Ten pocit jako by Moskva už znala: hodnota rublu se bleskovou rychlostí hroutí, lidé zmateně obíhají směnárny a nakupují valuty, aby zachránili alespoň část svých úspor. Všude se klikatí fronty – na elektroniku, turistické zájezdy, auta… podle toho, kde se zrovna zpozdili s přepočítáváním cen. A někde na periferii vědomí, zastíněného neonovými kurzovními lístky lemujícími moskevské ulice slabě poblikává slovo válka…

Tak to bylo o „černém úterku“, v prosinci roku 2014, kdy společně s rublem padala také iluze o tom, že se válka na Ukrajině snad přece jen nerozhoří, že dá Rusko od Donbasu ruce pryč. Ale zatímco pád rublu se ruským ekonomům podařilo poměrně rychle zastavit, iluze o tom, že se vztahy mezi Ruskem a Ukrajinou podaří narovnat, padla definitivně už 1. března, kdy dal ruský parlament prezidentu Putinovi sankci k ozbrojeným akcím na Ukrajině.

Ruské obyvatelstvo si začalo brzy zvykat na to, že kdesi daleko probíhají boje, které možná vede Rusko. Ale možná také ne. V každém případě na to nikdo moc nemyslel. Všechny dostatečně zaměstnávaly starosti o rodinný rozpočet a na válku ani na ruské vojáky, které začali z Donbasu vozit v zinkových rakvích, nebyl čas. Většina společnosti to zkrátka vytěsnila. A když ruská armáda začala operovat na Blízkém východě, nikdo už se tomu ani nedivil.

Dnes se všechen ten nezájem vrací jako bumerang. Rubl zase padá, ale tentokrát už v tom není žádná makroekonomická mystika. Padá zkrátka proto, že všechny peníze se utratily za ony války, které nikoho nezajímaly. A také za to, že Rusko stačilo za posledních pět let porušit všechna myslitelná pravidla slušných mezinárodních vztahů.

A samotná válka je najednou blíž a naléhavěji vtrhává do ruské každodennosti. Ještě chvíli se všichni mohou tvářit, že se jich to celé netýká… Ale není vyloučeno, že válka brzy a neočekávaně vejde i do jejich doposud tak klidných domovů.