Dějiny Slovenska utvářela smrt víc, než by bylo třeba. Tragicky skončili Štúr, Štefánik, Tiso, Dubček, o obětech komunismu nemluvě. V 90. letech zabili bývalého policistu Remiáše, když začal vypovídat k únosu prezidentova syna za hlubokého mečiarismu, a naposledy novináře Kuciaka. Teď se však odehrává něco, co ve slovenských dějinách nemá obdoby. Ačkoli soud zatím nedokázal odsoudit podnikatele Mariána Kočnera a jeho pomocnici Alenu Zsuzsovou za objednávku vraždy Jána Kuciaka a jeho snoubenky, vrahové dostali přísné tresty. Případ Kočnera a Zsuzsové, kteří byli oba odsouzeni v jiných případech, ještě není u konce.

Skutečná mela se však rozpoutala na konci roku. Postupně nabírala na intenzitě, po policejní akci Bouřka přišla akce Vichřice, posléze Boží mlýny, Očistec a nakonec Jidáš.

Výsledek je ohromující. Obviněni a vazebně stíháni jsou dva policejní exprezidenti, Tibor Gašpar a Milan Lučanský. První byl ve funkci 2012–2018, druhý ho vystřídal po politicky vynucených změnách, po vraždě Jána Kuciaka. Oba generálové, oba propojení na špičky strany Smer, respektive jejího mladšího klonu Hlas. Ficův Smer po odchodu populárnějších politiků mladší generace spadl na úroveň malé strany, průzkumům dnes vévodí partaj posledního smeráckého premiéra Pellegriniho, kariérního politika bez zásad a bez názorů, s dolíčky ve tvářích. Ve vězení sedí celé bývalé vedení speciální policejní jednotky NAKA (Národná kriminálná agentura). Během akce Jidáš bylo obviněno osm lidí, šest z nich je stíháno ve vazbě. Někteří z obviněných začali spolupracovat s policií.

Vysoko postavení funkcionáři, podezřelí z korupce či zneužívání pravomocí veřejného činitele, vypovídají v neprospěch kolegů postavených ještě výš. Dovídáme se, že generál Lučanský, který přitom neměl nejhorší pověst a ve funkci ho podporovala i část dnešní vlády, měl na úplatcích inkasovat až půl milionu eur. S policií spolupracuje i (už dříve obviněný) bývalý šéf Kriminálního úřadu Finanční správy Ľudovít Makó, sám zbohatlík, který měl problémy vysvětlit svůj majetek. Nepodal ani odvolání, obratem začal mluvit. Údajně popsal, jak fungovala spolupráce policejních špiček s Norbertem Bödörem, podnikatelem, který má za sebou přímo ukrajinskou kariéru a který mimo jiné trénoval mistra smíšených bojových umění (MMA) Attilu Végha.

Vraťme se nyní do jednoho z horních pater lukrativního hotelu v centru Bratislavy, v němž se Bödör měl setkávat s policejním prezidentem Gašparem a odkud měl řídit skupinu schopnou vydělávat astronomické sumy. Jindy prý se tito muži setkávali ve vinném sklípku Radošina. Makó vypověděl, kdo, kdy, kde a za kolik, média informovala, kdy se prý ve sklípku objevil Ficův ministr vnitra Kaliňák, kdy sám Fico a podobně. Podstatná je pointa: policie tuto síť vztahů kvalifikuje jako založení zločinecké skupiny a chová se tak, jako kdyby stíhala mafii. Jinak o stíhaných nemluví ani vládní politici. Národ s němým úžasem sleduje, jak včera bezúhonným, dnes obviněným nasazují před televizními kamerami pouta.

Nešlo tu jen o peníze, skupina se tehdy měla pokoušet i o diskreditaci opozičních politiků včetně dnešního premiéra Matoviče nebo bývalého prezidenta Kisky. Neboli prý pracovala na politickou objednávku.

Kde končí politika a kde začíná zločin? Jako kdyby žádná taková jasná čára ani nebyla, což se zdá potvrzovat i případ Dušana Kováčika. Tento muž donedávna stál v čele Speciální prokuratury, instituce, která vznikla, aby zastoupila prokuraturu při stíhání těch nejvážnějších zločinů. Speciální prokuraturu vymyslela vláda pravice, ale vedení po dalších volbách ovládli postkomunisté napojení na vládu Smeru. Kováčik od roku 2008 do července 2020 nepodal jedinou obžalobu, bilance vyšetřovaných případů za jeho éry byla 61 : 0. Tedy 61 vyšetřování se závěrem: Skutek se nestal. Kováčik byl vskutku speciální typ prokurátora. I on je vazebně stíhán.

Největší naděje dnes spočívá v tom, že několika obviněným povolí nervy a v obavách z délky trestu budou vypovídat proti ostatním. Kromě pana Makóa zpívá i dnes už bývalá soudkyně a posléze státní tajemnice na ministerstvu spravedlnosti Monika Jankovská. Před několika lety ještě s umělci vystupovala na akci Duhový Pride, dnes před vyšetřovateli vypovídá o svých zločinech. A to jsme se ještě nedostali k Jaroslavu Haščákovi (Penta). I on je vyšetřován za mřížemi. Obviněn byl z podplácení a legalizace příjmů z trestné činnosti. Jde o starší záležitost, váže se ke čtrnáct let staré kauze Gorila. Obviněni byli i vrcholní funkcionáři tajné služby SIS, lidé z Finanční správy atd. V těchto jménech už se nevyznají ani slovenští čtenáři, tolik se najednou vynořilo pavučin. Netřeba lámat si hlavu nad námitkami, že ne všechna obvinění se potvrdí. Přiznání je už dnes tolik, že úspěch to bude i tak.

Šance na nové pořádky

Pořád však ještě nejsme na konci. Makó podle úniků z vyšetřování propojuje Bödöra, který údajně stál v čele skupiny a rozhodoval o přerozdělování peněz z korupce, s čelnými politiky Smeru: Ficem, Kaliňákem, tehdejším ministrem životního prostředí Žigem, současným ředitelem centrální banky Kažimírem a dalšími mocnými úředníky. Začíná se to slušně roztáčet. Slovensko má právě šanci nastolit v zemi nové pořádky, hlavně u soudů, v policii a na prokuratuře – do jejího čela byl právě jmenován prokurátor Maroš Žilinka, což působí nadějně. Parlamentem prošla novela ústavy, která umožní tvrdé majetkové prověrky soudců a jejich rodin.

Problém je jinde. V čele vlády stojí Igor Matovič, muž, který všechno, co jste si teď přečetli, překryl chaotickým řízením země a úplně jinými konflikty. Největšího nepřítele momentálně vidí ve svém koaličním partnerovi Richardu Sulíkovi. Správně jste pochopili, že na Slovensku se toho mele až příliš mnoho najednou.

Autor je šéfredaktorem deníku Štandard (dennikStandard.sk), moderátorem polemické relace Do kríža ve Slovenské televizi.