Do Německa mohou ode dneška znovu přicházet rodinní příslušníci běženců s takzvanou doplňkovou ochranou. Systém, který pro slučování rodin vymyslela vláda konzervativní unie CDU/CSU a sociální demokracie (SPD), má ale mnoho kritiků – mimo jiné proto, že řada rodin na sloučení bude muset ještě několik let čekat. Slučování rodin těch běženců, kteří nemají status uprchlíka, ale pouze doplňkovou ochranu, bylo od března 2016 na více než dva roky přerušené.

Letos vláda velké koalice došla ke kompromisu, který slučování rodin opět umožnil. Jeho hlavním bodem je omezení počtu rodinných příslušníků, kteří mohou přijít do spolkové republiky, na tisícovku měsíčně. Už nyní přitom jen německé zastupitelské úřady v Jordánsku, Libanonu, Iráku a Turecku registrují přes 30.000 žádostí.

Právě zastupitelské úřady a ministerstvo zahraničí mají zpracování žádostí na starosti především. Žadatelé jim musí poskytnout všechny potřebné dokumenty, třeba rodný nebo oddací list, které svědčí o jejich příbuzenském vztahu k běženci, který už žije ve spolkové republice. Když tak učiní, přezkoumají německé úřady, jestli neexistují bezpečnostní důvody, proč žádost odmítnout.

V případě, že žádný takový důvod nezjistí, dostane se daný žadatel do skupiny příbuzných, z nichž Německo každý měsíc vybere tisícovku, která může přicestovat. Mezi hlavní kritéria, která přitom budou úřady posuzovat, patří nejlepší zájem dětí, humanitární a zdravotní situace rodinných příslušníků nebo to, jak dlouho už žijí odděleni. Ve druhém sledu se hodnotí také integrační kritéria, jako je znalost němčiny nebo zaměstnatelnost žadatelů.

Jak přesně budou úřady jednotlivá kritéria posuzovat, ale není podle kritiků jasné. „Je to neefektivní postup, který si vyžádá mnoho sil,“ přidává další bod kritiky Constantin Hruschka z Institutu Maxe Plancka. Veřejnoprávní televizi ARD také řekl, že nový systém podle něj odporuje právu na manželství a rodinu, které mají lidé oprávněně žijící v Německu.

Částečně tím narážel i na to, že v případě dospělých běženců za nimi mohou jejich manželé, manželky a nezletilé děti, v případě mladistvých běženců ale jen jejich rodiče. Ve druhém případě to znamená, že v zemi původu musí bez rodičů zůstat sourozenci těchto mladistvých běženců. I proto systém kritizují poslanci opozičních Zelených a Levice.

Doplňkovou ochranu dostávají v Německu lidé, kteří nezískají azyl pro politicky stíhané, ani status uprchlíka, ale kterým v zemích původu hrozí vážné nebezpečí, například kvůli válce. Lidé s doplňkovou ochranou dostávají v Německu povolení k pobytu na jeden rok, zatímco u osob se statusem uprchlíka je povolení k pobytu tříleté. V obou případech je možné pobyt prodloužit.