vývoj mandatorních výdajů je varovný. Mají růst o 7 %, zatímco ekonomický růst se očekává bohužel výrazně nižší. To dostává strukturu rozpočtu do nedobré trajektorie, která se samozřejmě neblaze projeví nikoliv v letech, které zažíváme teď, kdy ekonomický růst každoročně plní rozpočet desítkami miliard navíc, ale až ekonomika zpomalí nebo přejde do recese. S tím spojený výpadek příjmů bude znamenat, že mandatorní výdaje budou vytvářet tlak na rozpočet a o to rychleji poroste zadlužení České republiky.

ODS v týdnu představila nový program. V kapitole o hospodaření píšete, že dorovnáte podíl výdajů na obranu na 2 % HDP, vzdělání na 5 % HDP, infrastrukturu na 3 % HDP atd.. Napsané na papíře to vypadá samozřejmě dobře, ale jak toho chcete skutečně dosáhnout? Sám mluvíte o problému rostoucích mandatorních výdajů… 

Bobtnající výdaje, nejen ty mandatorní, musíme zkrotit. Zkrotit ale musíme i stále rostoucí výši uvalených daní. Já osobně pracuji na něčem, čemu říkám daňová brzda, která by limitovala vládu, aby nemohla donekonečna zvyšovat daně. Přestože se ekonomice daří, tak daňové břemeno, které vláda uvaluje na občany a firmy, je na historicky rekordních úrovních. Složená daňová kvóta se už blíží 36 % HDP. Proto chci přijít do Sněmovny s daňovou brzdou, která by říkala, že máme maximální strop, maximální míru složené daňové kvóty, které když dosáhneme, tak bude mít vláda zapovězeno přicházet do Poslanecké sněmovny s návrhy, které by daně jakkoli zvyšovaly. Finanční ústava by tak mohla vedle stávající dluhové brzdy obsahovat i daňovou brzdu, případně navíc i výdajového pravidlo, které by limitovalo růst výdajů státního rozpočtu. Například podle nějaké kombinace růstu inflace a HDP. Růst veřejných výdajů je totiž za poslední léta naprosto nebývalý. Výdajová strana rozpočtu nabobtnala na 1,6 biliónů korun. Výdaje v příštím roce mají být o 113 miliard korun vyšší než letos, přesto neplánuje vláda ušetřit ani korunu a všechny tyto miliardy navíc utratí. Šílené!

Ale zpět k mé otázce, vláda má skrze mandatorní a kvazimandatorní výdaje stále menší procento rozpočtu, se kterým může operovat. Jak tedy dosáhnete svých programových představ?

To je ta druhá část. Nejen že růst mandatorních výdajů znamená menší míru udržitelnosti veřejných financí v delším časovém horizontu, ale s  růstem mandatorních výdajů je spojen i problém zužujícího se prostoru pro aktivní fiskální politiku. Ptáte se, kde brát na priority, když jsou mandatorní výdaje tak vysoké. Na to je velmi jednoduchá odpověď. Pokud jakákoliv vláda nebude mít v budoucnu dost odvahy reformovat penzijní systém, zdravotní systém a nesníží počet státních zaměstnanců, tak bude nerealistické zkrotit mandatorní výdaje. Pokud to naopak dokáže, otevře se jí prostor pro její priority, pro investice a bude moci vytvářet podmínky pro posouvání celé naší země dopředu směrem k těm nejvyspělejším a nejbohatším státům.

Část programu se věnuje také zeleným tématům. Je to tak, že chcete jako konzervativci představit svá řešení k tématu klimatu, které je dnes výhradně v levicových rukou? 

Zrovna mě nikdo nemusí podezírat z toho, že bych podléhal nějakým módním levicovým ideologiím. Jsem nicméně přesvědčen, že součástí pravicové, konzervativní politiky je také princip, že naši přírodu a krajinu chceme předat budoucím generacím v co možná v nejlepším stavu. To je podle mě výsostně konzervativní princip. Když se podíváme na novodobou historii České republiky, tak to bylo právě za vlád ODS v 90. letech, kdy jsme zaznamenali jednu z nejlepších period, co se týče zlepšování stavu životního prostředí. Bylo to dáno transformací České republiky, opouštěním centrálního plánování a tehdejšího modelu hospodářství postaveného na těžkém průmyslu. Spolu s kapitalismem, který tu ODS zavedla, přišla nejen prosperita, ale i dramatické zlepšení životního prostředí. To si dnešní zelení levičáci vůbec nechtějí připustit.

Dnes je však debata dále posunutá…

Druhý aspekt je, že téma životního prostředí a klimatu hýbe světovou politikou, ať se nám to líbí nebo nelíbí. Jsem zděšen, že dominantní, resp. monopolní hlas mají hysterické, proti svobodě a kapitalismu zaměřené enviromentalistické ideologie, které spolu se zelenou lobby využívají téma životního prostředí pouze jako prostředku pro své jiné a velmi utilitární cíle. Zelená lobby chce na tématu získat nějaké další státní peníze formou dotací a levicoví enviromentalisté chtějí odstranit kapitalismus, jenom teď mají místo rudého praporu ten zelený. Příroda je pro ně až na nějakém dalším místě v pořadí. ODS chce být v tomto smyslu hlasem rozumu, místo hysterie a extrémních nápadů používat rozum, přicházet s racionálními nápady a opatřeními, kterými neohrozíme naši prosperitu a nezdražíme život občanům.

A jaké konkrétní kroky tedy nabízíte vy? Píšete například o snižování CO2 ve vzduchu…

Když se do toho programu začtete, tak tam často zazní i slovo adaptace. Klimatické změny probíhají, ale musíme se bavit, jestli je realistické si zakázat jíst maso, zakázat létat a zničit automobilový průmysl s cílem snížit CO2. Tuhle cestu bohužel nastoupila západní Evropa a já před ní varuji. Vždy budu zdůrazňovat i adaptační princip. Pro ODS je důležité, aby lidé žili v dobrém životním prostředí, aby dýchali čistější vzduch, aby pili čistou vodu, aby vůbec voda byla v krajině. Tomu pomohou i místní, regionální opatření, nikoliv nerealistické planetární vize. Dlouhodobě také podporujeme větší důraz na jadernou energii, což je čistý zdroj energie, který bude nahrazovat uhelné zdroje a povede ke snížení emisí CO2. To je určitě správná cesta, která zlepší vzduch v České republice, sníží CO2 a je jedno do jaké míry věříte, že emise CO2 způsobují změnu klimatu, či do jaké míry to jsou přirozené cykly studených a teplejších období, intenzita sluneční aktivity a mnoho dalších faktorů. Jaderná energetika jednoznačně povede k tomu, že budeme dýchat čistější vzduch.

V tom je tedy ten rozdíl s enviromentálními aktivisty? V zaměření na lokální řešení a na jadernou energetiku?

Celý ten spor je samozřejmě širší a je podle mě o způsobu uvažování, o představě, jakou roli hraje v životním prostředí člověk. Pro nás je člověk nedílnou součástí životního prostředí a to bychom měli proto kultivovat a starat se o něj, aby se v něm nám lidem dobře žilo. Pro alarmisty a enviromentalisty je člověk nepřítelem přírody a jak oni říkají planety. Všimněte si, že oni o přírodě vlastně mluví jen velmi málo. V rámci těchto extrémistických proudů existuje dokonce i snaha nerodit děti, aby neškodily planetě. Tam je člověk zkrátka přímým nepřítelem. To je něco tak antiliberálního, antihumánního, že se před tím chceme bránit našimi racionálními nápady. Hledat uměřená řešení kolem nás a nepodléhat planetárním vizím, které by ohrozily naši svobodu a prosperitu.

Program obsahuje i líbivější věci jako je mezinárodní jízdenka k 18. narozeninám, kterou kdysi navrhoval již Dominik Feri. Zároveň dnes kritizujete vládu za zlevněné jízdné. Jak vy sám hodnotíte takovéto návrhy? 

Já myslím, že jde spíše o doplněk vážnějších témat. To zrovna není věc, za kterou bych já osobně bojoval. Ale zároveň jde o něco jiného, než když vláda permanentně financuje z peněz daňových poplatníků žákovské a seniorské jízdné na denní dojíždění, ať už je ten člověk bohatý nebo chudý, ať jede do práce, za studiem či na dovolenou, ať jede v nejlukrativnější čas, nebo nejvytíženějším spojem. To, co je v programu ODS, beru jako snahu více otevřít mladým oči tím, že vyrazí do světa.