Za obrazy s náboženskou tematikou jsme si v našem století zvykli chodit převážně do kostelů či galerií starých mistrů. V současném umění není mnoho autorů, kteří by víru a odkazy na biblická témata považovali za vlastní, ale i světlé výjimky se najdou. Patří mezi ně Daniel Balabán, malíř figurálních obrazů, osobních příběhů, vlastních snů, symbolů a kódů, někdy však i přímých literárních textů, které ve své sdělnosti přebírají roli malby, kde nahrazují nenamalovatelné, či ji doplňují.

Daniel Balabán spolu s generací Jiřího Surůvky, Petra Lysáčka, Hany Puchové a dalších autorů z Ostravska dlouhodobě tvoří silnou protiváhu pražské či brněnské malířské scéně. Jejich skupina Přirození, do které patřili ještě další umělci jako Petr Pastrňák, Pavel Šmíd, Helena Šmídová, Zdeněk Janošec, Rostislav Šupčík, Milan Krupa a Rostislav Němčík, vyvažovala například Volné uskupení 12/15 – Pozdě, ale přece (Jiří Beránek, Václav Bláha, Jaroslav Eduard Dvořák, Kurt Gebauer, Ivan Kafka, Vladimír Novák, Ivan Ouhel, Petr Pavlík, Michael Rittstein, Tomáš Švéda, Jiří Načeradský, Jiří Sopko), později Tvrdohlavé apod.

Už od dob studií Balabán malířsky pojednával své blízké prostředí industriální krajiny, po ukončení akademického působení na pražské AVU a po sametové revoluci vystavoval hojně v zahraničí. Záhy poté se stal vysokoškolským pedagogem na Ostravské univerzitě, kde od roku 1993 vede ateliér a následně i katedru malby. Momentálně tam za ním dochází studovat mimo jiné i syn František.

Jméno Balabán má česká kulturní veřejnost spojené i s Danielovým sourozencem Janem († 2010), oceňovaným literátem, který se podobně jako bratr malíř věnoval existenciálním tématům, případně s evangelickým farářem, strýcem Milanem Balabánem († 2019), disidentem zabývajícím se mimo jiné „hebrejským myšlením“, jak zní název jedné z jeho knih. V osmdesátých letech mladý Daniel u strýce Milana v Praze bydlel a účastnil se jeho bytových seminářů. Na Balabánových obrazech v důsledku životních okolností najdeme témata vzkříšení, Velikonoc, nahého papeže, vyhnání z ráje, postmoderních křížů, mytických bytostí a svatých, pozorujeme v nich cestování v čase, kde malíř spojuje historické odkazy se současnými symboly a osobami, jeho vlastními slovy resuscitaci malby, na které se bytostně podílí už víc než čtyřicet let.