Poslední z velkých politických procesů vlády sovětského diktátora Josifa Stalina skončil před 80 lety, 13. března 1938. Takzvaný proces proti jednadvaceti přinesl 18 rozsudků trestu smrti. Poprava někdejších čelných komunistických funkcionářů udělala 15. března 1938 tečku za třetím a posledním monstrprocesem 30. let.

Na odhalení „mezinárodního kontrarevolučního spiknutí“ proti sovětskému režimu pracovala tamní bezpečnost a justice více než rok. Hlavními obžalovanými byli skuteční i domnělí protivníci sovětského vůdce Josifa Stalina – mimo jiné teoretik strany Nikolaj Bucharin, bývalý dlouholetý předseda rady lidových komisařů Alexej Rykov, ale i – zcela v duchu stalinské „logiky“ – bývalý všemocný lidový komisař vnitra Genrich Jagoda.

Proces probíhal podle zaběhnutého scénáře, obžalovaní se ke všemu přiznávali a vojenské kolegium Nejvyššího soudu SSSR tak mohlo vynést předem dohodnuté rozsudky. Osmnáct obžalovaných odsoudilo k trestu smrti zastřelením, tři – Dmitrije Pletňova, Christiana Rakovského a Sergeje Bessonova – k dlouholetým trestům odnětí svobody. Ani oni se ale smrtící kulce nevyhnuli, zastřeleni byli spolu s dalšími 154 politickými vězni 11. září 1941 v lese nedaleko ruského města Orel.

Tři moskevské procesy s údajnými nepřáteli státu se staly jedním ze symbolů Stalinských „čistek“. Podle odtajněných sovětských archivů zatkla NKVD během let 1937 a 1938 asi 1,5 milionu lidí, z nichž bylo přes 680 000 zastřeleno (počet obětí ale mohl být vyšší). Odhady počtu obětí celé Stalinovy hrůzovlády se pohybují od deseti až do 40 milionů.