ZADLUŽENÍ STÁTU

Stát si zahrává. Za své dluhy platí skoro nejvyšší úroky v EU

ZADLUŽENÍ STÁTU
Stát si zahrává. Za své dluhy platí skoro nejvyšší úroky v EU

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Prodej dlouholetých dluhopisů se může vládě Andreje Babiše (ANO) v budoucnu vymstít. V poslední aukci totiž ministerstvo financí prodalo dluhopisy za 21 miliard korun. Největší zájem byl o dluhopis se splatností deseti let, který se prodával s průměrným výnosem 1,89 procenta. Pro budoucí vlády to podle ekonomů může znamenat problém, který se promítne například ve zhoršujících se podmínkách ve zdravotnictví nebo u výše důchodů.

Ministerstvo financí pod vedením Aleny Schillerové (za ANO) si v posledních měsících půjčuje na financování státního dluhu, na které potřebuje přes 500 miliard korun. Kvůli tomu se pouští do aukcí, kde nabízí státní dluhopisy. Ve středu tak například stát prodal dluhopisy za 21 miliard korun, i když předtím počítal pouze se 14 miliardami korun. Důvodem bylo, že investoři měli o dluhopisy velký zájem.

Poptávka se ale zvýšila zejména kvůli tomu, že desetileté dluhopisy se prodávaly s průměrným výnosem 1,89 procenta. S porovnáním s ostatními státy Evropské unie se tak jedná o jedno z nejvyšších úročení dluhu. Nižší úroky tak mají například státy jako Bulharsko, Litva, Itálie, Řecko nebo Malta.

Podle ekonomů je důvodem i fakt, že Česká republika nezavedla euro jako svou měnu. Vývoj na dluhopisových trzích se tak stává argumentem pro přijetí tohoto platidla. „Státy v eurozóně se totiž mohou financovat výrazně výhodněji než Česká republika. Nebrání jim v tom ani podstatně vyšší zadlužení, což lze doložit na výnosech státních dluhopisů jižního křídla eurozóny. Extrémním příkladem jsou země, které se financují prostřednictvím dluhopisů se zápornými výnosy. Pro tyto země se dluh stává aktivem, z kterého plynou peníze do státního rozpočtu,“ řekl pro Echo24 hlavní ekonom BH Securities Štěpán Křeček.

Česká republika tak za placení svých dluhů musela v minulém roce vydat 40 miliard korun, které jsou v rozpočtu pak vedené jako obsluha státního dluhu. Podle Křečka je tak pravděpodobné, že by se Česko pohybovalo mezi rozmezím výnosu Německa a Slovenska, tedy okolo -0,2 procenta. „Takže bychom místo platby 40 miliard korun za obsluhu státního dluhu dostávali peníze navíc do státního rozpočtu,“ řekl Křeček.

Řešením by dle něj měl také být zákon o České národní bance, který míří ke schválení do Senátu. Pomocí tohoto nástroje by tak centrální banka mohla kvantitativně uvolňovat, což by zlevňovalo obsluhu státního dluhu. „Je však nutné, abychom s tímto nástrojem zacházeli opatrně. Drahé financování státního dluhu totiž nutí vlády hospodařit odpovědně. To se s kvantitativním uvolňováním může změnit, což může vést ke skokovému zadlužování, které zatíží příští generace,“ dodává Křeček.

Hlavní ekonom Trinity bank Lukáš Kovanda pak upozorňuje, že vysoké úročení představuje velký problém do budoucna. „Poměrně vysoký úrok na českém vládním dluhu v kombinaci s citelně rostoucím zadlužením bezpochyby představuje problém. Ten dokumentuje i nejnovější prognóza Mezinárodního měnového fondu, zveřejněná minulý týden,“ řekl Kovanda s tím, že podle prognózy by se veřejný dluh měl do roku 2026 vyšplhat z předpandemické úrovně 30,2 procenta HDP na 55 procent.

Podle něj by tak vláda Andreje Babiše měla představit dobrý plán na ozdravení veřejných financí na dalších deset let. „Jinak občanům hrozí postupné zhoršování jejich životní situace, dané například hůře dostupnou a méně kvalitní veřejnou zdravotní péčí, nedostatečným růstem důchodů či dalším zaostáváním školství,“ dodal Kovanda.

 

16. dubna 2021