Zdravotníci, kteří zachránili někdejšího ruského agenta Sergeje Skripala a jeho dceru Juliji, neočekávali, že oběti útoku toxickou látkou přežijí. Členové personálu nemocnice v britském Salisbury, kteří o dvojici pečovali, to uvedli v rozhovoru se zpravodajským serverem BBC.

Skripalovi zkolabovali na lavičce v Salisbury 4. března. Proč se tak stalo, zdravotnici z místní nemocnice zpočátku nevěděli. Klíčový moment podle vedoucí ošetřovatelky Lorny Wilkinsonové byl, když do nemocnice převezli se stejnými symptomy policistu Nicka Baileyho. Personál se začal obávat, jak velký může mít případ rozsah.

„Přecházeli jsme od dvou pacientů k něčemu, co se mohlo stát všeobjímajícím a co mohlo zasáhnout mnoho obětí? V tu chvíli jsme to opravdu nevěděli,“ vzpomíná Wilkinsonová. Podle staniční sestry Sarah Clarckové, která měla tu noc službu, měl nemocniční personál obavy, že by se mohl také nakazit. V tom okamžiku ale nebyla přijata žádná „dodatečná preventivní opatření, která by ochránila (jejich) vlastní zdraví“.

Když se ukázala příčina otravy Skripalových, zdravotníci nepředpokládali, že se pacienti uzdraví. Klíčovými pro uzdravení byly podle nich urychlený převoz na jednotku intenzivní péče, podávání silných sedativ, která omezila možnost poškození mozku a rady a léčba navržená experty ze speciální laboratoře v anglickém Porton Downu.

Když byli Skripalovi nalezeni, lékaři nejdříve mysleli, že jde o předávkování opiáty. „Bylo nám pouze řečeno, že z pohotovosti převezou dva pacienty, kteří jsou v kritickém stavu,“ řekla Clarcková. Později však vyšla najevo Skripalova minulost a prošetřovala se možnost útoku. Lékaři postupně vyloučili předávkování opiáty a uvědomili si, že vidí symptomy typické pro otravu nervově paralytickou látkou.

„Když jsme zjistili, že jde o toxickou látku, neočekávali jsme, že to přežijí…,“ uvedl doktor Stephen Jukes. Silná sedativa mimo jiné umožnila Skripalovým tolerovat veškeré lékařské přístroje, ke kterým byli připojeni. Sedativa byla později omezena a oba pacienti podstoupili tracheotomii, tedy zákrok, při němž je vytvořen otvor do průdušnice kvůli zajištění dýchání.

Jakmile nabyli Skripalovi trochu vědomí, personál musel zvážit, co jim může říct, aniž by ohrozil policejní vyšetřování. Rozhodnout museli také, kdy je vhodná chvíle pro policejní výslech. „Tohle byli zranitelní pacienti, potřebovali nějakého obhájce a bez soudního příkazu jsme nemohli dovolit, aby se děli věci bez jejich souhlasu,“ uvedl Jukes.

Když byli Skripalovi stabilní a schopní mluvit, hlavním problémem zdravotníků bylo, jak povzbudit výrobu důležitého enzymu acetylcholinesterázy, který je nutný pro obnovení normálních tělesných funkcí. Tělo si enzym po zásahu toxickou látkou vyrábí samo, proces ale může trvat i několik měsíců. Při snaze najít správné léky pomáhali zdravotníkům externisté ze zařízení v Porton Downu.

Laboratoř, která je mezinárodně známa pro svůj výzkum chemických zbraní, provedla několik testů a přišla s návrhem nejlepší možné léčby. Zkusil se tak nový přístup k dobře známým postupům a rychlost, se kterou se oba pacienti uzdravili, byla příjemným překvapením, které prý doktor Jukes nedokáže vysvětlit.

„Valnou většinu zlepšení a úspěchů… způsobila velmi dobrá základní intenzivní péče,“ prohlásil doktor Duncan Murray, který zároveň ocenil výbornou týmovou práci zdravotnického personálu a skvělou péči a obětavost sester.