Čtyři měsíce od voleb nemá česká vláda důvěru. Také nejde o obvyklé domlouvání parlamentní většiny, probíhá složitější proces, který se ve světě nazývá „state capture“. Tento termín se obvykle překládá jako „převzetí státu“ a označuje situaci, kdy se rozhodujících státních funkcí chopí jedna ekonomická skupina. Pokud podřídí Českou republiku svým zájmům miliardář Andrej Babiš, stane se Česko vzorovým příkladem, jak má takové převzetí státu vypadat.

Největší jihoafrický skandál posledních let se odehrál 30. dubna 2013 na vojenské základně ve Waterkloofu. Na žádost šéfa protokolu jihoafrického prezidenta Jacoba Zumy zde přistál Airbus A330 s více než dvěma sty civilními pasažéry z Indie. Mířili na svatbu Vegy Guptové, neteře tří bratrů, významných podnikatelů Adžaje, Atula a Radžeše Gupty, a zasloužili si prý zvláštní zacházení. Případ byl posuzován jako ohrožení národní bezpečnosti. Přece není možné pustit zahraniční výpravu na přísně střeženou vojenskou základnu. Historie z Waterkloofu však veřejnost pobouřila hlavně jako doklad, že Guptové  používají stát jako servisní organizaci pro rodinnou oslavu. Tato zkušenost rozpoutala mediální válku, kterou proti Guptům a Zumovi vedli opoziční politici a nespočet aktivistů. „Guptové kolonizovali Jižní Afriku a Zuma jim dělá koloniálního správce,“ prohlásil Julius Malema, šéf strany Bojovníci za ekonomickou svobodu, a dal tím najevo, že smír není možný.

Mezinárodní ohlas byl značný a Jihoafrická republika od té doby slouží jako nejlepší ilustrace pro převzetí státu. Samotný termín pochází od Joela Hellmana, děkana Georgetownské univerzity ve Washingtonu, který jako šéf ekonom Světové banky zkoumal korupci ve východní Evropě a Střední Asii. Poměry ve státech, které se právě zbavily komunistické vlády a dosud nedokázaly vytvořit instituce demokratického kapitalismu, už nebylo možné popsat jako obyčejné podplácení. Korupční praktiky se staly součástí politického systému, a vyšší kvalita tedy vyžadovala nový termín. Podle Hellmanovy definice k převzetí státu dojde, když skupina firem dokáže změnit pravidla hry. „Prostřednictvím provizí představitelům důležitých institucí si mohou zajistit hlasy zástupců lidu, potřebné změny zákonů i soudní rozhodnutí,“ říká obvyklá definice. Naopak proti vůli těchto firem nemůže nic prosadit parlament, vláda ani soudy.

Popis praktik postkomunistických režimů se ještě lépe uplatnil v Jižní Africe. Právě tam všechno svědčí pro to, že stát ovládla jedna rodinná firma ve spojení s jedním konkrétním politikem. Nový model korupce tak lze ilustrovat opravdu srozumitelně. Teď se však zdá, že Česko bude ještě lepším příkladem. Pokud se v Jižní Africe symbióza prezidenta a firmy označuje slovem Zupta (ze jmen Zuma a Gupta), u nás se spojily vláda a podnikatelský záměr v jedné osobě.

Druhá kolonizace Afriky

Příběh Guptů se Babišovi podobá v mnoha detailech. Bratři Adžaj, Atul a Radžeš se do Jižní Afriky přistěhovali z Indie roku 1993 záhy po zrušení apartheidu a jejich první firma Sahara Computers se uplatnila v obchodu s výpočetní technikou. Další firmy začaly využívat, co je v Jižní Africe nejcennější, ložiska uranu a zlata. Guptové se pustili do výroby důlních zařízení, založili investiční firmy a leteckého dopravce Jet Airways. Střechou podnikání, jakýmsi africkým Agrofertem, se stala společnost Oakbay.

V roce 2003 správně vsadili na místopředsedu Afrického národního kongresu (ANC) Jacoba Zumu, zaměstnali i jeho manželku a syna. S podporou Guptů se Zuma v roce 2009 stal předsedou ANC a za dva roky i prezidentem. V rámci prezidentského systému to znamenalo, že může instalovat Guptům nakloněné ministry. Postupně se začaly na veřejnost dostávat zprávy, jak holding Oakbay využívá politické kontakty pro získání licencí k těžbě nerostů. Guptové se zapletli do plánů pořídit pro Jihoafrické dráhy šest set vlaků z Číny, podle agentury DW se účastnili předběžné dohody s Rosatomem na stavbu osmi jaderných reaktorů. Propuklo několik skandálů, které popisovaly, jak rodina Guptů prosazovala své lidi na ministerská místa. Její vliv na veřejnou sféru popsal odborový šéf Zwelinzima Vavi jako „stínovou vládu“, výnosy rodinné firmy z politických konexí odhadl spolek investigativních novinářů amaBhungane na deset milionů dolarů během šesti měsíců. V přepočtu to znamená půl miliardy korun ročně.

Souručenství rodinné firmy s prezidentem Zumou stálo na mediální divizi, do které patřil deník The New Age a televize ANN7 včetně blízké spolupráce s mezinárodním kanálem al-Džazíra. S jejich pomocí se dařilo vyhrávat volby i tlumit korupční skandály, přesto se nakonec právě média stala kamenem úrazu. Počátkem roku 2016 dosáhly skandály takové úrovně, že Guptové zakoupili britskou PR agenturu Bell Pottinger, aby na sociálních sítích zlepšila obraz firmy i prezidenta. Britové chtěli korupční obvinění zakrýt vyvoláním rasových konfliktů. Proto označili kritiku Guptů a Zumy za snahu „bílého kapitálu“ zlikvidovat indickou konkurenci, případně pokus skutečných korupčníků poškodit poctivého prezidenta. Tím způsobili mezinárodní skandál a fakticky umožnili koncem roku publikaci Zprávy o převzetí státu (State Capture Report), kterou vypracovala o politickém byznysu Guptů komise pod vedením advokátky Thuli Madonselové. Jakkoli státní zástupci zdržovali vyšetřování korupčních případů ze zprávy Madonselové, letos v lednu už museli začít. Guptové prodali média a převádějí své aktivity do Dubaje. Zuma přišel o místo šéfa ANC, jako prezident skončí napřesrok.

Sčítání polistopadových hříchů

S menším úspěchem se expresivní obrat o převzetí státu využívá ve východní Evropě, i když odtud pochází. Jako ideální nástroj ho objevili zahraniční publicisté, když popisují případ Chorvatska. Tamní vlády sloužily „novému jugoslávskému králi“ Ivicovi Todorićovi, majiteli potravinářského koncernu Agrokor, až do loňského jara, kdy Agrokor zkrachoval. Jinde slouží nejvýš k abstraktním popisům, jak podnikatelé dokážou ovlivňovat málo ukotvené vlády. Češi zatím termín nepoužívají.

Podle studie Abby Innesové z London School of Economics má Česko pro převzetí státu soukromými firmami vhodné podmínky. Nepatří k zemím jako Polsko, Maďarsko, Estonsko nebo Slovinsko, kde po pádu komunismu vznikly z někdejších disidentských hnutí tzv. ideologické elity a kde tyto nové elity dokázaly převzít politickou kontrolu. Stejně jako v Bulharsku nebo Rumunsku se v Česku uplatnily tzv. „masové elity“ (v originále mass elites). Termín izraelského politologa Shari J. Cohena popisuje nomenklaturní kádry nebo příslušníky šedé zóny komunistických režimů, kteří byli zvyklí na ovládání širokých mas. Dokázali se adaptovat na demokratický kapitalismus, přitom nesledují na rozdíl od Poláků nebo Maďarů ideologické cíle, ale „krátkodobé osobní zájmy“. Politika pro ně není hlavním oborem činnosti, ale nástrojem k získání politické moci, která slouží hmotnému prospěchu. Za vzorový příklad slouží česká opoziční smlouva z roku 1998, kdy se ČSSD a ODS s protikladnými programy dohodly na rozdělení postů ve státní správě. Slovy amerického ekonoma Anthony Downse: „Politický program slouží k volebnímu vítězství, místo aby volební vítězství posloužilo realizaci programu.“

S procesem převzetí státu na regionální úrovni byl konfrontován premiér Mirek Topolánek, který před deseti lety upozornil na politicko-ekonomickou moc krajských „kmotrů“. Omezit vliv ekonomických skupin na politiku se pod tlakem veřejnosti pokoušel premiér Petr Nečas, přesto protikorupční kampaň způsobila v roce 2013 volební převrat, který vynesl důležitá místa ve státní exekutivě podnikateli, jehož podnik v celé zemi nejvíc vysával státní rozpočet.

Účast miliardáře Babiše na vládě v letech 2013–2017 dosud nebyla popsána jako převzetí státu, i když symbióza Agrofertu s Českou republikou došla daleko. Zisk Agrofertu z dotačních programů a obchodů se státem se v letech 2013–2017 zhruba zdvojnásobil a dosáhl podle odhadu Týdeníku Echo tří miliard korun ročně. Jedním z prvních kroků vlády, kde byl Babiš ministrem financí, bylo hned na jaře 2014 odpuštění daní ve výši 2,2 miliardy Babišovým firmám CS Cabot, Fatra, Lovochemie, Olma, Pekárna Zelená Louka, Penam, Preol, Precheza a Vodňanská drůbež. Ještě téhož roku vláda nabídla investiční dotace i největším potravinářským firmám. Díky tomu se podpora zemědělcům Agrofertu, která před rokem 2013 nepřekročila 700 milionů ročně, zvětšila do tří let o 200 milionů. Zároveň český stát hájí dotace miliardářům před Evropskou komisí. Dřevařská divize Agrofertu s názvem Uniles během čtyř let ztrojnásobila počet zakázek od státních Lesů ČR. V roce 2013 kontroloval Agrofert třetinu tuzemských kapacit na výrobu bionafty z řepky, o tři roky později státní firma Čepro, která je pod kontrolou ministerstva financí, nakupovala bionaftu od jediného českého producenta. Dodávky od Agrofertu se v letech 2014–2016 zvýšily na dvojnásobek, mimo jiné i zásluhou speciálního zákona, který umožňuje dotovat bionaftu částkou 1,5 miliardy ročně. Stát podporuje Babišovy bioplynové stanice, jeho zboží vozí státní společnost ČD Cargo atd. Uspokojivou bilanci prozrazují výroční zprávy Agrofertu. Po tři roky vládnutí se roční zisk držel poblíž hranice deseti miliard, dlouhodobý majetek se zvýšil o třetinu na bezmála 80 miliard.

Agrofert spoléhá na blahovůli státu nejen v dotacích. Skandál s jeho korunovými dluhopisy nechtěli finanční úředníci zpočátku vůbec vyšetřovat, pod politickým tlakem ustoupili, zahrnuli ovšem případ Agrofert do nepřehledného šetření o 400 firmách. Stát hradí pokutu 900 milionů za nepořádek v dotacích na dojnice a důsledně odmítá potvrdit či vyvrátit informace, že viníkem byly Babišovy firmy. Daňoví poplatníci zaplatí celých 50 milionů na rodinné sídlo.

Sněmovna rozhodne

Stát a Agrofert jedno jsou, Guptové by mohli závidět. Vyšetřovatelka Madonselová by o Česku dokázala napsat dlouhou zprávu. Přesto zahraniční experti dosud nezahrnuli Babišovu kolonizaci do výčtu slavných případů state capture. Za předchozí vlády sociální demokraté a lidovci nakonec posilování miliardářova vlivu bránili. Přesto po jeho jmenování premiérem zbývá jen pár kroků, aby převzetí státu dokončil v unikátní míře. Obsazuje zbývající ministerstva, do konce února ovládne Všeobecnou zdravotní pojišťovnu. Hlasování o důvěře pro menšinovou vládu ANO bude zkouškou, jestli už má podnikatel pod kontrolou také sněmovnu, vyšetřování Čapího hnízda lakmusovým papírkem, jak je na firmě závislá justice. Proč se tomu neříká převzetí státu?

Pád Jacoba Zumy a rodiny Guptů nezpůsobily jenom skandály a neúspěšný pokus rozpoutat rasové nepokoje. Vizitkou jejich vlády byla ekonomická stagnace v posledních třech letech a růst nezaměstnanosti k 25 procentům. Češi mají podobnou zkušenost s návratem ekonomické deprese v období opoziční smlouvy. Dnes Česku jako záložní ekonomice prosperujícího Německa nic podobného bezprostředně nehrozí, riziko však roste. Svědčí o něm katastrofální výkony Babišových ministrů dopravy nebo obrany, pražského magistrátu či propad domácí produkce potravin. Pokud člověk v první řadě sleduje zájem firmy, na budoucnosti státu a jeho obyvatel tolik nesejde.