Europoslanec Jan Zahradil (ODS) se mýlil, když se stavěl skepticky vůči koalici Spolu pro sněmovní volby. Přiznal to v rozhovoru pro deník Echo24 s tím, že v komunálních volbách plánuje tuto koalici v Praze podpořit. Dlouholetý politik ODS zároveň odmítl spekulace, že by se mohla rozpadnout frakce evropských konzervativců (ECR), naopak uvedl, že by do ní rád přivedl stranu maďarského premiéra Viktora Orbána. Zahradil také připustil, že by mohl kandidovat na prezidenta, nepokládá to ale za pravděpodobné, protože by v rámci koalice Spolu „neprošel přes TOP 09 a lidovce“.

Česko je čtvrt roku po parlamentních volbách. Jak je s odstupem času hodnotíte?

Jako překvapivé a pro koalici Spolu, zejména pro ODS jako součást té koalice, to bylo příjemné překvapení, protože průzkumy nenapovídaly tomu, že hnutí ANO porazíme. Stalo se, to je příjemné. Myslím, že v tom sehrála velkou roli ta závěrečná část volební kampaně, kdy jsme to skutečně dobře načasovali a vygradovali. Naopak, náš koaliční partner, ale zároveň konkurent, to znamená PirSTAN, v závěru té kampaně mu spadnul, jak se říká, řetěz. Když se podíváte na ty poslední průzkumy, tak jim to dopadlo hůř, než průzkumy napovídaly. Nám to dopadlo lépe, to znamená, aspoň já z toho vyvozuji, že v té poslední fázi část voličů, kteří deklarovali, že by volili PirSTAN, se nakonec přesunula ke koalici Spolu jakožto k nějaké jistější, odpovědnější, předvídatelnější a čitelnější volbě.

Vy jste se ke koalici Spolu stavěl rezervovaně. Nezajistilo ale ODS premiérský post právě to, že se dokázala spojit s menšími stranami, které by se jednak vůbec nemusely do parlamentu dostat, a jednak tu koalici volili lidé, kteří by třeba se samotnou ODS měli problém, ale nakonec se k tomu spojení stran z nějakého důvodu přiklonili?

Ano, měl jsem k ní rezervovaný vztah, nehlasoval jsem pro ni na výkonné radě. Nehlasoval jsem ani pro koaliční smlouvu, program nebo něco takového, ale uznávám, že to strategicky Petru Fialovi vyšlo a v tomto ohledu rád přiznám, že jsem se mýlil.

Dokonce jste si zařídil voličský průkaz a jel jste volit na chalupu do Libereckého kraje. Teď se připravuje koalice Spolu do pražských komunálních voleb. Tu už v Praze budete volit?

To je trošku něco jiného. Myslím, že pokud šlo o parlamentní volby, tak ten důvod jsem už i někde řekl. Když to popíšu politicky kulantně, tak asi hlavním důvodem bylo, abych netraumatizoval své voliče nebo příznivce ani příznivce paní Pekarové Adamové (TOP 09), jestli jsem pro ni hlasoval, nebo nehlasoval.

Pokud jde o magistrátní volby, pokud to dopadne uzavřením té koalice Spolu, tak předpokládám, že budeme mít soupeře jednak třeba v panu Čižinském (Praha Sobě), který už oznámil, že bude kandidovat na primátora, a jednak v Pirátech. Co udělá STAN, v tuto chvíli nevím. Jestli uzavře nějakou další koalici s Piráty, nebo s Čižinským, nebo jestli se dokonce bude zajímat o nějakou formu spolupráce s námi. Ale tady si myslím, že situace je jasná. Na magistrátu je potřeba střídat, takže tady ten můj hlas určitě ODS jako součásti koalice Spolu v Praze přijde.

Když jsme u té Prahy, kdo byl podle vás lepší primátor: Zdeněk Hřib, nebo Adriana Krnáčová?

Myslím, že teď už se asi dá říct, že paní Krnáčová, protože rozvoj Prahy se za ní sice zastavil zhruba stejným způsobem jako za Hřiba, ale alespoň nedocházelo k takovému, jak my tomu říkáme cykloteroru nebo dopravním problémům, se kterými se Pražané dnes a denně potýkají. V poslední době je dokonce i nějaký problém se svozem odpadu. Alespoň toto za paní Krnáčové nebylo, i když samozřejmě se Praha nerozvíjela tak, jako za těch předchozích primátorů, ani za ní.

Dodal jste předsedovi vlády Petru Fialovi reference na jeho novou poradkyni pro evropské záležitosti Jolanu Mungengovou. Co jste mu o ní řekl?

Hovořil jsem o ní na základě vlastních zkušeností v těch nejlepších termínech. Ona pracovala pět let v naší frakci, velice úzce spolupracovala se mnou ve výboru INTA, tedy ve výboru pro mezinárodní obchod. Je pracovitá, výkonná, věci znalá, to znamená skutečně zná EU od A do Z a naopak. Myslím si, že málokdo zná tak dobře jako ona všechny ty instituce a zákruty, záhyby, kterými se tady na evropské úrovni ta moc prosmykává. Je jazykově naprosto dokonale vybavená, mluví anglicky, francouzsky. Myslím, že moc takových lidí, kteří by mluvili francouzsky jako svou rodnou řečí, tady nemáme.

Musím ale říct, že pan premiér si ji vybral nezávisle na tom, co já jsem mu o ní potom řekl. Byl to jeho výběr, ona ho oslovila, oni se sešli a my jsme mu potom samozřejmě dali nějakou zpětnou vazbu. Ale to, že dokázala premiéra přesvědčit, že na to má a je to schopná dělat, aby s tím byl spokojen, je důkazem toho, že je prostě výkonná osoba.

Jaké by podle vás měly být priority ČR během předsednictví EU?

Nějaký koridor byl už velice nedávno schválen pro to trojpředsednictví – Francie, ČR a Švédsko. My se určitě nevyhneme tomu Green Dealu (Zelená dohoda pro Evropu – pozn. red.), jakkoliv si o něm můžeme myslet své, tak to je tak silná vlna, že to tou EU prostě bude procházet. Tady mám pocit, že je zapotřebí, abychom našim kolegům zejména ze západní Evropy vysvětlili, že ve východní Evropě to není tak jednoduché, že je tu jiná ekonomická struktura a jiný energetický mix, a že nemůžeme připustit, aby to zničilo naši průmyslovou základnu. Tady mám pocit, že s Francií se bude spolupracovat docela dobře, ta vzájemná podpora jaderné energetiky je už dnes viditelná.

Jednou z priorit bude určitě ochrana vnějších hranic EU před nelegální migrací, to si také dovedu představit. Možná budeme mít trochu problémy se závěry Konference o budoucnosti Evropy, protože ta, jak je už dnes vidět, to tlačí směrem k nějaké hlubší integraci. Jsem přesvědčen, že ČR nepůjde tímto směrem a nebude podporovat třeba další omezení většinového hlasování v Evropské radě. Těch společných jmenovatelů jak s Francií, tak se Švédskem tam ale najdeme docela dost.

Jak by české předsednictví mohlo přispět k zlepšení momentálně napjatých vztahů mezi Varšavou, Budapeští a Bruselem?

Doufám, že i tady sehrajeme nějakou roli mediátora. Tam je to skutečně velice vyhrocené a mám pocit, že tady dochází k vzájemnému nepochopení spíše kulturnímu, protože ty evropské instituce a možná i některé vlády starých členských zemí posuzují tu situaci v Maďarsku a Polsku velice mechanicky jenom z hlediska nějakých arbitrárně uplatňovaných předpisů a nechápou, že ty země prostě mají určitou historii, že třeba když to vztáhnu na příklad polského soudnictví, které je dnes velice ve světle reflektorů, tak to má určitou historii, která se táhne ještě z 80. let z doby, kdy bylo v Polsku stanné právo, Solidarita, kdy se potom v letech 88-89 dohodlo předání moci u kulatého stolu, takže tam ten přechod byl velice pozvolný a mírumilovný. Dnešní politická garnitura má pocit, že celá řada komunistických soudců z dob komunistického Polska se zabetonovala v těch pozicích a že s nimi nelze hnout. Řeší to způsobem, který je možná až příliš razantní, ale myslím si, že na straně Západu je třeba ukázat určité pochopení, pro tu historii, která tomu předcházela.

To samé na straně Maďarska a tomu vztahu k některým nevládním organizacím, které razí takovou tu hodně progresivní agendu, která je třeba v některých západních zemích úplně běžná. Ten východ Evropy, což není případ jen Maďarska, ale všech těch postkomunistických zemí, se na tyto progresivistické tendence dívá velice podezřívavě. ČR, přestože se nikdy neocitla pod takovou palbou kritiky jako Polsko nebo Maďarsko, má určitě víc pochopení pro ty polské a maďarské přístupy nebo pro chápání těchto věcí než některé vlády či země, které si tím komunismem nikdy neprošly.

Polsko se dostává v posledních měsících do světových médií také otázkou potratů. Došlo tam k situaci, kdy v nemocnici zemřela matka i se svým plodem a údajně jí nebylo umožněno potratit. Některé Polky jezdí za potraty dokonce do Česka. Jaký na otázku potratů v Polsku máte názor?

Já jsem v tomto, pokud jde o Českou republiku, v zásadě liberální člověk. Nikdy bych nebyl pro zpřísňování potratů v ČR. Hlasoval jsem pro, a dokonce jsem spolupředkládal Zákon o registrovaném partnerství v ČR, a kdybych byl poslanec Poslanecké sněmovny a přišel tam návrh na sňatky osob téhož pohlaví, bez problému bych pro to zvedl ruku. Ale říkám: to je záležitost uvnitř ČR, čili jsem zásadně proti tomu, aby se z úrovně EU cokoliv vnucovalo nebo nařizovalo v těchto vysoce citlivých kulturně-sociálních otázkách té nebo oné zemi, kde třeba tradice nebo chápání je úplně jiné.

ČR je v podstatě velice liberální země v těchto kulturních nebo sociálních otázkách. Je to země s vysokou mírou ateismu nebo sekularismu. Polsko je v tomto jiné a je to zapotřebí respektovat.

V poslední době se spekulovalo o tom, že by se vaše frakce ECR v Evropském parlamentu mohla rozpadnout, protože se Orbánův Fidesz snaží založit vlastní frakci, do níž by rád přizval i polské Právo a spravedlnost (PiS), případně i jednu z italských stran, která ve vaší frakci je. Můžete vyvrátit, že by se PiS chystalo opustit ECR?

Můžu to zcela stoprocentně vyvrátit. Vím, že novináři zejména na evropské úrovni mají tyto spekulace rádi. My jsme jako frakce ECR u nich nikdy neměli na růžích ustláno, takže se vždycky čas od času vyrojí nějaká spekulace, že se frakce rozpadá, že někdo odejde. Pro dost lidí tady by to možná bylo zbožné přání, nic takového se nicméně neděje.

Tyto spekulace byly způsobeny tím, že naši polští přátelé svolali v letošním roce několikrát, tuším dvakrát, do Varšavy nějaké širší setkání stran s podobným názorovým založením. A byly tam i strany z jiných skupin než ECR, to znamená zejména z Identity a demokracie, třeba pan Salvini. Na to poslední prosincové setkání už pan Salvini do Varšavy nepřijel. Vždy jsme našim polským přátelům vysvětlovali, že jsme loajální vůči naší italské straně Fratelli d‘Italia. Ta strana si dokonce už stojí v průzkumech lépe než pan Salvini, má dokonce asi o jedno nebo dvě procenta víc. Předsedkyně této strany paní Meloni je předsedkyní té celoevropské frakce ECR, takže pokud se oni v Itálii Meloni se Salvinim dohodnou, tak to budeme respektovat, ale určitě nechceme rozehrávat nějakou hru z vnějšku. Několikrát jsme jasně řekli, že existují nějaké toxické osobnosti, se kterými nechceme sedět za jedním stolem.

Tím myslíte třeba Mattea Salviniho?

Především jsme naráželi na paní Le Pen. Pokud jde o pana Orbána, my jsme samozřejmě otevření jednání s ním, ale on musí udělat ten první krok. Odešel z Evropské lidové strany, de facto to byl racionální krok, oni by ho asi vyloučili, takže aby předešel nějaké kontroverzi. Od té doby se na té evropské politické mapě nějak pohybuje, zvažuje, s kým se spojit. Snažil se skutečně vytvořit nějakou širší platformu, zřejmě asi proto, aby v ní hrál nějako významnější roli. To je samozřejmě věc, která pro nás nepřipadá v úvahu. Když projeví přání, aby Fidesz vstoupil do ECR, tak my jsme tomu otevření, několikrát jsme o tom mluvili. Myslím, že pan Orbán je výrazná politická osobnost, dnes asi nejvýraznější celé střední a východní Evropy. Já osobně neříkám, že se s ním úplně ve všem shodnu. Takový ten až někdy vypjatý křesťanský konzervatismus je na mě až trochu moc, ale naprosto uznávám jeho výhrady vůči těm progresivistickým myšlenkám, které tam mnohdy proudí ze Západu a mnohdy prostřednictvím nevládních organizací.

Vy jako Jan Zahradil byste tedy Orbánův Fidesz do frakce ECR přijal?

Pokud se ptáte mě osobně jako Jana Zahradila, pokud by Fidesz přišel s tím, že chce vstoupit do ECR, a samozřejmě se o tom vždy hlasuje v tajném hlasování, tak já bych hlasoval pro přijetí Fideszu do ECR, ale tím neanticipuji postoj celé ODS. Možná jsou kolegové, kteří by to viděli jinak. My tady ale budeme rozhodovat jako náš poslanecký klub.

Za rok čekají Česko prezidentské volby. Mělo by současných pět vládních stran vyslat do voleb jednoho společného kandidáta?

Jak jsem pochopil, tak se něco takového chystá, respektive minimálně koalice Spolu o tom mluví. Předseda vlády několikrát mluvil o tom, že by chtěli alespoň v rámci koalice Spolu přijít se společným kandidátem. Já si myslím, že tady pak budou hrát určitě roli osobní ambice některých lidí, kteří si na tu funkci myslí. Skoro bych si troufl se vsadit, že ta druhá koalice, která je součástí vládní koalice, asi uvažuje trochu jiným směrem, že možná Piráti nebo STAN budou uvažovat směrem k nějakému vlastnímu kandidátovi.

Nechci vůbec předjímat, určitě se objeví i někdo, kdo bude nějaké libero a bude shánět 50 tisíc podpisů, aby mohl kandidovat sám za sebe. Čili předpokládám, že kandidátů bude nemálo a hlavně to bude zajímavé, jakým způsobem se povede ta volební kampaň, protože už odpadne fenomén antiZeman. V minulých volbách to vše bylo o vymezování vůči Miloši Zemanovi, který to nakonec stejně všechno úspěšně převálcoval, přestože ta fronta vůči němu byla docela silná. Teď to všechno odpadne, takže se ti lidé budou muset nějak vyprofilovat. Nechci mluvit o konkrétních jménech, ale obecně existuje několik lidí, o kterých se spekuluje, že by chtěli kandidovat na prezidenta. Já ta jména také sleduji, ale osobně nejsem schopen mezi nimi rozlišit, kdo je kdo, protože oni všichni říkají v podstatě to samé. Takže teď jde o to, jestli ta nabídka bude taková, že najednou přijde někdo s jinou nabídkou, trochu jiným slovníkem a vymezí se trochu jiným směrem. Takový člověk by asi měl šanci do toho pak nějak promluvit.

Chcete být vy tím člověkem, který by se vymezil a přišel s něčím jiným? Máte zájem se o tu funkci utkat?

Já jsem o tom v minulosti několikrát mluvil a tak jsem nějak jsem si s tou myšlenkou pohrával. Teď ji považuji spíš za nepravděpodobnou. Já jsem realista. Pokud bude koalice Spolu připravovat společného kandidáta, tak je mi celkem jasné, že já přes TOP 09 a lidovce nemůžu nikdy projít. To tak prostě je.

Musel bych to udělat jedině tak, že bych se z toho vydělil, začal sbírat 50 tisíc podpisů, což by asi nebyl problém, protože už se mi jednou povedlo, když jsme dělali petici pro korunu, sebrat 64 tisíc podpisů během dvou měsíců, takže to bych neviděl jako problém. Spíš bych jako problém viděl to, že bych si musel pozastavit členství v ODS, protože by tady byl nějaký oficiální kandidát koalice Spolu, vůči němuž já bych potom kandidoval. To už mi zase připadá takové neloajální, tím bych tu ODS začal nějakým způsobem štěpit, protože část lidí by byla loajální k tomu společnému kandidátovi, část lidí by zase uvažovala třeba o mně, takže se mi do toho nějak zvlášť nechce, protože si myslím, že by to i v té vládní koalici natropilo docela zlé a velké tenze. Já prostě elementární loajalitu k té značce ODS v sobě pořád mám a tohle by podle mě už zavánělo takovou spíš neloajalitou.

Současné funkční období Evropského parlamentu je ve své polovině. O další mandát evropského poslance byste se chtěl ucházet?

Na to je ještě čas. Já teď řeším hlavně ten příští rok. Teď tady mám ke zpracování jednu docela důležitou zprávu, kterou je strategie Evropské unie v indo-pacifickém regionu ohledně obchodu a investice. Pokud to vyjde a dopadne tak, jak si myslím, tak dokonce bude schvalována v prvním týdnu toho českého předsednictví na začátku července. To je teď priorita, moje hlavní práce během následujícího půl roku. Plus nějaké další aktivity směrem k Asii, což je věc, která mě začala hodně zajímat.

Potom nějakým způsobem provést tu EU českým předsednictvím. Předpokládám, že když jsme teď europoslanci vládní strany, tak na nás bude trochu víc vidět a budou se na nás klást trochu větší nároky, abychom to třeba ve výborech ošetřili tak, aby tam nedocházelo k nějakým kontroverzím a podobně. Teď se soustřeďuji hlavně na ten rok 2022 a pak se uvidí.