Případ Čapí hnízdo je, jak se zdá, na nejlepší cestě stát se uzlovým bodem trestní, politické i morální rehabilitace Andreje Babiše v našich Nových pořádcích. Je k tomu vlastně tak trochu předurčen. Proč? Nejprve stručná rekapitulace.

Případ Čapí hnízdo

Vše se odehrálo v době, kdy Andrej Babiš neměl ještě ani tušení, že se za pár let stane ústřední postavou české politiky. Jeden z nejbohatších lidí v ČR se rozhodl, že si pro management své firmy zřídí luxusní rekreační a ovšem taky vzdělávací středisko (definice zněla: „multifunkční areál pro ubytování, pořádání firemních akcí a pro trávení volného času“). Ve snaze minimalizovat své ztráty a maximalizovat své zisky provedl přitom cosi jako skok dobré hospodyňky pro pírko přes plot. Nešlo o velkou sumu (tedy ve světě miliardářů): jen o pouhých padesát milionů Kč.

Styl skoku byl volný. Takové věci v té době prý dělal kdekdo. Zároveň bylo všeobecně jasné, že se dělat nesmějí (tedy samozřejmě jen pokud se prokáže, že se odehrály opravdu tak, jak se to dnes jeví mnohým, včetně autora tohoto článku).

A jeví se takto: pan Babiš v letech 2007-8 ukousl ze svého podnikatelského impéria maličký kousek a proměnil ho v akciovou společnost s akciemi na majitele. Tím přestalo být jasné, komu ten kousek vlastně patří, a mohl požadovat dotaci pro malé a středí firmy od Evropské komise, kterou taky obdržel. Dotace pokryla jen část nákladů při budování Hnízda. V tomto stavu taky akciovka setrvala po celých pět let, po něž měla Evropská komise právo se ve způsobu využití dotace šťourat. Pak pan Babiš poděkoval a strčil si Čapí hnízdo do kapsy. To ovšem učinil v době, kdy už byl na politickém vzestupu. Akce tehdy začala přitahovat pozornost veřejnosti i kompetentních orgánů a pan Babiš musel vysvětlovat. Během vysvětlování v Poslanecké sněmovně vybrebentil, komu patřily „akcie na majitele“: totiž jeho družce a nynější choti a jeho dvěma dospělým dětem. Je zjevné, že vykládat si celou tu záležitost jinak, než jak vypadá na první pohled, si žádá enormně mnoho fantazie a dobré vůle. Asi proto upoutala záležitost i pozornost unijního orgánu OLAF (Evropský úřad proti podvodům).

Otázka „jak to vlastně bylo“ se těsně pojí s otázkou „jak se to dá prokázat“. A zde začal problém. Když se „orgány činné v trestním řízení“ začaly případem Čapí hnízdo zabývat, byly „Staré pořádky“ (tedy podle mne polistopadový demokratický režim) už ve značném rozkladu a babišovské „Nové pořádky“ na mohutném vzestupu. Andrej Babiš se těšil nadstandardní důvěře v některých orgánech policie a mezi některými státními zástupci. Policie spadala pod ministerstvo vnitra, které v Sobotkově vládě připadlo ČSSD, rezort spravedlnosti patřil Babišovu hnutí. Na takto vymezeném teritoriu se rozvinula mohutná ofenziva ANO proti sociální demokracii. Bojovým heslem byly podvody a korupce a ČSSD nakonec, pokud jde o důvěru voličů, utrpěla drtivou politickou porážku. Přesto se ještě předtím podařilo dovést kauzu Čapí hnízdo do stádia trestního stíhání.

Situace se změnila

Po loňských říjnových volbách do PS se rozvržení sil na politické scéně diametrálně změnilo. V Poslanecké sněmovně dominuje virtuální koalice ANO, SPD, KSČM. Vládne Babišova menšinová vláda opřená o důvěru prezidenta Zemana. Rýsuje se, že se do této party zapojí i zničená ČSSD. Opozice i nezávislá média výrazně ztratily na váze. Je nepředstavitelné, že by v tomto politickém prostředí mohla natrvalo odolávat i soudní moc, protože právní stát a nezávislé soudnictví mohou existovat jen v rámci demokratického politického uspořádání.

Pro Andreje Babiše je ovšem kauza Čapí hnízdo i nadále nepříjemnou zátěží (mohl by sám nakonec spadnout mezi „politiky, co nemakali a kradli“. Zároveň se mu vzhledem k změněné politické konstelaci rýsuje příležitost, jak se toho ódia zbavit.

Případ Čapí hnízdo je jistě vážná věc a měl by být doveden do všech důsledků (je otázka, zda a jak se to teď může povést). Vlastního „problému Babiš“ se ovšem dotýká jen okrajově. Vlastní problém je skutečnost, že se v těle nepevné české demokracie vyvinul rakovinný nádor, Babišova multifunkční „rodinná firma“, zahrnující ekonomické, politické i mediální podnikání, a usiluje ovládnout Českou republiku. Něco podobného do demokracie nepatří. Takové uskupení má proti „standardním“ politickým útvarům obrovskou přesilu. V hnízdě pěničky se usalašilo kukaččí mládě. Podstatou demokracie je oddělení politiky, podnikání a médií. Tady bylo najednou zrušeno.

Je to ovšem politický problém a je třeba ho řešit politicky: to znamená přesvědčit nejen sebe, ale taky své bližní, veřejnost, aby se ho zbavila prostředky, které jí dává ústava a zákony.

„Boj proti Babišovi“ se ovšem v posledních letech soustředil v prvním plánu na „Čapí hnízdo“ a podobné oligarchovy aktivity. Probíhal v rámci „boje proti korupci a podvodům“ a byl to vlastně v jistém slova smyslu pokus porazit Babiše jeho vlastní zbraní, která se osvědčila. Jenomže boj o demokracii nelze takhle jednoduše přehrát na policisty, státní zástupce a případně nezávislé soudy. K tomu, aby policisté, státní zástupci a soudy mohli vykonávat svou práci, je třeba zajistit a udržet demokratický politický prostor. Od toho jsou tu politici. K zajištění prostoru náleží čelit takovým jevům, jako je Babišova multifunkční „rodinná firma“. Pokud se to průběžně a výrazně neděje, jde o alibismus a uhejbáctví, které jsou předem odsouzeny k neúspěchu. Česká politika (až na nečetné výjimky) se soustavně vyhýbala přímé konfrontaci s „fenoménem Babiš“ a babišismem. (Výmluvným příkladem je prezidentský kandidát Drahoš, který se problému Babiše a Nových pořádků vyhýbal tak cílevědomě, že nakonec svůj prezidentský souboj neslavně prohrál proti protivníkovi, jenž ani náhodou nebyl neporazitelný.) Všichni měli plná ústa toho, že „Antibabiš“ a „argumentace ad hominem“ jsou nevhodné a nepřípustné. A byl to přitom jen projev kapitulantství před silným protivníkem. Policisté, státní zástupci a soudci politikům demokracii neubrání. To musí dělat demokraté společně.

„Případ Čapí hnízdo“ je dnes, jak se zdá, v dosti tristním stavu. O tom, jak rozhodl státní zástupce o stížnostech trestně stíhaných, víme zatím jen z toho, Po k věci řekla mluvčí Pražského státního zastupitelství a někteří obhájci. Pan Faltýnek a další dva lidé z představenstva někdejší ZZN Agro byli obvinění zproštěni. „Trestní stíhání těchto obviněných bylo podle státního zástupce neodůvodněné a minimálně předčasné, protože se policii nepodařilo doložit, že by tito splňovali všechny znaky stíhaného trestního činu, především pak subjektivní stránku věci“ (tj. vědomě se podíleli na projektu získání eurodotace). Tím dostává obvinění první vážnou trhlinu a vypadá to, že případ nakonec ve změněné politické situaci uvízne v neřešitelných tahanicích.

Celý slavný a hlučný boj proti podvodům a korupci se pak snad konečně i lidem s dlouhým vedením začne konečně jevit jako nestydatá potěmkiniáda, jejímž jediným smyslem je zastřít to, co tu už pár let skutečně probíhá: totiž podloudná demontáž polistopadové demokracie. Jenomže – bohužel už je tak nějak pozdě.

Dnešní kontext

Případ Čapí hnízdo je největší a nejhlučnější z řady událostí, v nichž se v posledních dnech realizují „Nové pořádky“. Skoro zároveň senát pražského Krajského soudu zprostil obžaloby někdejšího kriminalistu ÚOOZ Jiřího Komárka. Ten během divokého zápasu o Policii ČR v létě 2016 veřejně nařkl policejního prezidenta Tuhého za účast na „brutálním úniku informací“ v rámci objasňování trestné činnosti. Hlavní důkaz se během vyšetřování zhroutil. Prvoinstanční soud Komárka uznal vinným ze zneužití pravomoci a odsoudil jej k podmíněnému trestu. Odvolací soud teď sice konstatoval jistou nevhodnost Komárkova jednání, zároveň však dospěl k závěru, že jeho cílem nebyl žádný osobní prospěch. Rozsudek je pravomocný. Jedinou možnost, jak věc vrátit do hry, má v rukou žalobce, který se může dovolat k Nejvyššímu soudu. Žalobce zatím váhá. Lidsky ho sice chápu, ale dovolat by se ze zásadních důvodů měl, rozsudek je podle mého skandální. (O věci jsem podrobněji psal zde – link: http://www.bohumildolezal.cz/texty/rs3718.html).

Další událost, tentokrát z legislativy, je případ poslance Pirátské strany Peksy. Pan Peksa na jednání delegace zahraničního výboru PS ve Švédsku údajně prohlásil, že pan Babiš rozkrádá dotace a je trestně stíhaný. Babiš se cítí být uražen, a podal proto podnět k mandátovému a imunitnímu výboru PS. Poslanci hrozí finanční postih až do výše jednoho měsíčního platu. Pokud by výbor rozhodl v jeho neprospěch, může se ještě odvolat k plénu Sněmovny. Jenže: jak ve výboru, tak v plénu má většinu virtuální koalice ANO – SPD – KSČM. Případné potrestání pana Peksy by nepochybně mělo dopad na svobodu vyjadřování poslanců – přitom pan Babiš je pořád ještě důvodně podezřelý ze zneužití dotace.

A konečně exekutiva, a to přímo její hlava. Prezident Zeman seznámil v TV Barrandov širokou veřejnost s výsledkem šetření ohledně výroby nervově paralytického jedu Novičok v ČR. Zatímco podle BIS se jed u nás nevyráběl, podle Vojenského zpravodajství v malém množství ano, následně byl zničen. Zeman sdělil veřejnosti, že se přiklání k tomu, co sdělilo VZ. Následovala salva nadšených reakcí z určitého výseku světové veřejnosti, totiž z nejvyšších míst v Moskvě. To, co hned poté vyšlo najevo, stojí za dementi typu Rádio Jerevan: nešlo o Novičok, ale o jinou látku, a nebyla vyráběna, nýbrž v mikroskopickém množství testována.

Vyjádření pana prezidenta je v krátkých dějinách ČR bezprecedentní. Stálo by za to, aby bylo prověřeno Ústavním soudem v rámci ústavní žaloby podle článku 65 Ústavy ČR. Je to však v současné době nemožné, protože virtuální většina v PS (ANO, KSČM, SDP) se postará o to, aby vůbec nebyla podána. A nejspíš nejen ona.

Nedělejme si iluze

Po sociálních sítích a po českých náměstích se nyní šíří jakási vlna nespokojenosti s Novými pořádky. Neměla by se však přeceňovat. Ve skutečnosti se nový establishment těší podpoře či shovívavé toleranci většiny národa. Ukazují to výsledky voleb i průzkumy veřejného mínění. Veřejné protesty byly doposud nepříliš energické a zejména v Praze úplně bezobsažné. Politická opozice je velmi slabá (v PS má 48 hlasů, ČSSD a Piráti jsou přinejmenším krajně nespolehliví). Jistě, proti Novým pořádkům je třeba v rámci daném Ústavou i zákony bojovat. Aby to vůbec šlo, je třeba se zbavit nepatřičných iluzí.