Aktivisté z Autonomního sociálního centra Klinika kvůli sporu o budovu v Jeseniově ulici v Praze na Žižkově chystají ústavní stížnost. Jejich dovolání proti verdiktu o vyklizení žižkovského domu nedávno zamítl Nejvyšší soud. Na svém facebookovém profilu aktivisté oznámili, že příští týden se také mají sejít se zástupci Správy železniční dopravní cesty (SŽDC), který jako majitel objektu chce prostory zrekonstruovat na kanceláře.

Aktivisté uvedli, že Klinice znovu hrozí vyklizení, ale svůj boj nechtějí vzdát a ještě jim podle nich několik týdnů zbývá, aby situaci řešili. "Za prvé nevzdáváme právní cestu a podáváme ústavní stížnost, která může mít odkladný účinek. Za druhé nás příští týden čeká schůze se SŽDC, kde se nedávno vyměnilo vedení. Doufáme, že nové vedení vyslyší naše podložené argumenty o tom, že rekonstrukce domu pro kanceláře geodetů je ekonomicky nevýhodná," napsali zástupci Kliniky.

Za hlavní argument ale považují činnost autonomního centra, které je podle nich místem svobody, solidarity a alternativy. Klinika pořádá přednášky, koncerty, dílny či jazykové kurzy. V minulosti se stala terčem útoku žhářů zřejmě ze strany extremistů, policie však případ odložila kvůli důkazní nouzi.

Dosud Klinika zůstávala v provozu, Nejvyšší soud totiž začátkem letošního roku odložil vykonatelnost verdiktu o vyklizení. Odklad ale platil jen do rozhodnutí o dovolání, které podle justiční databáze padlo 2. října. Podle pražských soudů mají aktivisté objekt vyklidit a uvolnit novému majiteli, jímž je Správa železniční a dopravní cesty. S vedením SŽDC má v plánu se sejít také starosta Prahy 3 Alexander Bellu (ODS), který chce, aby se budova kliniky po letech sporů konečně opravila a přestala hyzdit Jeseniovu ulici.

Opuštěnou budovu obsadili aktivisté na konci roku 2014. Smlouva o výpůjčce, kterou poté se státem uzavřeli, už vypršela. SŽDC získala objekt od Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM). Do objektu chce po rekonstrukci přestěhovat část svých zaměstnanců. Proto se soudně domáhala vyklizení.

Aktivisté se bránili tvrzením, že požadavek je v rozporu s dobrými mravy a že státní organizace s budovou nakládaly nehospodárně. Chtěli se dohodnout na užívání budovy alespoň do její plánované rekonstrukce. Podle verdiktu pražských soudů byla smlouva o výpůjčce na dobu určitou a aktivisté neměli žádný pevně daný nárok na její prodloužení.