Ve věku 92 let zemřel v úterý ráno filozof, publicista a někdejší disident a mluvčí Charty 77 Ladislav Hejdánek. Uvedl to Český rozhlas, kterému to řekla Hejdánkova příbuzná, režisérka Hana Kofránková. Za normalizace byl Hejdánkovi odepřen přístup na akademickou půdu a byla mu znemožněna veřejná činnost, v 80. letech tak pořádal bytové semináře. Po roce 1989 působil na Univerzitě Karlově.

Hejdánek se hlásil k tradici českého myšlení ztělesněné T. G. Masarykem či Emanuelem Rádlem a věnoval se převážně vztahu mezi filozofií a teologií. Byl výraznou křesťanskou postavou, účastníkem ekumenických a mezináboženských dialogů v Praze Jirchářích na konci 60. let. Byl také význačnou osobností bytových seminářů v 70. a 80. letech.

Ladislav Hejdánek se narodil 10. května 1927 v Praze. Po gymnáziu studoval matematickou logiku, sociologii a filozofii na UK. V 50. letech pracoval jako dělník, později byl zaměstnán v dokumentačním oddělení Ústavu epidemiologie a mikrobiologie v Praze. Koncem 50. let spoluvytvořil reformní evangelické hnutí Nová orientace, v 60. letech spolupracoval s časopisem Tvář a účastnil se dialogu křesťanů s marxisty.

Po krátké epizodě ve Filozofickém ústavu ČSAV (1968-1971) byl Hejdánek zatčen a odsouzen na devět měsíců, šest z nich strávil ve vazbě, poté byl amnestován. Krátce po vzniku Charty 77 se Hejdánek stal jejím mluvčím, tuto úlohu pak na sebe vzal podruhé po zatčení Václava Bendy a Jiřího Dienstbiera. Mezitím obdržel stipendium i čestný doktorát na univerzitě v Amsterodamu (1987). Od roku 1987 patřil mezi iniciátory samizdatových Lidových novin.

Docenturu na Univerzitě Karlově ale získal až v roce 1990, o dva roky později byl jmenován profesorem. Svou univerzitu však měl Hejdánek po dlouhá léta ve svém bytě, kde pořádal filozofické semináře. Od roku 1985 vydával samizdatově časopis Reflexe a knižnici Oikúmené. V letech 1990 až 2005 pak vedl katedru filozofie na Evangelické teologické fakultě UK.

Hejdánek byl vyznamenán mimo jiné Cenou Jana Palacha (1984), francouzským Řádem umění a literatury (1992) či Řádem Tomáše Garrigua Masaryka (1995).