komentář

Boj proti stále neviditelnějšímu nepříteli

komentář
Boj proti stále neviditelnějšímu nepříteli

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Koronavirem se nesmí nakazit ani 400 Čechů denně, jinak zůstanou i nadále zavřeni v karanténě s omezenou možností vycházet. Tak zní výhrůžka hlavního vládního experta Romana Prymuly. Občanům v nouzovém stavu nezbývá než mlčky sklopit zrak a čekat, co přijde. Ovšem i samotné čekání na zmírnění celostátní karantény přináší každým dnem novou zkušenost. Třeba už jenom zkušenost, jak vláda vybavená neomezenou pravomocí postupně zpřísňuje podmínky pro to, aby nás ze stájí konečně pustila do širšího výběhu.

Nouzový stav a zákaz vycházení byly vyhlášeny ve chvíli, kdy „čínská breberka“ (jak virus nazývá Dana Drábová) vyvolala absolutní paniku jen využitím statistiky počtu nakažených. Pokud bude nemocných přibývat týdně desetkrát, jako to zpočátku zažila Itálie nebo Španělsko, do pěti nebo šesti týdnů onemocní většina populace, zdravotnictví se zhroutí a to bude znamenat, že počet obětí na životech se bude počítat na procenta všech žijících Čechů, Italů, Němců atd. Udrží se „smrtnost“ na dvou procentech jako v Německu, anebo se přiblíží k deseti procentům jako v Itálii?

Když není důvod, musí se vyrobit

Brzy se ukázalo, že se smrtností to není tak vážné a také ona „exponenciální křivka“ nakažených se začala sklánět dolů. Další podmínkou uvolnění karantény proto byla vyhlídka, že se počet nakažených začne ze dne na den snižovat. V některých zemích zaznamenali pokles už v prvním dubnovém týdnu, jinde, například v Česku, v týdnu před Velikonocemi. Když úřady evidují jen zlomek nakažených z minulých dnů, pak je třeba vymyslet další kritérium, třeba pokles aktivních případů nemoci COVID-19, tedy větší počet uzdravených než nově nakažených. Jenže i to bylo v mnoha zemích splněno a Česko se této vyhlídce blíží. Ještě je možné tvrdit, že přibývá počet těžkých případů, které musí být umístěny v nemocnicích, dokonce na jednotkách intenzivní péče, někdy také s podporou dýchání. Ovšem Německo už hlásí, že i počet vážně nemocných stagnuje a že obavy z nedostatku zdravotní péče už jsou zbytečné. Čím tedy oddálit nutnost, aby se pro běžného občana znovu otevřel svobodný prostor? Jde to snadno. Samozřejmě je třeba udržet zavřené hranice, aby nás nenakazili cizinci. Za nové kritérium pro vnitřní karanténu pak stačí stanovit pevné číslo nově nakažených, které se už dá vyrobit podle potřeby.

Epidemie koronaviru se stává typickým případem selhání statistiky. Felix Peterhammer z univerzity v Řezně už počátkem dubna předpověděl, že počet nových případů nepřekročí v Německu denně pět tisíc. Víc totiž nedokážou místní laboratoře naměřit. Jinými slovy, počet nových případů neříká mnoho o rozšíření nákazy, spíše o technologickém vybavení dané země. Je pravda, že podíl pozitivních testů všude v Evropě klesá, ovšem pokud se podaří kapacity rozšířit, je možné přinejmenším vyrobit trend, podle kterého se například ke čtyřem stovkám nakažených někdy v budoucnu dostaneme.

Každá sezona jednou skončí

Dosud si nikdo nedal práci s tím, aby prokázal, že karanténa zpomalila rozšíření viru. Z obecných dat pouze vyplývá, že denní počet nakažených klesá ve všech evropských zemích, které vyhlásily striktní zákaz jako Česko nebo Itálie, i v těch, které se po vzoru Dánska spokojily s mírnější regulací. Údaje o nemocných stagnují pouze v zemích bez zákazu, tedy ve Švédsku a Nizozemsku. Rozdíl mezi superpřísným Českem a benevolentním Švédskem tedy existuje, ovšem dvojnásobný počet evidovaných případů ve Švédsku nenaplňuje žádnou z temných vizí, kterými vlády vysvětlovaly zavedení apartheidu na počátku epidemie.

Je jisté, že se koronavirus rozšířil mnohem více, než hlásají pochybné údaje o počtu nakažených, které obvykle nezahrnují ty, kdo se nemoci ubránili bez jakýchkoli příznaků. Předběžné výsledky průzkumů z nejvíc postižených oblastí v Německu a Rakousku naznačují, že v nich je vůči viru imunní cca pětina obyvatelstva. Celostátní odhad z Dánska hovoří o 5–10 procentech imunní populace, tamní experti prozatím bez dostatečné datové opory předpokládají, že Švédi jsou na tom významně lépe. Neviditelné šíření viru nemusí populaci vadit. „Nemá to přímý dopad na zátěž systému zdravotní péče,“ uvedl dánský Statens Serum Institut. Pro vlády, které přehánějí zákazy, však jsou nemocní bez příznaků poslední šancí, jak udržet obyvatelstvo v obavách a zdůvodnit svůj tvrdý postup. Co kdyby se oklikou přes tyto neviditelné případy vrátila druhá vlna nemoci?

Koronaviru možná opravdu skončila sezona. Šlo by to doložit pomocí studií, že počet imunních obyvatel vysoce překračuje počet vážných případů, jak už na dílčích analýzách předpověděli odborníci z Dánska a Německa. Vládní experti v Česku i v jiných zemích však uvěří jen takové studii, kterou sami provedou. Taková studie ovšem vyžaduje čas, přinejmenším jeden měsíc. Z pohledu manažerů nouzového stavu to je pohodlná situace. Zákazy bude možné uvolňovat postupně a s podmínkami, jak svědčí včera publikovaný pětidílný harmonogram, který se týká řemesel a obchodu, a lidé budou spokojeni. Zároveň bude možné držet libovolně dlouho opatření karantény včetně omezení pohybu a shromažďování, o rouškách nemluvě.

15. dubna 2020