V tomto horkém létě člověka napadne, že se on sám i jiní lidé chovají nějak divně. Takovou myšlenku spolehlivě probudí vyslechnutí největšího hitu skupiny The Mamas & The Papas z šedesátých let minulého století. „Všechny listy jsou hnědé/ a nebe je šedé/ byl jsem se projít/ jednoho zimního dne/ byl bych v bezpečí a teple/ kdybych zůstal v LA.“ Těmito slovy začíná píseň California Dreamin‘, která je od začátku do konce tesknou vzpomínku na slunečné Los Angeles v zimním New Yorku. Češi a speciálně Pražané jsou v bezpečí a teple, přesto se zdá, jako by raději měli zimu, kdy listy zhnědly a obloha obtížená sněhem je ocelová.

Může to být tím, že málokdo v Praze je z Kalifornie. Také už jsou dávno pryč šedesátá léta, kdy generace květinových dětí hýřila optimismem, zvláště když mohla zažít léto u Tichého oceánu.

Dnes je ve zvyku se děsit všemožnými hrozbami od uprchlíků přes populistické hrobaře demokracie, ruské trolly, nebezpečí žraloků a utonutí v koupališti až k vlnám vedra, které provokují neustálé houkání záchranných vozů. Přesto existuje věcný důvod, proč současné vedro leze na nervy.

Samozřejmě je to tím, že v Praze nejsou pláže, kde rozpálené slunce násobí chladivý zážitek z mořských vln. A je to ještě horší. Nejen v Praze, ale ani v celých Čechách není vůbec žádná voda, pokud by se člověk chtěl vykoupat ve stejně přirozeném prostředí, jako to jde v LA. Teplé léto s sebou přineslo nebývalé sucho, u kterého nikdo neví, kdy skončí ani co s ním dělat. Tím se rozmrzelost prohlubuje a těžko se dá přejít, že tato země i společnost, jež v ní žije, mají opravdu vážný problém.

Vládní program na podporu polopouští

Katastrofy způsobené suchem přicházejí nenápadně, jejich důsledky jsou však větší než u exemplárních případů povodní, na které si každý pamatuje. Značná část Španělska vyschla v šestnáctém století, když se důsledky opakovaných suchých období spojily s nešťastným způsobem hospodaření. Za účelem stavby imperiálního loďstva se vykácely lesy, které se pak proměnily na pastviny pro ovce dodávající nezbytnou surovinu pro textilní průmysl. Když ovce vypásly trávu, krajina přišla o veškeré porosty zadržující vodu a změnila se v polopoušť.

Dnes český stát dotuje velké lány energetických surovin, na nichž půdu zhutňují těžké zemědělské stroje a ze kterých veškerá dešťová voda mžikem odteče. Na druhé straně si státní lesy vinou nevhodného způsobu hospodaření zaměřeného jen na zisk státní pokladny neví rady s kalamitou kůrovce, při níž schnou smrky ve značné části republiky.

Bylo možné zaznamenat, že se v uplynulém týdnu náporem sucha zabývala i vláda, ani však nepřišla řeč na to, že se nějak začne řešit selhání státní politiky posilující dopady sucha na krajinu. Pokud jde o konkrétní opatření proti suchu, zůstala zatím jen na papíře, a to včetně novely vodního zákona, který se chystá už čtvrtým rokem.

Z těch kroků, které se přece jen uskutečnily, označil ministr životního prostředí Richard Brabec v České televizi za vlajkovou loď „dotační projekty na nové zdroje pitné vody pro obce“. Prý se tím zajistí pitná voda pro stovky tisíc lidí, jimž prý vysychají studny. Spojování vodovodů je jistě užitečné, s bojem proti suchu a udržením vody v krajině to však nemá souvislost. Mimochodem, na vládní schůzi bylo schváleno opatření na podporu pěstování řepky, která přitom dopady sucha násobí. Ministři rozhodli, že bude posílen dohled, jestli dodavatelé přidávají do nafty dost oleje z řepky.

Když se člověk setká s kalamitní situací, proti které se náhle nedá nic dělat, je to dostatečný důvod ke znepokojení. Hity ze šedesátých let v Praze ani jinde v Česku nefungují. Listy tu hnědnou dokonce už v létě.