Rodná města přivítala občany po návratu z prázdnin záplavou volebních plakátů, které zabírají stále víc billboardů u silnic, okupují autobusové zastávky a visí na každém sloupu veřejného osvětlení. Od Andreje Babiše v tradiční bílé rozhalence přes energicky hledící sociální demokraty nebo žoviální občanské demokraty je možné obdivovat také kandidáty místních sdružení, obvykle poctivě vypočítávající, co všechno v příštím volebním období stihnou. Komunální a senátní volby jsou už za měsíc, kampaň bude krátká, o to však intenzivnější.

Pokud se v této chvíli objeví průzkumy veřejného mínění, pak se na nich za čtyři týdny už mnoho nezmění. Proto se už dnes mohou považovat za mantinely, ve kterých se budou kampaně stran a také volební výsledky pohybovat. Celostátní průzkumy není možné přeceňovat, přece jen se bude volit na komunální úrovni. Přesto mohou napovědět hodně v krajských městech, kde žije třetina obyvatel Česka, i leckde jinde.

Proti zkušenostem z minulých let či desetiletí se nezvykle pohybují preference ANO, které je koneckonců nestandardní stranou. Průzkumy společností Median a Kantar TNS mu připisují 31, resp. 28 procent, tedy zhruba tolik jako při parlamentních volbách v roce 2017. Je to zvláštní. Pokud strany vyhrají volby a sestaví vládu, obvykle jejich preference vyrostou. To se stalo také podnikatelské straně ANO po volbách v roce 2013, kdy například v průzkumech TNS Aisa záhy dosáhlo třiceti procent, i když ve volbách bylo pod dvaceti. K vládním stranám se obvykle přidávají voliči poražených uskupení, kteří se chtějí účastnit vítězného tažení do té doby, než je vláda svými kroky rozzlobí. K tomu však obvykle dojde až za delší dobu, než je dvanáct měsíců od voleb.

Tentokrát však volební vítěz a vládní lídr zůstává na svém, jenom Median a CVVM mu přilepšují o voliče z Okamurovy strany SPD. Naopak posilují dva z konkurentů ANO, především ODS a Piráti, v některých průzkumech ještě komunisté, neoslabuje však s výjimkou zmíněného Okamury nikdo. Kdo slovenského miliardáře volil, ten ještě zachovává věrnost, u ostatních však rozpaky překonávají jakýkoli záchvat sympatie k mediálně všudypřítomnému premiérovi.

Co ještě neslíbil?

Jinými slovy, volební štáb ANO má starosti. Lidé nevolí stranu, ale Babiše, ten však nebude ve městech ani ve volbách do Senátu kandidovat. Je pravda, že v celostátních preferencích si jeho strana drží dostatečný odstup. Podle Medianu je o 17 procentních bodů před druhou ODS, podle Kantaru o třináct procent před Piráty. Až se ovšem šestého října sečtou hlasy ve městech, může proti celostátním průzkumům získat o deset procent méně, jak už Babiš ve městech zažil před čtyřmi lety. Vysoké důchody i rodinné dávky, vyšší mzdy státním zaměstnancům, boj do posledního uprchlíka už slíbil, co jiného ještě mohou jeho kreativci vymyslet?

Po zkušenosti z minulých voleb nelze podceňovat jejich tvořivost a schopnost reagovat na okamžité podněty. Když byl Babiš před rokem obviněn v kauze Čapí hnízdo, dopady skandálu se podařilo hladce převálcovat pomocí kauzy lithium, kterou sice vymysleli komunisté, likvidační zbraň proti ČSSD z ní však vyrobila až média Agrofertu. Tentokrát jsou pracovníci marketingu ANO v horší situaci. I kdyby se jim podařilo vyrobit nějakou kauzu například v Praze, voličům v Brně nebo Ostravě to bude srdečně jedno. Kampaň je musí přesvědčit, že právě volba kandidátů ANO zajistí, že skvělý a blaho rozsévající premiér změní poměry přímo v jejich městech.

Ke všemu bude nutné překonat dosud nejnebezpečnější soupeře, se kterými se ANO dosud setkalo. Už z rozmístění plakátů s Babišem v jednotlivých městech je zřejmé, že se zaměří na panelová sídliště, kde ovšem dnes mají své poslední městské základny dvě jiné strany a třetí na nich chce potvrdit svůj vzestup. Tím, že Jan Hamáček, Vojtěch Filip a Tomio Okamura tentokrát považují za svého hlavního soupeře právě ANO, si může být Andrej Babiš stoprocentně jistý.