Zrušení limitu dvou funkčních období pro čínského prezidenta na právě probíhajícím zasedání „parlamentu“ (Všečínského shromáždění lidových zástupců, VSLZ) vyvolalo značný rozruch ve světových médiích. Trochu ve stínu tohoto symbolického aktu schvaluje přitom VSLZ řadu dalších zásadních změn v čínské ústavě, jejichž výsledkem bude razantní proměna politického systému v zemi. Role čínského prezidenta je jen jakýmsi přívěskem na dvou skutečně podstatných funkcích generálního tajemníka a předsedy vojenské komise.

Zásadní je samozřejmě post generálního tajemníka, kde se koncentruje veškerá moc. Všechny tři pozice zastává od devadesátých let jedna a táž osoba (v čínštině se pro souběh těchto tří funkci používá stejný termín jako pro trojjedinost boží, san-wej i-tchi). Funkce prezidenta převážně jen kamufluje směrem do zahraničí diplomaticky trochu prekérní skutečnost, že v čele čínského státu, či přesněji státostrany, stojí generální tajemník komunistické strany.

Strana, stát a ústava

Je dobré mít na paměti, že například při „prezidentských“ summitech nestojí na druhé straně ani tak nejvyšší představitel čínského státu, ale především hlava čínské státostrany. A naopak, když ČSSD (a samozřejmě KSČM) vysílají své představitele na „setkání politických stran“ organizovaná Mezinárodním oddělením ÚV KS Číny (loni proběhla dvě taková setkání, v Bukurešti a v Pekingu), nestojí proti nim na straně čínských organizátorů jen další „politická strana“, ale i stát. „Setkání politických stran“ se tak stávají spíše obdobou někdejší kominterny, pouze rozšířená o některé nominálně „demokratické“ strany, jež však jen trpně přijímají úlohu komunistického „křoví“.

Jinými slovy, čínský stát není státem v našem slova smyslu, stejně tak jako není KS Číny „normální“ politickou stranou. Tato často přehlížená skutečnost je klíčem k porozumění současným změnám v čínské ústavě, postupně schvalovaným na probíhajícím zasedání VSLZ. Jednou takovou změnou je zanesení „Si Ťin-pchingova myšlení o socialismu s čínskými rysy v Nové epoše“ přímo do ústavy. Stejná klauzule, která dává Si Ťin-pchingovi jakožto „ideovému vůdci“ mnohem větší politickou moc než jakákoli konkrétní funkce, byla již předtím na 19. sjezdu loni v říjnu zanesena do stanov komunistické strany. Zařazení Siho politiky – a ovšem i jeho osoby – do ústavy současně demonstruje, jak tento nejvyšší zákon státu začíná v Číně splývat se stranickými stanovami.

Aby o tom nemohlo být už žádných pochyb, vrátí se nově do ústavy též vedoucí úloha strany, vyřazená z textu v roce 1982. Její tehdejší vyjmutí z ústavy bylo příznačné: otec čínských reforem Teng Siao-pching usiloval ve snaze o vytvoření kontrolních mechanismů proti zneužití moci v systému vlády jedné strany o částečné oddělení této vládnoucí strany od státu. Další pojistkou mělo být takzvané kolektivní vedení a rotace kádrů, jež měly zajistit, že moc ve svých rukou nesoustředí jedna konkrétní osoba, s čímž měla Čína z dob Mao Ce-tunga tragické zkušenosti. Ústavní změny pod taktovkou Si Ťin-pchinga teď oba základní Tengovy principy – kolektivní vedení i odluku strany od státu – demontují.

Demontáž Tengova politického systému

Současně s ústavními změnami dochází k tiché demontáži Tengova politického systému v rámci programu pod nenápadným názvem „prohlubování reformy strany a státních institucí“, schváleného na 3. plénu ÚV KS Číny těsně před zasedáním VSLZ, aby ho mohl čínský „parlament“ obratem odsouhlasit na současném zasedání. Smysl této „reformy“ stručně a jasně vystihuje komuniké z 3. pléna ÚV, citované na zasedání VSLZ členem politbyra Liou Chem: „Prvořadým cílem prohlubování reformy strany a státu je posílení vedení KS Číny ve všech oblastech.“ „Prohloubení reformy“ je jen eufemismem pro likvidaci Tengovy odluky strany od státu. Strana na svém třetím plénu de facto opět pohltila celý stát a čínský „parlament“ teď toto sloučení jen formálně posvětí. Stát se rozplyne ve straně, stejně jako je prezident jen alter ego generálního tajemníka a ústava pouze parafrází stanov strany.

Celá polovina z jedenadvaceti (oko bere) ústavních dodatků se týká zřízení nového orgánu pod názvem Státní dozorčí komise. Dozorčí komise představuje v podstatě rozšíření pravomocí Ústřední disciplinární komise KS Číny, která dosud kontrolovala disciplínu a ideovou uvědomělost členů Strany, na celou čínskou společnost. Ústřední disciplinární komise pod vedením blízkého Si Ťin-pchingova spojence Wang Čchi-šana organizovala od nástupu Si Ťin-pchinga široce medializované protikorupční čistky, jejichž vedlejším účinkem bylo, že se Si dokázal elegantně zbavit všech potenciálních rivalů ve straně. Rozšíření kampaně na celou společnost završí proces upevňování kontroly stranického vedení nad veškerým obyvatelstvem a všeobecného utužování disciplíny vůbec. Někteří pozorovatelé začínají mluvit o paralelách se Severní Koreou.

Investice a dluhy

Jedním z odvětví, kde chce strana posílat své vedení především, jsou finance. Reforma systému dozoru nad bankovními a finančními institucemi patří mezi hlavní témata zasedání VSLZ. V čele reformovaného systému pro finanční dozor má stanout zmiňovaný Liou Che, který bude na zasedání VSLZ s největší pravděpodobností jmenován vicepremiérem pro ekonomiku. Jeho hlavním úkolem bude oddlužení bankovního sektoru a ekonomiky vůbec. Zadluženost čínské ekonomiky představuje podle názoru stranického vedení po desetiletích extenzivního rozvoje na dluh hlavní riziko pro celý hospodářský systém, a tedy pro i stávající politický režim. To vysvětluje tvrdé zásahy v posledních měsících proti velkým čínským společnostem „nezodpovědně“ investujícím v cizině.

Jednou z postižených firem je i CEFC, jejíž dnes již bývalý předseda Jie Ťien-ming je podle všeho vyšetřován právě těmi stranickými disciplinárními orgány, jež se mají na zasedání VSLZ formalizovat a rozšířit na celou společnost v podobě takzvaných dozorčích výborů. Postup „orgánů“ proti Jie Ťien-mingovi bude jako v dalších podobných kauzách záviset na tom, jak vyhodnotí závažnost jeho případných finančních prohřešků. Podobných vyšetřování velkých „soukromých“ firem, které nakládaly při „investicích“ v zahraničí trochu příliš velkomožně se štědrými půjčkami od čínských státních bank, proběhla za poslední rok řada. Některá zřejmě vyústí jen v lehké klepnutí přes prsty, u jiných se předpokládají mnohem tvrdší postihy. U šéfa pojišťovny Anbang, jež se transformovala v obří investiční firmu (proslavila se nákupem hotelu Waldorf Astoria v New Yorku), se mluví o doživotním vězení. Předsedovi Anbangu Wu Siao-chuejovi nejspíš nepomůže ani to, že se oženil s vnučkou Teng Siao-pchinga.

Korupce v Africe

Finanční přehmaty CEFC nedosahují podle pozorovatelů závažnosti situace Anbangu. Předseda Jie má však ještě jeden, zásadnější problém – korupční kauzu v Africe, kvůli níž je v USA vyšetřován jeho blízký spolupracovník, šéf neziskového křídla CEFC Patrick Ho. Ten byl loni v listopadu zatčen v New Yorku a obviněn z uplácení vysokých afrických politiků včetně prezidenta Čadu či ministra zahraničí Ugandy ve prospěch firmy CEFC. Jie Ťien-ming, který byl jako předseda společnosti CEFC Energy i jejího neziskového křídla přímým nadřízeným Patricka Hoa, figuruje v obvinění amerického ministerstva spravedlnosti nepřímo jako spoluadresát (v kopii) některých inkriminovaných e-mailů. Skandál v Africe představuje pro Jie Ťien-minga a CEFC zásadní problém v Číně hlavně proto, že vrhá špatné světlo na hlavní Si Ťin-pchingovu zahraničněpolitickou iniciativu Pás a stezka (BRI). Patrick Ho, Jie Ťien-ming i celé CEFC se stylizovali do role „předvoje“ BRI v různých částech světa. To bylo nejspíš také důvodem, proč se do vyšetřování vložil sám Si Ťin-pching, který prý osobně nařídil Jieho zadržení.

Celý skandál vrhá také podivné světlo na úřad českého prezidenta, kde Jie Ťien-ming zřejmě dosud formálně působí jako čestný poradce. Jedním z bodů obžaloby proti Patricku Hoovi v USA je ten, že v roce 2015 poslal tehdejšímu předsedovi Valného shromáždění OSN Samu Kutesovi půl milionu dolarů poté, co Kutesa jmenoval Jie Ťien-minga svým čestným poradcem. Téhož roku jmenoval tehdy ještě vcelku neznámého Jie Ťien-minga svým poradcem i prezident Zeman. Jmenování bylo oznámeno s několikaměsíčním zpožděním až na podzim 2015 po prvních velkých akvizicích CEFC v České republice.

Zemanovi emisaři v Číně

Miloš Zeman se ve svém inauguračním projevu o mezinárodní korupční aféře nezmínil, ale nepřítomnost jeho poradce mluvila sama za sebe. Jeho absence podle všeho v hloubi duše znepokojuje i českého prezidenta. V úterý vyslal do Číny své nejbližší spolupracovníky, kancléře Mynáře a poradce Nejedlého, v doprovodu Jaroslava Tvrdíka, prý aby na místě zjistili, co se s jeho čínským poradcem děje. Načasování této pozoruhodné mise bylo zvláštní. V Číně, jak známo, probíhá právě zasedání „parlamentu“ VSLZ, které má na programu schvalování zásadních změn v čínské ústavě. Atmosféra v Pekingu je napjatá a je otázkou, zda si někdo na Zemanovu trojici najde čas. Mnoho by jim asi stejně říci nemohl, protože vyšetřování poradce Jie Ťien-minga probíhá podle dostupných informací extralegální formou v utajení.

Pánové Mynář, Nejedlý a Tvrdík přesto s cestou spěchali natolik, že si nechali ujít středeční oslavu Zemanova znovuzvolení i s vystoupeními předních normalizačních umělců. Záležitost jim zjevně připadala naléhavá, byť bylo jen málo pravděpodobné, že by se na místě dověděli něco nového. Nabízí se proto hypotéza, že spíše než zjišťovat nedostupné informace jeli do ČLR vysvětlit čínským soudruhům, jak celá aféra narušuje slibně se rozvíjející česko-čínskou družbu, v níž se Zeman i jeho emisaři dlouhodobě a intenzivně angažují.