Dva domy, srnky a stromy

Dva domy, srnky a stromy

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Na základě předchozí spolupráce na svém pražském bytě oslovil investor architektku Lenku Míkovou a ukázal jí rozpadající se chalupu se stodolou uprostřed kouzelné jihočeské louky. Loni na jaře byla po čtyřech letech dokončena rekonstrukce a rodina nyní na venkově tráví mnohem více času, než původně plánovala.

Přes veškeré snahy zachovat maximum z původních stavení se velká část usedlosti musela zbourat a znovu postavit. Díky stavební firmě, která disponuje historickými stavebními materiály a ovládá tradiční řemesla, však vznikl celek souznící s atmosférou. - Foto: archiv

„Soulad staveb s okolím jsme nechtěli narušit, proto zvenku zůstaly víceméně v původní podobě a změny se dějí spíše uvnitř. Hlavní obytné prostory jsou otevřené až do krovu, aby vynikl charakteristický prvek původního stavení – v chalupě černá kuchyně, ve stodole průhled skrze původní vrata. V obou je vestavěn nový černý komín ukrývající hygienické zázemí a podpírající schody do patra. Ve stodole je vestavba dominantou, v chalupě je schválně nenápadná,“ vysvětluje architektka základní koncept. Projekt, který poeticky nazývá Dva domy, srnky a stromy, považuje za jakýsi manifest svého přístupu ke starému stavení. Příliš dokonalé rekonstrukce a dnešní standardizovaná řešení původního ducha stavby často zabijí. „Hledali jsme odpovědi skrze respekt k původní logice stavení a použití tradičních postupů. Naším cílem byla spíš přirozenost než dokonalé formální napodobení. Přírodní materiály jako dřevo, kámen, hlína a jejich ruční opracování vnášejí do stavby nedokonalost, která se stává zásadním aspektem projektu. Návrh bral už od začátku v potaz nepřesnosti, měnící se tvar a postupné stárnutí…“ vysvětluje Lenka Míková.

Hlavní obytné prostory jsou otevřeny až do krovu, aby vynikl charakteristický prvek původního stavení. - Foto: archiv

Projekt byl postaven na dualitě dvou domů. Roubená chalupa je řešena tradičněji, přestože se většina konstrukcí musela pro špatný technický stav nahradit. V duchu starých chalup zůstala tmavší, intimnější a uzavřená. Hlavní roli tu hrají tradičně opracované povrchy – tesané trámy a roubení, hliněné omítky, ručně štípaný šindel. Nové prvky jako vložené patro nebo zádveří se snaží být spíše nenápadné. Světnici dominuje velká pec s nahřívaným ležením.

Přes veškeré snahy zachovat maximum z původních stavení se velká část usedlosti musela zbourat a znovu postavit. Díky stavební firmě, která disponuje historickými stavebními materiály a ovládá tradiční řemesla, však vznikl harmonický celek s atmosférou. - Foto: archiv

Stodola slouží jako letní obývák, prostor pro hosty a technické zázemí. Pojetí rekonstrukce je proto více uvolněné, a to včetně betonové stěny s otisky bednění. Původní kamenné zdi zůstávají odhalené a nad nimi jsou povrchy nabílené, což dává vyniknout původnímu krovu a podporuje celkově světlejší charakter stavby. Hlavní prostor se nerušeně otevírá díky skládacím oknům ven na zahradu i louku za domem, velké prosklení ve štítu nabízí posezení s výhledem. Pomyslné srdce domu tvoří otevřený krb na kameni z nedaleké stráně.

10. února 2018