Stát chce řešit problém sucha výstavbou nových přehrad, které by měly umět zadržet vodu v krajině. Hydrologové však říkají, že výstavba přehrad sice pomůže, ale spíše regionálně. Problém sucha, který v posledních letech trápí Českou republiku, tak přehrady všeobecně nevyřeší. Hydrobiolog Martin Rulík by preferoval spíše takzvaná měkká ale přitom efektivnější řešení, jako například zlepšení zemědělské půdy či vytváření remízků nebo revitalizaci regulovaných toků. 

Stát plánuje investice do stavby přehrad, například pod plánovanou Skaličkou v povodí Bečvy pokračují výkupy pozemků. Dokončené jsou studie proveditelnosti přehrad Kryry, Senomaty a Šanov, projektové práce pokračují také na přehradě ve Vlachovicích, kde ministerstvo chce předložit návrh na výkup pozemků vládě koncem prvního čtvrtletí. Je také podaná žádost o vydání územního rozhodnutí k Novým Heřminovům. Plánuje se také zvyšování hladiny Novomlýnských nádrží, voda by se pak mohla využít na závlahy sadů nebo vinic. Úřad v posledních čtyřech letech dal na opatření proti suchu 29,4 miliardy korun, většinou z peněz EU.

„Potřebujeme udržet vodu v krajině. Přehrady jsou určitou retenční překážkou, abychom zabránili odtoku vody. Momentálně máme hodně sněhu, který taje, čímž se zvedá hladina řek. Když je na toku nějaká přehrada, dokáže v jarním období nakumulovat určitý objem vody, který může během roku zlepšovat průtoky řeky, když během léta vysychají,“ připustil pro Echo24 hydrobiolog z Palackého a Masarykovy univerzity Martin Rulík.

Podle Rulíka je však naivní si myslet, že by pouhá výstavba přehrad byla řešením problému sucha. Navíc upozorňuje na fakt, že bude trvat dlouhá léta, než se přehrady vybudují. „Přehrady jsou pouze jedním z prostředků. Rozhodně ale nelze říct, že postavíme pár přehrad a vyřešíme tím problém sucha,“ upozornil Rulík. „Přehrady v loňském roce vypustily více vody, než do nich přiteklo. Spousta z nich bylo poloprázdných, některé vyschly. Takže když v té krajině obecně chybí voda a přehrady musí odpouštět, tak logicky vysychají,“ dodal.

Zásadním problémem je rovněž eroze půdy. „Když zaprší, tak se spláchne půda, která sebou nese živiny, dusík a fosfor. Pokud jsou přehrady v nevhodných oblastech, tak se může v důsledku eroze ve vodě kumulovat fosfor. Mnohé přehrady mají problém, že se tam hromadí pesticidy. Například Želivka, která zásobuje Prahu pitnou vodou, má dnes velké problémy s kontaminací těmito látkami. Takže lze předpokládat, že podobně kontaminovaná bude dost možná i voda v případě nových přehrad v krajině,“ říká Rulík.

Odborníci proto spíše preferují takzvaná měkká opatření v krajině, které považují za účinnější a dají se praktikovat celoplošně v rámci republiky. „Jsou podstatně efektivnější, levnější a rychlejší,“ říká Rulík. „Jestli se bavíme o tom, že tady zaprší a většina vody odtéká, tak je to především tím, že se nevsakuje dobře do půdy, v níž chybí organická hmota a humus, který zachytává vodu, což je záležitost zemědělství. Ideálně bychom viděli malá políčka. Mezi poli chybí nějaké pásy – remízy, kde by se voda mohla zachytit a vsáknout. Největším problémem jsou regulované toky. Voda ve vybetonovaném korytu rychle odteče, aniž by část zůstala v krajině. Naopak meandrující potok komunikuje s okolní krajinou a vytváří zásoby podzemních vod,“ vysvětlil Rulík.

Ministr životního prostředí Richard Brabec by rád budoval i malé rybníčky, v čemž se s Rulíkem shodnou, ten ale upozorňuje na fakt, že v některých případech může být i rybníček přítěží: „Dnes je velký tlak budovat různé rybníčky či umělé mokřady. Voda se tam dokáže chvíli zadržet, lokálně se ale může stát, že se voda z rybníků vypaří a ta poté chybí v potoku. Zejména na malých tocích dokáže rybník vypařit více vody, než kolik tam přiteče.