ÚHEL POHLEDU: Vzpomínáte, jak jsem na tomto místě opakovaně říkala, že eurozóna je ve svém ekonomickém vývoji časově posunuta za českou ekonomikou? Tak nyní se eurozóna nestačí divit, co se v ní děje:

V Německu index spotřebitelských cen (tedy spotřebitelská inflace) v září stoupl meziročně na 10,0 % z předešlých 7,9 %. Čekala se inflace „jen“ ohromných 9,5 %. Dodávám dvě věci: Zaprvé, v Česku už inflace zpomaluje, v Německu a dalších zemích eurozóny stále roste. Zadruhé, v Německu je veřejnost ještě od dob předválečné hyperinflace na inflaci extrémně citlivá. Průměrný Němec vnímá 10% inflaci mnohem citlivěji než průměrný Čech či Slovák, který zažil devadesátá léta a transformaci ekonomiky na tržní systém i s tehdejší cenovou liberalizací.

A teď pozor: Co znamená tak vysoká a stále rostoucí inflace v Německu a dalších zemích eurozóny, je-li tažena nikoliv silnou poptávkou, ale rostoucími náklady a nedostatkovými energiemi a dalšími surovinami? Znamená chudnutí spotřebitelů a jejich zhoršující se spotřebitelskou náladu, což zase znamená hlubší než dosud očekávanou recesi v eurozóně, ale také přelití recese i do Česka, ačkoliv zde se již situace s inflací zlepšuje. Proto je pro Česko či Slovensko zásadní, co se nyní v Německu děje a že tam inflace dosud zrychluje.

Pokud si třeba říkáte, že inflace je už tak vysoká, že její hlavní architekti (tedy především ti, kdo tlačili za každou cenu na instalaci obnovitelných zdrojů, na vypojení tradičních zdrojů, na lockdowny a covidové dotace) se musí chytit za nos a pochopit, v čem němečtí soudruzi udělali chybu, pak vězte, že nikoliv. Tak například vyšlo najevo, že londýnská burza kovů začala zvažovat možnosti, jak vyloučit z obchodování kovy s ruským původem. Pokud k tomu skutečně dojde, vznikne globální nedostatek mědi, niklu a hliníku, což zase přinese další paralýzu průmyslu a opět nový inflační šok.

V tomto světle se jeví jako nepříliš pravděpodobné, že se Německo navrátí k hospodářskému růstu už v roce 2024, jak na tiskové konferenci v Berlíně oznámili zástupci čtyř předních německých ekonomických institutů. Problémové období bude dlouhé. Ostatně dokazuje to další propad ekonomické důvěry v eurozóně. Ta v září klesla z předešlých zpřesněných 97,3 bodu na 93,7 bodu. Čekal se přitom propad „jen“ na 95 bodů. Mimochodem, ekonomická nálada podnikatelů a spotřebitelů klesá i na Slovensku, kde je v září na minimu od loňského března.

Za této situace se není co divit, že akciové burzy i dluhopisy se dál prudce propadají. Hlavní poselství tedy zní: Propady finančních trhů ještě zdaleka, ale zdaleka nejsou u konce. Mimochodem, propad cen téměř všech aktiv trval při nejznámějším finančním kolapsu historie od října 1929 až do jara 1933. A já tvrdím, že kořeny tehdejšího kolapsu byly nápadně podobné kořenům dnešní situace.