Po létech 2003 a 2015 prožívá Česko už třetí mimořádné sucho během krátké doby. Bývalého ředitele Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) a současného předsedu Českého národního výboru pro omezování následků katastrof Ivana Obrusníka spolu se soukromým zemědělcem Vladimírem Kunclem, profesorem České zemědělské univerzity Vilémem Podrázským a Martinem Možným z observatoře ČHMÚ v Doksanech pozval Týdeník Echo, aby zodpověděli otázku, čím je výjimečné letošní sucho.

Kuncl: Výjimečný je průběh roku. Do února byla poměrně teplá zima, pak přišly mrazy. Mrzlo až do března, takže se zpozdily veškeré jarní práce. Meteorologové říkali ještě ke konci března, že je všechno zpožděno o tři týdny. Pak se najednou oteplilo a během čtrnácti dnů říkali, že je všechno o tři týdny napřed. Obrovský skok a pak už přišlo sucho. Podzimní obiloviny neměly čas odnožit a dostat se do kondice, ty jarní se zase sely pozdě. V tom vidím výjimečnost roku. Byl špatný celý jeho průběh.

Možný: Z pohledu meteorologa je to za posledních pět set let nejteplejší vegetační období s velkým množstvím slunečního svitu. Svit je zhruba čtyřicet procent nad normálem a to odpovídá roku 2003, ale teploty jdou do extrému. Jsou tři stupně víc, než je normál, a to znamená, že máme velké hodnoty výparu. Když se podívám na srážky, tak to není taková hrůza. Sucho ale vytváří vláhová bilance, tedy rozdíl srážek versus výpar, který je obrovský. Proto nám dnes chybí víc jak 100 milimetrů vody.

Podrázský: V lesích se suché období podepsalo na odumírání mladých porostů i z loňska a předloňska a kvůli zanedbanému hospodaření se nám pěkně namnožil kůrovec. Vlastníci za to ani nemohli. Konkrétně státní lesy musí mít všechno nasmlouváno přes firmy, těží mrtvé dříví a kůrovec už mizí někde jinde. To se týká smrku. Teď už začínají schnout listnáče, opadávat buky, někde začíná odcházet modřín, borovice odchází už třetí rok.

Obrusník: Pokud se díváme na sucho jako na katastrofu, tak stát a rozhodující činitelé se trochu rozhýbali v roce 2015. V roce 2014 byla založena tzv. Komise voda–sucho za účasti ministerstev zemědělství a životního prostředí. Dala podněty, připravila řadu materiálů, ale na konkrétní činy, na ty se zatím čeká. Nejvíc se v současné chvíli čeká na novelizaci vodního zákona, kde by měla být speciální hlava o suchu, jak s ním nakládat, jak předcházet negativním dopadům sucha, jak se na něj připravit. Na můj vkus se čeká trochu moc dlouho, snad se zákon podaří dát do parlamentu do konce roku a v roce 2020 by bylo možné se tím řídit. Problém je v tom, že sucho už je poněkolikáté a třeba starostové už dnes musí regulovat nedostatek vody, musí třeba omezit její spotřebu pro zalévání. Ovšem nejsou kryti zákonem.

Každé sucho způsobí škody. Neříkali jste si v uplynulých měsících nikdy, že sucho nemuselo tolik vadit, kdybychom se lépe připravili?

Kuncl: Kdyby sucho nastoupilo v červnu, tak řeknu, měli jsme posekat louky ještě v květnu, ale sucho bylo už v dubnu. Mělo by se pracovat na dlouhodobých opatřeních, která vedou k nějakému hospodaření s vodou v krajině. Těch je spousta, ale není ochota je plnit. Dokud teče voda z kohoutků a pole něco urodí, tak se nic nemění a jede se dál. Prvotní je zisk a tomu se všechno podřizuje.

Podrázský: V lesích se jde jen připravit na množení škůdců. Nic jiného se dělat nedá. Ty lesy se obnovují, jak se obnovovat mají. Mění se druhová skladba, za posledních padesát let se zdvojnásobila plocha listnáčů, ale to jsou strašně dlouhodobé změny. Ale je třeba být připraven na to, že kalamitní těžby budou větší. Problematické porosty na severní Moravě jsou z velké části založeny na zemědělské půdě, rozhodně na nevhodném stanovišti. Když se tam nechá kůrovec množit jako na Šumavě, tak ho nezastaví nikdo.

To je chyba – vysázet les na zemědělské půdě?

Podrázský: V nižších a středních polohách smrk na taková stanoviště nepatří, ale roste excelentně a má vynikající produkci. Jiná dřevina z těch domácích s ním nemůže soupeřit. Ale smrkové porosty, zejména když jsou zanedbané a když jim je jako teď šedesát let, tak reagují na sebemenší podnět, může to být sucho, kůrovec, václavka, jedno s druhým. Šumava zažila něco podobného v sedmdesátých, osmdesátých letech devatenáctého století, mnišková kalamita byla ve dvacátých a třicátých letech minulého století. Ale smrk se tehdy těžil v daleko nižším věku, takže porosty šly pryč, ještě než se staly hodně labilní. Dnes těžíme stoleté porosty, tenkrát sedmdesáti-, osmdesátileté.

Meteorologové nám nemohli včas říci, že bude suchý rok 2018, ať něco děláme?

Možný: Byla sušší zima, takže pravděpodobnost, že během roku nastane sucho, byla docela velká. To by opravdu musely přijít nějaké obrovské deště, což je méně pravděpodobné. Také jsem trochu pomáhal kolegům s projektem Intersucho. V jeho rámci zprovoznili prognózu na delší období a tam už bylo prognózováno, že velmi pravděpodobně může přijít sucho.

Obrusník: Řekl bych něco k předpovědím katastrof. Předpovědi na povodně jdou, protože se dělají poměrně krátkou dobu dopředu, třeba na několik dní. Numerické modely počasí pracují reálně do deseti dnů, kdy se na ně můžete trochu spolehnout. Na delší dobu už je to z klimatologických analogií a tam spolehlivost značně klesá. Proto je nejtěžší mít ten systém na varování před suchem. Nikdo si nevezme na svědomí, aby se v březnu řeklo, že v létě bude sucho. Vzpomeňte si, že v květnu to před dvěma lety vypadalo špatně, a najednou se to zlepšilo a bylo všechno v pohodě. Tady hrozí nebezpečí falešného poplachu, což může být minimálně finanční ztráta, sice menší, než kdyby mělo být sucho a my ho nepředvídali vůbec, ale může to být nepříjemné a ztráta věrohodnosti té služby. Jinak bych chtěl kolegu podpořit s tím, co říkal, že jsou potřeba dlouhodobá opatření v krajině. Pořád se to omílá, všichni říkají, budeme to dělat, ale v podstatě se nedělá nic. Druhá věc je ta, že se dotacemi podporují spíš velké zemědělské celky, které jsou špatně. Byl jsem nedávno v Bretani, kde jsou meze, a tam krajina funguje jinak.

Zakládání mezí by bylo výraznou změnou?

Kuncl: Určitě by to v dobrém smyslu přispělo k vodnímu režimu v krajině. Ale zase si nemyslím, že by to byla úplná spása, protože když vidím Rakousko nebo Německo, kde meze nerozorali, tak mají problém se suchem také.

Obrusník: Mají ho přece jenom menší. Samozřejmě není to jediné opatření.

Kuncl: Ale je pravda, že v šedesátých letech minulého století se na krajině udělala hrozná škoda. V rámci socializace zemědělství se rozhrnuly meze a byl i další problém. Bydlím ve mlýně, jsme tam po generace. Je tam potok Brzina a já si pamatuji, že tam byly hluboké tůně, kam jsme chodili jako děti. Vím, byl jsem malý, ale my jsme se tam potápěli. Tahali jsme odtamtud takové parmy. Dnes jsou všechny prameništní louky protkané drenážemi, to se dělalo plošně, hektary a hektary. Všechno je zmeliorované, takže voda na jaře steče rychleji a přes léto už tolik vody neteče, nebo dnes tam neteče vůbec nic. Druhá věc je, že Povodí Vltavy poslalo v sedmdesátých letech Menzi Muck, ten jel Brzinou a prohrnul ty různé prahy, úplně všechno. Teď je to úplně suchá stoka, prostě tam není nic. Říká se, že na vyprahlou zemi nechce pršet. Když je zeleň v krajině, tak malý koloběh vody funguje líp.       

Obrusník: Musí se udělat všechno, od každého něco. Zakládat rybníky, kde dříve byly, i na nových místech, někde by se měly dělat přehrady. Máme velká hydrologická opatření, pak taková přírodě blízká. A jedni tvrdí, že ti druzí jsou špatní, a naopak. Víte za posledních třicet let o nějaké nové přehradě? Vždy jsou lidé proti. Třeba byly špatně navržené, to neříkám, ale dnes je vždy skupina pro, skupina proti a končí to, že se neudělá nic. Je fakt, že v diktaturách se tohle daří daleko lépe, tam se občanů neptají a udělají to. Často třeba špatně, ale někdy také dobře. Nechci vzývat diktaturu, ale tady se nerozhodne nic. Teď jsem se díval do prohlášení vlády, tam byla jedna věta, že se snad něco udělá v krajině. Ale to by měl být dost prioritní cíl.

U lesů neexistuje akční plán, jako by mohla být obnova mezí nebo hydrologické stavby?

Podrázský: V zemědělské krajině jsou úkoly jasné. Určitě velké lány nepřispívají, aby ta voda správně odtékala. Uvádí se, že se od padesátých let ztratilo čtyřicet procent retenční schopnosti zemědělských půd. Takže ta opatření na rozdrobení krajiny, výsadba zeleně, remízky, obnova vodních toků, to všechno má roli. Lesy mají ve vodní bilanci krajiny různé funkce, nejen pozitivní. Můžou v horách navyšovat množství vody, které se dostane do půdy díky srážení mlhy na listí, na jehličí a opadu do půdy. Uvádí se, že na horských hřebenech až třicet procent navýšení srážek je díky funkci lesů. Naopak v nížinách se až třicet procent srážek ve srovnání s bezlesím nedostane do půdy. Zachytí se v korunách a odpaří. Les ve středních a nižších polohách snižuje množství vody, které se dostane do půdy, ale zadrží ji to. Voda se vsákne, neodteče. Buď ji ten les odpaří později a zůstane v té krajině, protože se sráží v bouřkových mracích nebo v malých srážkových událostech, anebo nám pomalu odtéká půdou. Na rozdíl od zemědělské krajiny, kde to spadne, uteče a je zameteno.

Nevyprázdní se lesní zásobárny během kůrovcové katastrofy?

Podrázský: Odumření a vytěžení lesa, než se zase ustanoví nový funkční les, to znamená, že se vodní poměry mohou změnit a vydržet několik let, než se zapojí nová kultura. Můžeme do toho vnést myšlenky o změně druhové skladby, vždycky je to ale dvojsečné. Řekneme, že bříza, dub, borovice jsou odolné vůči suchu. Jenže mají na jednotku produkce dvakrát větší spotřebu vody než smrk, buk nebo jedle. Čemu dáme přednost? Většímu výparu z lesa? A teď víme, že bříza to také odnáší. Ona přežije, jen zežloutne a opadá listí, ale spotřeba vody v tom březovém lese bude větší než v bukovém nebo smrkovém.

Přijde za rok další sucho, které přinese ještě větší extrémy?

Možný: Myslím, že si to dokážeme představit, protože jsme zpracovávali historická data. Vznikla kolem toho knížka Sucho v českých zemích. Když se zanalyzuje posledních pět set let, tak trend k suchu existuje a ten trend je statisticky významný. Hraje v tom roli, že sucho vzniká z více faktorů. Může to být nedostatek srážek, jako v roce 1976 nebo 1947, vedle toho můžou působit vysoké teploty, horké vlny, to znamená teploty nad třicet stupňů, vysoký sluneční svit, který ovlivní vláhovou bilanci, svou roli hraje i cirkulace. Zatím jsme ještě neměli takovou situaci, že bychom měli teplé počasí jako v letošním roce a ještě nedostatek srážek. Ale pravděpodobnost toho, že nastane více těchto faktorů, je dost vysoká. Dřív jsme se potýkali jen se srážkami, teď při změně klimatu máme faktorů víc.

Zažila Evropa takový supersuchý rok v historické době?

Možný: Když se dávaly dohromady historické údaje, tak to ukazuje rok 1540. Byl opravdu katastrofický. I když se podíváme na Švýcarsko, které je vlhčí, tak vyschly nějaké toky. To znamená, že vůbec nepršelo, byly obrovské teploty. Máme záznamy, že k nám nějakou kratší dobu šel tropický vzduch ze Sahary a přinášel kobylky. Byla zničená úroda, měli jsme tu velké požáry.

Přizpůsobujete se v zemědělství vyhlídkám na větší sucho? Představte si, že stejné počasí bude trvat ještě tři roky.

Kuncl: Zemědělec se snaží, zvlášť když má zvířata, pěstovat porosty, které jsou trošku odolné proti suchu, nebo skladbu volí tak, aby vytěžil maximum. Ale teď je tu problém. Cena krmení vylétla čtyřikrát. Balík sena, který se prodával za pětistovku, tak ho dnes prodávají za dva tisíce. Když pak sedlák neuživí dobytek na vyprahlých pastvinách a nevytvoří se krmivová základna na zimu, tak musí stavy snížit. To je jediné řešení. Jinak stát by měl zjednodušit dotační pravidla. Podle mě jsou řešením malé nádrže, vždyť ještě do poloviny devatenáctého století, než se začala pěstovat cukrovka, tady bylo dvakrát nebo třikrát tolik rybníků. To se všechno vysušilo za účelem nějakého pěstování. Dnes by stačilo, kdyby stát zjednodušil předpisy pro jejich budování. Sedláci by si třeba udělali nějaké nádrže, rybníky, tůně. Měl by to stát dotovat, momentálně to dotováno není.

Obrusník: Ještě k té prognóze. Narážíme na myšlenku klimatické změny. Normálně se tím nechci moc zabývat, ale prognóza zní, že je potřeba se na dopady klimatické změny připravit. Máte dvě možnosti, které by se měly zohlednit obě. Jedna jsou takzvané mitigace, což znamená snižování emisí, skleníkových plynů a tak dále. To je na dlouhé roky, jsou s tím velké náklady a musí se na tom podílet celý svět. Druhý způsob je adaptace a to je právě to, o čem tady mluvíme. Připravit se na to, že tyhle jevy třeba přijdou příští rok. Už jsem se setkal v poslední době s řadou odborníků, kteří vždycky řekli, co by se mělo dělat, a na konci konstatovali, že pokud se toho nechopí politici a nepohnou to dál, tak se nic nebude dít. Zatím mají jenom strategii, že hradí škody. Kdo má větší sucho, tak za ně dostane náhradu, ale nedostane peníze na preventivní opatření. V našich podmínkách jsou klíčové také vlastnické vztahy. Máme pokřivené dotace a nedořešené vlastnictví půdy.

Možný: Vláda podpořila dokument, který se jmenuje Generel vodního hospodářství. Vzala se dvě nejsušší družstva na jižní Moravě a pak ve středních Čechách. Účastnila se spousta odborníků a tahle skupina se shodla na nějakých opatřeních, jak hospodařit v krajině, která je nejvíc náchylná na sucho. Vznikl určitý vzor, jak dál postupovat, teď to prosadit do praxe. Je tam popsán i ten problém, že osmdesát procent lidí má půdu v nájmu a hospodaří podle toho. Sám pocházím z okresu Litoměřice. Dřív se mluvilo o Zahradě Čech, dnes se tam střídá jenom řepka a obiloviny. Na těch půdách je to pak samozřejmě vidět. Bude to znamenat náklady, ale ty nás čekají stejně, protože vodu musíme v krajině nějak zadržet.

Kuncl: Na to není politické klima. Třeba bývalý ministr Jurečka vykládal, jak donutí zemědělce, aby dělili velké půdní bloky na malé. Nic se nezměnilo.