Cena uhlí opět roste, důlní firma OKD inkasuje zisk, přesto pro město Orlovou v epicentru těžební oblasti nastávají těžké časy. Kraj se minulý měsíc definitivně rozhodl zbavit místní nemocnice, protože zdravotní pojišťovny platí málo. Sama Orlová nemá peníze, aby na provoz doplácela, a tak bývalí i současní horníci mohou hledat při zdravotních potížích pomoc, kde chtějí. Kraj vyrabovaný extenzivní těžbou byl ponechán osudu, proto lidé tradičně hledají naději ve slibech levicových a populistických stran, které se ovšem nikdy nesplní. V časech Jiřího Paroubka vyměnila tradiční podporu komunistů za sociální demokraty, kteří tehdy slíbili modré z nebe a dostali za to přes polovinu hlasů.

ČSSD ovšem před dvěma lety ustoupila straně ANO premiéra Andreje Babiše, který zde získal přes 40 procent, nejvíc ze všech měst, která mají aspoň pár desítek tisíc obyvatel. Ovšem výsledky evropských voleb o minulém víkendu zachytily frustraci, která na Orlovsku nastala po zprávách o tom, že nemocnici ruší právě hejtman z Babišovy strany. ANO se muselo spokojit se třiceti procenty, tedy s výsledkem, který není ve zdevastovaných průmyslových krajích ničím výjimečným. Naopak na patnáct procent dosáhla další podnikatelská strana SPD Tomia Okamury, což je ve městě velikosti Orlové naopak unikátní. Sociální demokraté už jsou dávno zapomenuti a skončili na pěti procentech, vyrovnat krok s Okamurou se ovšem málem podařilo komunistům, ke kterým se proti dřívějšku pár voličů vrátilo.

Příběh z Orlové ilustruje, jak se v posledních letech přesouvá obliba jednotlivých stran v regionech, které ovládá populistická levice. Přitom nezáleží na tom, jestli jde o město ve zdevastovaném regionu, anebo třeba o panelové sídliště v nevýhodné poloze, jakou mají třeba Skvrňany na okraji Plzně, Povel v Olomouci atd. Volby do národního parlamentu v letech 2013 a 2017 tvoří spolu s eurovolbami 2014 a 2019 stupínky na schodišti dolů. Do propadliště dějin po nich kráčí ČSSD a KSČM, kterým už šestým rokem přetahuje voliče Babiš, jejich spojenec a koaliční partner. Pokud se v parlamentních volbách roku 2013 vešli sociální demokraté s ANO a komunisty do intervalu mezi patnácti a dvaceti procenty, při víkendových evropských volbách překročil sám Babiš těsně hranici dvaceti procent, a získal tak podporu dvakrát tak větší než jeho dva levicoví partneři dohromady.

Sociální demokraté se propadají rychleji, tentokrát to bylo na pětinu zisku z roku 2013. Nepomáhá ani čerstvé zvýšení sociálních dávek od nemocenské přes důchody až k podpoře rodin, které ministryně Jana Maláčová (ČSSD) prosazovala přes reptání Babišovy ministryně financí Aleny Schillerové, protože zásluhy si nakonec stejně přisvojil premiér.

Komunisté se proti tomu ještě drží, jak svědčí Orlová, případně Bílina a další chudobou nejvíc postižená města, kde se jejich popularita proti roku 2017 mírně vylepšila, přesto ani tyto výjimky nemohou zakrýt, že KSČM přišla za šest let o polovinu voličů. Těžko pochopit, proč průběžným vysáváním levicových spojenců Babiš neposílil o poznání víc. Jako vysvětlení se nabízí vzestup Tomia Okamury nejdříve se stranou Úsvit a potom SPD, který se ukazuje nejvíc právě při evropských volbách. V Orlové se česko-japonský manažer musel před pěti lety spokojit s pěti procenty, tentokrát jich měl o deset procent víc.

V regionech typu Orlové nebo velkých panelových sídlišť se voliči přesouvají od jedné levicově-populistické strany k druhé a převahu stran produkujících libovolné sliby nikdo neohrožuje. Tím se Česko stalo rozdělenou republikou, protože zároveň existují oblasti, kde dosud dominuje „pražská kavárna“, tedy středové a pravicové strany uznávající liberálně-demokratický model vlády. Nenajdou se ovšem jenom v Praze, ale v centrech i starší zástavbě velkých měst, jejich nových předměstích a na přilehlém venkově. Po pádu důvěry v politiku, jak ji nejlépe ilustrovala osmnáctiprocentní účast při eurovolbách v roce 2014, se v takovém relativně prosperujícím prostředí nálada postupně mění. Lidé znovu začali věřit ODS a přitom neopustili tandem TOP 09 a Starostů, svého času posledního mohykána české pravice, umožnili přežit lidovcům, a co je hlavní, s pomocí jejich hlasů se podařilo Pirátům sjednotit hlasy malých liberálních stran včetně Zelených a Svobodných. Pokud měly tyto dvě formace spolu s Piráty při eurovolbách roku 2014 čtrnáct procent hlasů, o pět let později dosáhli stejného výsledku samotní Piráti.

Úplná převaha v některých regionech byla klíčovým důvodem, proč levicoví populisté vyhráli po roce 2013 každé celostátní volby a získali rozhodující pozice ve státním aparátu. ANO, ČSSD, KSČM a některá z Okamurových stran měly po parlamentních volbách v roce 2013 i 2018 dohromady 60, respektive 55 procent hlasů a okolo dvou třetin mandátů. Evropských voleb se účastní jiný typ voličů, proto se levice a populisté museli před pěti lety spokojit se 44 procenty a těsnou většinou jedenácti křesel v české sekci bruselského parlamentu. Tentokrát už získali jen 41 procent hlasů, o pět procent méně, než činila podpora čtyřem stranám pravého středu. To stačilo jen na devět mandátů. Před Babišem a jeho souručenstvím se otevírá stejná cesta, jakou před evropskými volbami nastoupil Liviu Dragnea, vládnoucí z pozice šéfa sociálnědemokratické strany Rumunsku. Dosud se přetlačoval o moc s konzervativci pod vedením prezidenta Klause Iohannise, eurovolby však definitivně převrátily váhy ve prospěch opozice, protože kromě vládních socialistů a opozičních konzervativců získala přes dvacet procent také nové založená liberální Koalice 2020, která vznikla na protest proti korupčním aférám Dragney.

Rozhodující bitva o budoucnost a jak ji vyhrát

Jeden z vítězů evropských voleb, šéf polské strany Právo a spravedlnost Jaroslaw Kaczyński, poděkoval v neděli voličům vzletnými slovy: „Dnes je velmi důležitý den a musíme ocenit, jak důležité bylo naše vítězství,“ komentoval zisk 45 procent hlasů proti osmatřiceti procentům tzv. Evropské koalice. Zároveň připomněl, že „rozhodující bitva o budoucnost naší vlasti v Evropě se bude konat na podzim“. V listopadu totiž proběhnou volby do varšavského sejmu a při nich se Právo a spravedlnost znovu střetne s členy Evropské koalice, tentokrát přímo o vládu nad Polskem.

Kaczyńského výzva měla ohlas v Česku. Šéf poslanců TOP 09 Miroslav Kalousek v pondělním rozhovoru pro Novinky připomněl, že výsledky z evropských voleb nemá smysl přeceňovat, protože „za dva roky jsou volby do Poslanecké sněmovny, které budou naprosto fatální pro tuto zemi“. Liberálním stranám ani stavu tuzemské demokracie dvanáct europoslanců nepomůže, pokud přenechají populistům už potřetí většinu v české sněmovně.

Vyhlídky na výměnu současného establishmentu jsou o to větší, že se pravice může i při „rozhodující bitvě“ inspirovat v úspěšných eurovolbách. Právě při nich se ukázalo, jak změnit politiku, aby už nebyla založena na nedůvěře a populistických slibech. Podrobné údaje Českého statistického úřadu ukazují, jak se postupně mění nálada v konkrétních regionech, kde dříve dávali přednost Babišovi a jeho spojencům. Z dvaadvaceti pražských obvodů ANO vyhrálo jenom na největším sídlišti Praha 11 – Jižní Město, ovšem i tam se muselo spokojit s 18,5 procenta. Jinými slovy, historie ANO v hlavním městě končí. Před pěti lety hlasovalo v eurovolbách pro Babiše 14,5 procenta Pražanů a takový výsledek nebyl o nic horší než v jiných městech. Mezitím se ANO stalo premiérskou stranou, ve volbách různého typu průběžně posiluje a to se stalo také při letošních evropských volbách. V Praze k tomu však nedošlo, ANO zde dopadlo o procento hůř než před pěti lety. Největší pokles zaznamenalo na periferiích, kde se nejvíc staví. Energický podnikatel fascinoval v roce 2014 mladé obyvatele Uhříněvsi a dalších satelitů, proto zde mohlo ANO překročit hranici dvaceti procent. Dál to ale nešlo a právě pro novou střední třídu ztratilo populistické lákání své kouzlo nejdřív. Uhříněves o víkendu ohlásila jen 14 procent pro Babiše.

Podstatnější jsou výsledky na sídlištích, kde žije čtyřicet procent pražských obyvatel. Exemplárním příkladem je Praha 14 s centrálním sídlištěm Černý Most, kde se zisk čtyř levicově-populistických stran propadl za pět let o osm procent. Očividně v tom sehráli důležitou roli Piráti, kteří dokážou oslovit mladší generaci z průměrných a nižších příjmových vrstev, jež na Západě patří ke klientům levice. Na Černém Mostě uspěli Piráti s devatenácti procenty a tím převzali voliče, kteří by po útěku od sociálních demokratů mohli zakotvit u ANO, případně u Okamurovy SPD. Nejde jen o Černý Most, strana Ivana Bartoše uspěla v Jihozápadním Městě, Letňanech, Řepích, Modřanech i v panelovém obvodu Praha 8, byť jen s nevelkým odstupem před občanskými demokraty nebo koalicí STAN a TOP 09.

Z pohledu příštích voleb do sněmovny je podstatné, že hlavní město není v Česku úplnou výjimkou, maximálně se pohybuje s mírným předstihem. Z populistických snů se probouzejí i jinde. Představitelem regionů s upadajícím průmyslem se stala Ostrava, kde ANO o víkendu inkasovalo přes 26 procent hlasů, dvakrát víc než v eurovolbách před pěti lety, nemluvě o dalších dvanácti procentech pro SPD. V Brně prožívají jiný příběh. Před pěti lety tu měli Babišovi kandidáti lepší výsledek než v Ostravě, ovšem teď si polepšili jen o dvě procenta a zůstali na osmnácti. K těsnému vítězství v moravské metropoli to stačí, přesto v souboji o hlasy, které uvolnili sociální demokraté a komunisté, podlehlo ANO nejen Pirátům a Okamurovi, ale také ODS. Pouze o dvě procenta zlepšilo ANO výsledek ještě v Liberci a Zlíně. Přitom v krajských městech platí stejné pravidlo jako v Praze, že se v jejich centrech a satelitech typu Červeného Hrádku v Plzni výsledek proti roku 2014 zhoršil. Přesto se nesmí zapomínat, že Babišova formace a její spojenci při evropských volbách sice ustupovali, pozice na mimopražských sídlištích však udrželi. Pokud je dokážou opět mobilizovat, ani z příští bitvy o sněmovnu neodejdou poraženi.