Muhammad Hadží Ábid jezdí svým taxi damašskými ulicemi 12 hodin denně, ale stěží uživí pětičlennou rodinu. Lépe se mu žilo v době vrcholící občanské války, i když povstalci pravidelně ostřelovali město z jeho okolí. Na Syřany dopadají sankce, jež administrativa amerického prezidenta Donalda Trumpa zpřísnila proti Sýrii a jež loni Washington obnovil také proti syrskému spojenci – Íránu, píše agentura AP.

„Hospodářské sankce dopadají na celou zem, lidé už nemohou,“ říká šedovlasý Hadží Ábid. Protisyrské sankce Spojených států, Evropské unie a některých arabských zemí byly zavedeny na začátku občanské války v roce 2011 za tvrdý postup režimu prezidenta Bašára Asada proti demonstrantům. Postihly ropný průmysl, finanční sektor, podniky i představitele režimu včetně Asada. Trump sankce vystupňoval, když zabránil Íránu vyvážet ropu, a to i do spojenecké Sýrie. Loni v listopadu americké ministerstvo financí na černou listinu přidalo ruské a íránské podniky za dovoz ropy do Sýrie. Dopad na Sýrii, kde za občanské války přišlo o život skoro půl milionu lidí a polovina obyvatelstva opustila domovy, je ohromný.

Sýrie v minulosti ropu vyvážela, teď je závislá na dovozu. Vysoké ceny pohonných hmot zvedají ceny v celé ekonomice. Letos přišla syrská libra o třetinu hodnoty, dolar se prodává za 600 liber, před válkou byl kurz 1:47. Osm z deseti Syřanů žije v bídě – na měsíc nemá ani 100 dolarů (2300 Kč).

Hadží Ábid vydělá denně 12 000 liber (20 dolarů), ale po zaplacení benzínu mu jich zbude pět. Měsíční nájem ho stojí ekvivalent 35 dolarů a zbytek sotva vystačí na jídlo a nutné výdaje. Kdysi mohl kupovat dotovaný benzin v jakémkoli množství, teď vláda stanovila měsíční limit – pro soukromníky 100 litrů měsíčně, pro taxikáře 350 litrů. Kdo potřebuje víc, musí nakupovat za tržní cenu, tedy za dvojnásobek. Vláda vyčísluje ztráty způsobené sankcemi na miliardy dolarů.

Zákaz peněžních převodů postihuje zejména zdravotnictví a farmaceutické odvětví, což je velká ztráta v zemi, která kdysi byla schopná vlastní výrobou pokrýt 90 procent poptávky. Sýrie nyní dováží vakcíny, medikamenty k léčbě rakoviny, krevní deriváty i látky používané k dialýze. Na trhu jsou občas výpadky. „Před třemi měsíci nebyla dětská výživa, rodiče obíhali lékárny,“ řekl lékárník Samír Aftímús. Situace se zlepšila díky zásilce z Íránu.

Vzhledem k omezení lodní dopravy se většina léků dováží po souši přes Libanon, což zvyšuje ceny. Náměstek ministra zdravotnictví Habíb Abbúd řekl, že některé společnosti zápasí s finančními restrikcemi a mnozí zahraniční dodavatelé ruší kontrakty. Sýrie hledá náhradu v Íránu, Rusku, Číně a Indii. Za bojů bylo zničeno 25 ze 70 továren na léky, ale vládě se podle Abbúda v minulých třech letech, kdy Damašek získal zpět pod kontrolu většinu území, podniky podařilo obnovit. Jedna z největších továren firmy The Arabian Medical se vrátila na východní předměstí Damašku a vyrábí antibiotika, analgetika a další léky. Obtížně ale shání suroviny, říká její ředitel Fidáa Alí.

Washington sankční listinu, na níž jsou lidé z Asadova okruhu, každoročně rozšiřuje. Nejnověji je na ní podnikatel Sámir Fúz a jeho příbuzní a také jejich ammánská investiční společnost. Podle USA si vydělali peníze na pozemcích zkonfiskovaných uprchlým Syřanům.

Poslanec a průmyslník Fáris Šihábí považuje sankce, které na něj uvalila EU, za nespravedlivé. Přišel prý o miliony. „Nikdo nemůže říci, že ho sankce nepoškozují, a nejde jenom o lidi, kterých se přímo dotýkají jako já,“ řekl.

Tajsír Darkal vlastní podnik na výrobu strojů na výrobu hranolků. Kvůli sankcím nemůže dovážet díly ani inkasovat platby, takže si pro hotovost jezdí do ciziny. To znamená letenky a hotelové účty, tedy vyšší výdaje. A navíc s sebou vozí množství peněz. „Ty sankce poškozují obyčejné lidi, ne vládu,“ tvrdí.