Slepec, vozíčkář či postižený člověk už nejsou podle příručky, kterou vydala zástupkyně ombudsmana Monika Šimůnková, vhodná. Seznam doporučení má být návodem, jak by měli novináři a další lidé postupovat při psaní o lidech s postižením.

Podle příručky by se neměly používat jednoslovné výrazy jako vozíčkář nebo hluchý. Nahradit by se měly slovy „člověk, který se pohybuje na vozíku“ nebo „člověk, který je neslyšící“. Slovo člověk, nebo lidé by pak mělo být na prvním místě. „Lidé s postižením jsou v první řadě lidé. Pokud tedy mluvíme o určitém člověku, nemusí být vhodné na prvním místě uvádět jeho postižení,“ uvádí příručka. Doporučuje proto používat termín „člověk s postižením“.

Neměly by se užívat ani zastaralé termíny jako mentálně retardovaný (nově člověk s mentálním postižením) či slabomyslný (nově člověk s duševním onemocněním). Nevhodná je i znaková řeč (nově znakový jazyk), čtení ze rtů (odezírání) a slepecká hůl (bílá hůl). Předejít by se také mělo frázím, že dotyčný „trpí postižením“ nebo že je trvale „upoután na vozík“. Ty totiž mohou naznačovat, že postižení je něco „dramatického“ nebo „politováníhodného“.

„Věřím, že pokud si nejen novináři osvojí námi navrhovaný způsob prezentace lidí s postižením, přirozeně tím ovlivní i pohled celé veřejnosti na lidi s postižením,“ vysvětlila publikování manuálu Šimůnková. Podle ní ale v závěru vždy záleží na osobě s postižením, jak chce být označována. „Není třeba se bát ani komunikace s člověkem s mentálním postižením nebo s poruchou autistického spektra. Stačí pouze dodržovat určitá pravidla a řídit se radami z našeho manuálu, přizpůsobit tempo i slovník, snažit se o maximální srozumitelnost,“ uzavřela zástupkyně ombudsmana.

Doporučení vzniklo ve spolupráci se speciálními pedagogy, lingvisty, neziskovými organizacemi, novináři a lidmi s postižením.