Ministerstvo dopravy pod vedením hnutí ANO tápe ve výstavbě dálnic, realizace pražského okruhu je v nedohlednu a rychlodráhy jsou pouze na papíře, přesto ministr Vladimír Kremlík (za ANO) neustále živí naději na realizaci snu prezidenta Miloše Zemana, tedy kanálu Dunaj-Odra-Labe. Kontroverzní projekt, který by ve svém celku přišel daňové poplatníky na takřka 900 miliard korun, bude znovu řešit vláda.

Ještě ministr Dan Ťok (ANO) vloni předložil vládě studii proveditelnosti, která sama o sobě stála přibližně 22 miliónů korun. Nejvyšší kontrolní úřad zase nedávno připomněl, že se již do splavnění Labe investovala možná zbytečně přibližně miliarda. Ťok chtěl přitom od realizace spíše ustoupit. Navrhoval, aby se příprava zaměřila pouze na propojení Dunaje s Odrou. Agendu ředitelství vodních cest chtěl také převést na ministerstvo zemědělství, čímž by se budoucnost vodních staveb značně zkomplikovala.

Obrat zpět směrem k vodním cestám však přišel s nástupem nového ministra Vladimíra Kremlíka, který je vodní dopravě mnohem více nakloněn a v podstatě zachránil Ředitelství vodních cest. „Došlo k ryzímu zachránění organizace Ředitelství vodních cest, protože ta byla za předchůdce Ťoka paralyzovaná. Organizace nesměla nic nového rozjíždět, pokračovat v přípravách projektů, vypisovat soutěže. Byl pokyn předávat vše na státní podniky Povodí. To bylo naprosto nekoncepční. Pan ministr Kremlík udělal to, co bylo potřeba, aby nedošlo k narušení přípravy staveb,“ uvedl již dříve pro Echo24 šéf společnosti Vodní cesty Jan Skalický.

Obrat přišel také v otázce Zemanova kanálu a především ohledně problematické labské větve. Kanál je tak znovu na vládě. „Studii proveditelnosti koridoru DOL jsme s návrhem usnesení předložili vládě. Navrhujeme zaměřit se zejména na Dunajsko-Oderskou větev. V případě souhlasu vlády bude zadáno zpracování podkladů k vyhodnocení vlivů na životní prostředí. Územní rezerva Labské větve nebude rušena,“ uvedl Kremlík na Twitteru. Vláda se bude studií proveditelnosti o kanálu zabývat nejspíš ještě během října. Podle studie by výstavba celého koridoru vyšla na 585 miliard korun, připojení Labe by přitom stálo více než 300 miliard.

Čerpat vodu z Dunaje

Kromě nákladné investice by však nastal problém s nedostatkem vody. Projekt počítá s tím, že bude potřeba přečerpávat vodu z Dunaje. „Když nebude voda, tak ji budeme čerpat někde z Dunaje? To není jednoduchý předpoklad. Připadá mi celkem nereálná představa, že budeme brát vodu u soutoku Moravy a Dunaje a potáhneme ji až někam k Bohumínu. To by byly natolik šílené náklady, že by tu stavbu musely zdiskreditovat,“ řekl již dříve Martin Rulík z Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.

Ministerstvo původně doporučilo labskou část projektu zcela vyřadit, protože její zahrnutí se podle studie jeví jako rizikové. Po připomínkách některých ministerstev a krajů se však nakonec rozhodlo ponechat pro Labe územní rezervy, které studie vymezila. Zachování rezervy tak do budoucna omezí případné velké projekty na území, kterým by labská část koridoru vedla, pro případ, že by stát později rozhodl i o připojení Labe ke koridoru.

I přesto ovšem ministerstvo vládě doporučilo se prioritně zaměřit na propojení Dunaje a Odry. V případě souhlasu vlády by ministerstvo následně zadalo zpracování podkladů k vyhodnocení vlivů na životní prostředí (proces EIA).

Velkou překážkou pro realizaci celého projektu jsou takzvané Evropsky významné lokality (EVL), které patří do soustavy Natura 2000. Území totiž spadá pod patronaci Evropské unie. Mezi nejvíce problémové oblasti patří Litovelské Pomoraví, Poodří či okolí soutoku Moravy a Dyje. Vodní koridor má sice více variant, přesto se nedokáže problémovým oblastem plně vyhnout. V některých menších případech by podle studie hrozil i nevratitelný zánik biotopu EVL, což by se složitě obhajovalo před EU.

Ekology v souvislosti s kanálem trápí především otázka podzemní vody. Její nedostatek totiž může vést k narušení fungování vzácných lužních lesů, které se v problémových lokalitách nacházejí. „Lužní les je adaptovaný na vysokou hladinu podzemní vody. Aby ten les mohl mít dostatečnou vláhu pro transpiraci (výpar), potřebuje mít trvale vysokou hladinu podzemních vod. Jakékoli narušení může vést k poklesu podzemní vody, což se okamžitě projeví na fungování lužního lesa,“ připomněl Rulík.

S kritikou ekologů nesouhlasí Tomáš Kolařík, ředitel společnosti Plavba a vodní cesty. „Výsledná trasa Dunaj-Odra-Labe byla navržena tak, aby byly její vlivy na přírodu co nejmenší, a měla tak šanci projít přísným ekologickým hodnocením v rámci procesů SEA a EIA. O vodních cestách nelze jednoduše říct, že jsou neekologické, vždyť zákonným hodnocením musely projít i podobné projekty, jako je průplav Seina-sever ve Francii nebo modernizace a rozšíření vodních cest v Německu, které se nyní realizují,“ uvedl již dříve pro Echo24.