Obětí letošní okurkové sezony je bývalý předseda Strany zelených Matěj Stropnický. S přítelem si koupil zámek za Prahou, a stal se proto terčem výsměchu, patří se říct, že dosti snadným. Jen k akci s názvem Squatování na zámku Matěje Stropnického se na Facebooku připojilo už přes sedm tisíc lidí. Dovolávají se pohostinnosti s odkazem na vlastní vyjádření Stropnického, v němž obsazení žižkovské „Kliniky“ levicovými anarchisty označuje za jemu sympatický projev autonomní kultury a legitimní kritiku společnosti, v níž je vlastnictví nedotknutelnou hodnotou.

Tady neběží o rekonstrukci zříceniny, což je čin nade vši pochybnost ušlechtilý, dokonce i tehdy, bude-li tato sloužit jen k bydlení svým majitelům, ne k nějakým společensky prospěšným účelům. V českém člověku prostě poskočil ten samý zlomyslný skřet jako v buranovi z Texasu, když média vyslídila, že nejhlasitější bojovník za envinromentální zodpovědnost Al Gore je vlastníkem vily, jejíž energetická spotřeba odpovídá jedenadvaceti průměrným americkým domácnostem.

Problémem přitom není primárně to, že si „levičák koupil zámek“. No a co, levice neimplikuje chudobu. Alespoň pokud jde o „starou“ sociální demokracii, která opustila revoluční doktrínu a přijala za svou myšlenku tržní ekonomiky. Taky s kázáním vody a pitím vína má každý, kdo si alespoň občas sáhne do svědomí, bohaté zkušenosti. Jenže level, na který se to podařilo upgradovat někdejšímu šéfovi Zelených, se triumfuje těžko.

V kostce. Vysmívej se lidem s hypotékami, potom si půjč na zámek od mámy. Na jedné straně se pohoršuj, že 80 procent národa má peníze na letenky (které lze opatřit za cenu večeře pro dva v lepší restauraci), na druhé straně tvrď, že „každý příslušník střední třídy našetří dítěti na byt 4 miliony“. Blokuj výstavbu bytů v Praze, pak argumentuj, že zámek stojí stejně jako pražský byt 4+1. Boj proti výstavbě z ekologických důvodů završ tím, že si pořídíš budovu energetické náročnosti G.

Stropnický není sám, kdo má jasnou představu o spotřebě druhých. Poslanec KSČM Jan Klán by to spočítal všem, co se navzdory suchům ráchají ve vlastních zahradních bazénech. Mají si prý vystačit se sprchou, vanou nebo zahradním sudem s dešťovou vodou a neprovokovat celek svou individualistickou osvěžovnou. Neuposlechnuvší buržousty by mladý soudruh (1982) podrobil dani, kupříkladu ročnímu paušálu 30 tisíc korun.

Půjde-li Klán ve stopách Stropnického, nejpozději po příštích volbách otevře bazénový servis nebo rovnou koupaliště. A stejně jako Matějovi, budiž mu to přáno. Starostí o zříceninu či provozováním živnosti napáchají rozhodně méně škod než v politice a časem možná dojdou pochopení průměrného člověka, který pracně našetří na bazén či last minute letecky, a vůbec se za to nestydí.