Vesmír se rozpíná, a to rychleji, než by měl. Z pozorování Hubbleova teleskopu vyplývá, že se vesmír aktuálně rozpíná o 9 % rychleji, než by podle kosmologických modelů měl. I když se o tom hovořilo už v minulosti, nejnovější měření stlačila pravděpodobnost, že by se mohlo jednat o chybu, na „pouhých“ 1: 100 000. Pokud by se to potvrdilo, bylo by možná zapotřebí nových fyzikálních teorií, které by rozpínání kosmu dokázaly správně popsat. O zjištěních informovala americká NASA.

Aktuální rychlost rozpínání vesmíru zjištěná pomocí měření proměnných hvězd nesouhlasí s domnělou rychlostí rozpínání vypočítanou podle reliktního záření (záření na pozadí viditelného vesmíru pocházející z doby krátce po Velkém třesku).

„Ten nesoulad postupně rostl a dospěl do bodu, kdy už jej nelze jen tak odsoudit jako nějaký nesmysl nebo náhodu. Tohle jsme úplně neočekávali,“ přiznal Adam Riess, laureát Nobelovy ceny a profesor fyziky a astronomie na Johns Hopkins University.

A nová studie, kterou Adam Riess vedl, potvrzuje, že bude třeba více studia. Jeho tým zkoumal světlo proudící z 70 hvězd poblíž naší galaxie, díky novým postupům mohli v relativně krátkém čase měřit jednotlivé vzdálenosti. Nově také mohli měřit data z více hvězd najednou. Měření se tak zpřesnilo a odhalilo, že vzdálenosti se prodlužují rychleji, než se očekávalo. Tým totiž na základě dat Evropské vesmírné agentury (ESA) vypočítal, jaké by vzdálenosti nyní měly být, a čísla jim nevycházela.

Výzkumníci došli k závěru, že lidem k plnému porozumění chybí něco podstatného. „Tady nejde jen o to, že si dva experimenty odporují,“ vysvětluje Riess. „Měříme něco úplně jiného. Jedno je měření toho, jak rychle se vesmír rozpíná dnes. To druhé je predikce na základě dat z počátků vesmíru toho, jak rychle by se rozvíjet měl.“ Jestli se ty hodnoty neshodují, s velikou pravděpodobností nám nějaké pojítko uniká.

Rychlost rozpínání vesmíru je důležitá veličina k popisu našeho vesmíru, jeho tvaru a k odhalení jeho předpokládaného osudu: tím může být tepelná smrt (postupné vychladnutí všech zdrojů energie), zhroucení do jednoho bodu jako opak Velkého třesku, ale také tzv. Big Rip, tedy rozpínání stále se zvětšující rychlostí, až se i ty nejmenší částečky hmoty od sebe vzdálí nekonečnou rychlostí.