O oddlužení lidí bude na konci insolvenčního procesu v některých případech rozhodovat soud a dlužníci budou muset věřitelům měsíčně splácet částku nejméně ve výši odměny insolvenčního správce. Rozhodla o tom v úterý Sněmovna, když odmítla senátní úpravy insolvenční novely a potvrdila její poslaneckou verzi. Horní komora navrhovala tyto podmínky zrušit a otevřít tak možnost osobního bankrotu i nejchudším lidem. Předloha nyní poputuje k podpisu prezidentovi.

Rovněž v jejím sněmovním znění by měl dosáhnout na oddlužení širší okruh lidí v dluhové pasti než nyní. Padne podmínka vstupu do oddlužení, podle níž musí být dlužník schopen uhradit v pěti letech aspoň 30 procent svých závazků.

Insolvenční novela má umožnit předluženým lidem vrátit se zpět do běžného ekonomického života. Řada lidí v exekucích totiž pracuje načerno, protože z oficiálního výdělku by jim při splácení závazků zbylo jen minimum peněz.

Pro senátní podobu oddlužení hlasovalo 62 ze 184 přítomných poslanců. Pro její schválení bylo nutných nejméně 93 hlasů. Senátní znění novely nepodpořili zejména poslanci hnutí ANO, ODS a SPD. Původní návrh Sněmovny pak dolní komora potvrdila hlasy 181 ze 186 přítomných poslanců, proti nebyl nikdo.

Předloha počítá ve schválené sněmovní verzi se dvěma variantami oddlužení. První z nich předpokládá, že lidé splatí věřitelům za tři roky nejméně 60 procent svých dluhů. Ve druhé variantě by měli uhradit za pět let aspoň 30 procent dlužné částky. Pokud by zaplatili méně, o jejich oddlužení by rozhodoval soud. Soud by musel v takových případech uznat, že se dlužník o splacení dluhů pod dohledem insolvenčního správce snažil. Právě tuto podmínku chtěl Senát zrušit jako nadbytečnou a zatěžující i v souladu s požadavky organizací, které pracují s předluženými lidmi. Kritici ale namítali, že by prakticky šlo o dluhovou amnestii.

Sněmovní verzi podpořil v diskusi ministr spravedlnosti Jan Kněžínek (za ANO), podle kterého je motivující pro dlužníky a není nespravedlivá pro věřitele. Dlužníky nepřímo nutí k zapojení do průhledného ekonomického procesu a věřitelům garantuje splacení aspoň části pohledávky, uvedl. Naopak Jan Farský (STAN) tvrdil, že dlužníci budou žít pět let v nejistotě, zda budou na konci procesu oddluženi. Senátní verzí by vydělali věřitelé, dlužníci i stát, řekl. Podle Ondřeje Veselého (ČSSD) přinese sněmovní znění nespravedlnost v tom, že bude dál existovat skupina lidí, kteří na vstup do oddlužení nikdy nedosáhnou. Helena Langšádlová (TOP 09) podotkla, že předluženost lidí nemá jen ekonomické, ale politické dopady. Tato skupina obyvatel se podle ní častěji přiklání k extremismu. Pirát Mikuláš Ferjenčík podpořil senátní verzi mimo jiné slovy, že předlužení lidé jsou rezignovaní a žijí ze sociálních dávek.

"Sněmovní verze je vyváženější. Není krokem nazpět, jde o výrazný posun," podotkl Marek Výborný (KSU-ČSL). Jan Bauer (ODS) označil znění dolní komory za kompromis, když insolvenční zákon podle něho není o sociální podpoře dlužníků. Jeden ze spoluautorů sněmovního návrhu Patrik Nacher (ANO) varoval v souvislosti se senátními úpravami osobního bankrotu a s poukazem na nové regulace poskytování zejména spotřebitelských úvěrů před vytvářením morálního hazardu do budoucna.

Snazší oddlužení by mohli mít podle schválené verze předlohy senioři. Bez dluhů by mohli být už za tři roky. Takové oddlužení by ale mohli využít jen jednou. Pozmění se pořadí uspokojování pohledávek. Pohledávky, u nichž takzvané příslušenství, tedy úroky, pokuty nebo penále, převyšují jistinu, se stanou podřízenými.

Vláda původně navrhovala tři varianty oddlužení. První předpokládá splacení poloviny dluhů během tří let a druhá 30 procent během pěti let. Poslední počítala s tím, že oddlužení by nastalo po sedmi letech, aniž by dlužník musel splatit jen jedinou korunu.