Udržet se u moci a ztratit budoucnost? Tak zní hamletovská otázka politiků CDU a SPD, kteří jen se sebezapřením snášejí velkou koalici kancléřky Angely Merkelové. Po nedělním fiasku obou stran při volbách ve spolkové zemi Hesensko se čeká, kdo první řekne: „Už toho bylo dost!“

Předběžné výsledky byly v pozdních večerních hodinách jednoznačné. V Hesensku, jedné  z pěti velkých spolkových zemí Německa, ztratila vládní Křesťansko-demokratická unie (CDU) i opoziční sociální demokracie (SPD) po jedenácti procentech hlasů. Nikdo nepochybuje o tom, že viníkem není nikdo z místních politiků, ale spolková vláda kancléřky Merkelové, kterou tvoří velká koalice právě CDU a SPD. Od jejího vzniku letos na jaře proběhly ještě jedny důležité volby v Bavorsku, při kterých zaznamenala unie i SPD úplně stejné ztráty. Němcům současný styl vládnutí vadí, a proto dávají přednost Zeleným nebo Alternativě pro Německo (AfD), které si v Hesensku polepšily o 8–9 procent. Jak dlouho je možné ještě takhle prohrávat? ptala se značná část komentářů při včerejším volebním večeru.

Křesťanští demokraté k tomu zarytě mlčí, i když velmi dobře vědí, že se čas k rozhodnutí krátí. Příliš dlouho spoléhali na pragmatické dovednosti předsedkyně Merkelové udržet se u vlády. Její předchůdce Helmut Kohl ovládl Bundestag v roce 1983 s 49 procenty hlasů. Pak postupně ztrácel a o 15 let později prohrál se ziskem 35 procent. Stejný zisk stačil roku 2005 jeho nástupkyni Merkelové k vítězství a od té doby s jednou výjimkou také ona postupně oslabuje. Svou slabost však využívá k upevnění moci. Potýká se s volebními paty i útěkem voličů k pravicově-radikální AfD, ovšem právě v politických krizích se uplatní nepostradatelnost předsedkyně sice slábnoucí, přesto dosud nejsilnější německé strany.

Výhody i nevýhody takové politiky jsou každému jasné. Dosavadní premiér Hesenska Volker Bouffier (CDU) ve volbách získal jen 27 procent, přesto je nejsilnější. A i když nedá dohromady bezpečnou koalici s dosavadním partnerem, tedy Zelenými, nabízí se jako třetí spojenec liberální FDP. Jinou možnost volební výsledky ani nenabízejí, vzhledem k tomu, že s AfD jako koaličním partnerem nikdo nepočítá. Bouffier v předvolební kampani kancléřku hájil, protože si spočítal, že její kritikou by ztratil ještě víc. Premiérskou funkci si udržel, proč by si stěžoval po volbách? Z pohledu kancléřky je potíž v tom, že si Bouffier stěžovat bude, pochopitelně zatím uvnitř strany. Angela Markelová si bude muset vážně rozmyslet svůj plán, požádat o potvrzení funkce předsedkyně CDU na prosincovém sjezdu. Křesťanští demokraté nemají dobré zkušenosti s šéfem vlády, který by zároveň nebyl stranickým předsedou.  

Teď, anebo za tři roky

Pokud křesťanským demokratům zatím nezbývá než mlčet, druhý partner z velké koalice Angely Merkelové musí mluvit o to víc. Sociální demokraté nejen ztrácejí hlasy, ale postupně také mocenské pozice. Dosud měli výhodu, že se jako druhá nejsilnější strana mohli profilovat jako opoziční vůdce nebo vstoupit do velké koalice, ovšem v Hesensku se stejně jako předtím v Bavorsku ukázalo, že současné výsledky už na bezpečnou většinu s křesťanskými demokraty nestačí. Tím spíše, že udržet pozici druhé nejsilnější strany se SPD nedaří ani v Hesensku, kde svého času byla tak silná, že mohla vládnout sama s absolutní většinou.

Očekávanou bouři se pokusila předsedkyně Andrea Nahlesová zastavit výrokem, že „nemůžeme akceptovat současný stav vládnutí“. Tím se snaží usměrnit hněv straníků, kteří by nejraději odešli z velké koalice okamžitě, a doporučuje jednání, při kterém by SPD získala silnější pozici ve vládě a lepší příležitost přesvědčit voliče o svých kompetencích. Výrok byl ovšem citován hlavně kvůli podtextu. Nahlesová je připravena z velké koalice odejít, pokud by jinak nešlo udržet funkci ve straně. Teprve v příštích dnech se uvidí, jak velká bouře se strhne a čemu bude předsedkyně čelit. Jednou větou: Předčasné volby v Německu jsou na spadnutí.

Přesto se dá očekávat, že příznivci velké koalice, kteří s ní spojili svou kariéru, právě v této chvíli napnou všechny síly, aby kancléřku a její vládu udrželi. Německo nečekají významnější volby do roku 2021, stačí tedy ustát hesenské fiasko a pak už bude tři roky klid na práci. Pokud se dnes nenajde mezi křesťanskými ani sociálními demokraty dostatečně přesvědčivý mluvčí, který by poukázal na dlouhodobou neudržitelnost poměrů, velká koalice přežije bez ohledu na jakékoli následky.