Slovenské ekonomice hrozí kvůli prudce rostoucím nákladům na elektřinu kolaps, řekl minulý týden listu Financial Times premiér země Eduard Heger. Podle Financial Times jde o dosud nejostřejší vyjádření představitele unijní země k dopadům globální energetické krize.

Heger ovšem v té souvislosti žádá záchrannou pomoc Bruselu v řádu miliard eur, takže nelze vyloučit, že své výroky nadsazuje, aby zvýšil šance, že na evropské peníze dosáhne.

To však nic nemění na tom, že situace na Slovensku je závažná. Navíc se může dále citelně zhoršit. Rusko totiž nyní hrozí přerušením dodávek plynu tranzitním plynovodem přes Ukrajinu, jímž právě na Slovensko plyn stále teče. A nejen na Slovensko. Také pak dále do Rakouska nebo Itálie.

Právě Itálii ruský plynárenský gigant Gazprom o víkendu dodávky plynu nečekaně pozastavil. Dále se tak stupňuje energetická krize EU. Je to varovné také právě pro Slovensko.

Italský energetický podnik Eni o víkendu uvedl, že jej Gazprom informoval, že není s to zajistit dodávky přes Rakousko. V Rakousku od 1. října, tradičně „Nového roku“ v plynárenství, platí nový model regulování a balancování přepravy plynu (viz zde), takže je možné, že se Gazprom nestačil na tuto změnu připravit. Anebo nechtěl připravit. Záměrně. O změně totiž věděl dlouho dopředu.

Zároveň totiž tedy může být motiv Gazpromu, jejž plně ovládá Kreml, politický. Rusko se například může snažit zatlačit na novou italskou vládu premiéry Meloniové, aby více vycházela vstříc jeho zájmům.

Omezení dodávek Itálii by také mohlo souviset se sporem ohledně tranzitních poplatků, který s Gazpromem u švýcarského arbitrážního soudu momentálně vede ukrajinský státní energetický podnik Naftogaz.

Naftogaz žádá, aby Gazprom navýšil své platby za přepravu plynu přes ukrajinské území, a plnil tak své závazky plynoucí ze smlouvy mezi oběma stranami, uzavřené koncem roku 2019. Gazprom však minulý týden pohrozil, že považuje jednání Naftogazu za „nepřátelský“ akt, a že pokud ukrajinský podnik arbitráž nestáhne, pozastaví dodávky zmíněným ukrajinským tranzitem.

Tímto plynovodem přitom teče plyn nejen do Itálie a Rakouska, ale právě i na Slovensko. Z dosavadních údajů k objemu přepravy tranzitním plynovodem na ukrajinském území však neplyne cokoli nepředpokládaného. Což by mohlo signalizovat, že problém s přerušením dodávek do Itálie vskutku plyne až z uvedené změny v rakouské plynovodní síti.

Pokud by ovšem Gazprom uspokojivě neozřejmil důvod pozastavení dodávek Itálii, půjde o první případ, kdy svévolně neplní dlouhodobý kontrakt a přitom už se to ani neobtěžuje svádět na západní sankce či závadnou turbínu jako u dodávek Nord Streamem 1 nebo na neochotu protistrany platit za plyn v rublech, jako když v dubnu vypínal plyn Polsku či Bulharsku a později i některým dalším zemím EU.

Okruh zemí EU, které dostávají ruský potrubní plyn, se tak po tomto víkendu každopádně dále zužuje – už jde prakticky jen o Rakousko, Slovensko a Maďarsko. Dodávky Rakousku a Slovensku jsou ale ohroženy výše uvedeným sporem Ruska a Ukrajiny ohledně tranzitních poplatků.

Maďarsko má dodávky zajištěny plynovodem Turk Stream, jenž plyn přepravuje po dně Černého moře do Turecka a pak dále na Balkán, do Srbska a právě až do Maďarska.

Evropa tak dále snižuje svoji závislost na ruských energiích. Nejen plynu. Podle dat, jež v pátek uveřejnila agentura Bloomberg, klesl v září dovoz ruské námořně přepravované ropy Ural do Evropy, realizovaný ze třech klíčových přístavů v západním Rusku, na minimum za dobu od zahájení ruské invaze na Ukrajinu letos v únoru.

Evropa se tak jako příjemce námořně přepravované ruské ropy Ural podílí na celkovém jejím příslušném exportu už jen z 28 procent, zatímco letos v únoru to bylo ještě z 85 procent.

Vraťme se ovšem k situaci na Slovensku. To reálně musí počítat s tím, že mu Rusko plyn vypne zcela. Gazprom letos už objem plynu přepravovaného před Ukrajinu citelně snížil, zejména pak v důsledku květnového vojenského zásahu na předávací plynovodní stanici Sochranovka na hranicích Ruska a Ukrajiny.

V květnu ukrajinský provozovatel plynovodní sítě uvedl, že kvůli bojům na územích východní Ukrajiny ztratil kontrolu nad jejím příslušným úsekem, což ovšem Gazprom vykládá jako neplnění tranzitních závazků.

Ruská vláda tak může Naftogaz v důsledku související zmíněné švýcarské arbitráže sankcionovat. Pokud by k sankcionování Naftogazu ze strany Ruska došlo, Gazprom nebude moci hradit vůbec žádné poplatky ukrajinské straně. Měl by totiž v důsledku sankce zakázáno provádění jakýchkoli finančních transakcí s Naftogazem.

Naftogaz minulý týden uvedl, že v arbitráži bude pokračovat, což nakonec velmi pravděpodobně povede k zastavení dodávek ruského plynu přes Ukrajinu, což dále zhorší energetickou, a tím pádem i ekonomickou situaci nejen v Itálii a Rakousku – oba státy mají více náhradních, alternativních dodavatelů –, ale zejména právě na Slovensku.

Heger tedy vlastně možná nakonec ani moc neblufuje.