Nejde se zbavit dojmu, že komunikace mezi Andrejem Babišem a Miroslavem Kalouskem nefunguje. Tohoto dojmu se přinejmenším nemůže zbavit ten, kdo včera sledoval průběh jedenácté schůze Poslanecké sněmovny. Něco tam nebylo v pořádku.

Kalousek jako šéf poslaneckého klubu TOP 09 schůzi svolal, aby sněmovna posoudila postup premiéra Babiše vůči Generální inspekci bezpečnostních sborů (GIBS) a zvláště proti jejímu řediteli Michalu Murínovi. Schůze měla takový průběh, že se Kalousek nemohl Babiše zeptat na důvody, proč by chtěl Murína odvolat, a samozřejmě Babiš nemohl tyto důvody vysvětlit. Jak se stalo v tomto volebním období už potřetí, hlasovací trojkoalice ANO–SPD–KSČM neschválila program, a schůze tedy byla rozpuštěna. Měla dokonce jeden neobvyklý rozměr. Vzhledem k tomu, že se mělo mluvit o GIBS, tedy bezpečnostní instituci, odhlasovali poslanci populistické trojkoalice spolu se sociálními demokraty, že schůze proběhne s vyloučením veřejnosti od samého začátku, tedy také před hlasováním o programu.

V utajení jednali poslanci hodinu, a tak bylo docela dobře možné, že si Kalousek s Babišem názory na případ GIBS vyměnili. Dokonce prosákly informace, že k jakési výměně názorů opravdu došlo, premiér prý ve stručném proslovu uvedl, že ho ve snaze odvolat Murína nevedou osobní důvody, a že je tedy nesmysl podezření, že hodlá prostřednictvím GIBS ovlivnit vyšetřování případu Čapí hnízdo, kde je hlavním obviněným. Přesnou pravdu o průběhu schůze se však nikdy nedozvíme.

Kdo, když ne sněmovna?

Nepochybně je škoda, že k vážné debatě mezi Kalouskem a Babišem nedošlo. Případ GIBS se mohl aspoň do určité míry vyjasnit, v každém případě by se však hrálo podle demokratických pravidel, ve kterých se předpokládá, že se sporné momenty řeší v diskusi, a nejlépe ve veřejné diskusi. Premiér na šéfa GIBS veřejně zaútočil, došlo k úniku materiálů a Murín se nemohl s ohledem na služební předpisy bránit. Mohl by dostat možnost ve sněmovní komisi pro kontrolu GIBS, jenže tu se od voleb nepodařilo ustavit vinou konfliktu vyvolaného nominací „mlátičky“ Zdeňka Ondráčka za jejího předsedu. GIBS je dostatečně významná instituce, aby se tedy její situace řešila na plénu sněmovny, když to nejde jinde.

Lze pochopit, že se Babiš nechce s Kalouskem bavit. Šéf poslanců TOP 09 je proslulý agresivní rétorikou, třeba měl navíc premiér dojem, že jde o nesmyslný osobní útok, a nad tím by každý rozumný člověk pouze mávl rukou. Ovšem to může být maximálně polehčující okolnost a základní problém, že spolu dva významní poslanci nekomunikují, se tím neřeší. Nakonec případ GIBS není důležitý sám o sobě, ale pomalu se stává symbolem Babišova vládnutí a všech jeho sporných momentů.

Premiér bez odpovědnosti

Babiš prý neveřejné jednání jedenácté schůze opustil ještě před jejím ukončením a například předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek to popsal jako projev neúcty. Vždyť poslanci jednali právě o něm. Vtip je v tom, že si premiér tento projev neúcty může dovolit. Teoreticky by se mohl bát, že naštvaní poslanci vyvolají hlasování o nedůvěře. To však nehrozí, protože Babiš ani žádnou důvěru nemá. Fakticky dává najevo dobrou vůli, že vůbec do sněmovny přijde. Ani kdyby se proti němu všichni poslanci vzbouřili, stejně nic nezmůžou. Může také mnohem víc než odejít ze schůze, která se ho osobně týká. Může nutit ředitele GIBS k rezignaci, může měnit jiné vysoké státní úřadníky a rozdělovat státní peníze, jak se mu zlíbí, přesto za své činy nenese žádnou odpovědnost před poslanci, před občany, před nikým, a nemusí ani nikomu nic vysvětlovat.

Demokracie je definována jako vláda lidu nebo vláda jeho zvolených zástupců. Zakladatel Československa Tomáš Garrigue Masaryk zase tvrdil, že demokracie je především diskuse. Vzniká tedy otázka, do jaké míry lze ještě označit za demokratické tuzemské poměry. Případ GIBS a jeho projednávání na jedenácté schůzi sněmovny to znovu připomněly.